Vztah hospodářské soutěže a kolektivních systémů zpětného odběru je v poslední době často probíranou otázkou. Měly by mít tyto subjekty ve svém oboru monopolní postavení a případně i zakládat vlastní zpracovatelské společnosti?
Podkladem pro tyto debaty - vedle reálných aktivit jednotlivých kolektivních systémů - je stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), které si vyžádalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Některá vyjádření Úřadu však působí poněkud zvláštně. Na zpětný odběr obalů i vysloužilých elektrozařízení (EEZ) není možné se dívat jen z hlediska soutěžního práva. Jeho základním smyslem totiž není podnikání, nýbrž plnění zákonných povinností výrobců, tj. zajištění zpětného odběru vysloužilých EEZ a jejich využití, zpracování a ekologická likvidace, a to za co nejnižších nákladů a při dodržení všech zákonných požadavků a environmentální kvality.
Proto evropská směrnice a korespondující český zákon uložily vymezenému okruhu osob (výrobci) specifické zákonné povinnosti a vytvořily pro jejich plnění odpovídající právní prostředí. Tento fakt však - zdá se - ÚOHS nebere v potaz.
KDE JE MONOPOL
Ve svém stanovisku ÚOHS (jeho kompletní znění lze stáhnout např. ze stránek www.caoh.cz) zdůrazňuje, že je chyba, když kolektivní systémy mají monopolní postavení. »Nesoutěžní prostředí je v dnešní době (a bylo i v minulosti) udržováno spíše uměle, a to zejména z důvodu některých zákonných bariér, jak byly v minulosti nastaveny... Kde mohou fungovat tržní podmínky, není absolutně zapotřebí ingerence státu,« uvádí se mj. v tomto stanovisku.
V případě zpětného odběru odpadů z obalů byla autorizace pro sdružené plnění udělena společnosti EKO-KOM poprvé v roce 2002 a po deseti letech zákonné platnosti prodloužena do roku 2020. Žádná jiná autorizace vydána nebyla, i když by to zákon umožňoval. Ministerstvo životního prostředí jako orgán státní správy je tedy zjevně s monopolním postavením této autorizované obalové společnosti spokojeno a nechce ho měnit.
V případě kolektivních systémů, které se věnují zpětnému odběru elektrozařízení, je situace poněkud komplikovanější. EEZ jsou rozděleny do několika skupin (velké spotřebiče, malé spotřebiče, IT, osvětlovací zařízení a další).
Pro historická elektrozařízení, na jejichž ekologickou likvidaci nutno přispívat bez ohledu na značku a výrobce, platilo pravidlo »Jeden kolektivní systém - jedna skupina EEZ«. V oblasti nakládání s vysloužilým elektrem působí v současnosti již čtrnáct systémů. Pět z nich se stará o všech deset skupin elektrozařízení, takže v této oblasti fakticky monopol neexistuje.
JAK ZRUŠIT BARIÉRU?
V srpnu loňského roku skončila povinnost připlácet na historická zařízení. Shromážděné finanční prostředky by nyní kolektivní systémy měly postupně vyčerpat ke krytí budoucích nákladů na likvidaci spotřebičů po ukončení jejich životnosti. Vytvoření této rezervy přitom vyžaduje stávající zákon. Rezerva slouží k pokrytí rizika, kdy výrobce odejde z trhu a za likvidaci svých výrobků nezaplatí. To se v současném turbulentním prostředí ekonomické recese stává stále častěji (z poslední doby lze jmenovat např. JVC, Fagor, Ardo, Baumatic).
ÚOHS k tomu říká, že uvedené rezervy představují bariéru vstupu na trh pro případné nové kolektivní systémy, a navrhuje poměrně bizarní řešení: »Resortní ministerstvo by mělo zvážit např. převedení (vybraných prostředků) do státního rozpočtu či jejich navrácení osobám, jež takové prostředky byly povinny provozovatelům kolektivních systémů uhradit.« Není však zcela jasné, jak by to šlo provést. Opět to totiž vypadá, jako by Úřad nepochopil, k čemu a jak mají tyto rezervy sloužit.
Kolektivní systém ELEKTROWIN uvádí, že si vytvořil rezervy na krytí budoucích nákladů na sběr a recyklaci elektrozařízení ve výši přes 1 mld. Kč. A to i na ta historická, na něž se finance od výrobců ve skupině 2 a 6 již nevybírají, ale v domácnostech stále slouží a předpokládá se, že sloužit budou minimálně do roku 2025. »Každý se může ve zveřejněných ročních zprávách přesvědčit, jak velkou rezervu máme. Ta je vlastně rozdělena do dvou kapes,« vysvětluje Tereza Ulverová ze společnosti ELEKTROWIN. »Jedné na historická zařízení, druhé na nová. Soustavným vzorkováním u zpracovatelů kontrolujeme, jaký je podíl těch kterých zařízení, a podle toho čerpáme z jedné či z druhé kapsy.«
OVLIVŇOVÁNÍ TRHU
Další otázkou položenou ministerstvem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je potenciální ovlivňování trhu ze strany kolektivních systémů. Nejhlasitějším kritikem tohoto stavu je nedávno založené Sdružení zpracovatelů odpadních elektrických a elektronických zařízení (SZE), jehož předsedou je Jiří Pejčoch. Jeho společnost D+P Rekont se nedohodla s kolektivními systémy na smlouvě o zpracování odpadů. SZE obviňuje kolektivní systémy, že vytlačují z trhu zpracovatele, s nimiž nejsou majetkově provázány. ÚOHS je v hodnocení zdrženlivý: »Bez provedeného řízení nelze s jistotou říci, zda by uvedené jednání mohlo naplňovat skutkovou podstatu zneužití dominantního postavení. Obecně lze konstatovat, že dominantovi svědčí povinnost postupovat v soutěži na trhu nediskriminačně, odlišný přístup musí být objektivně odůvodněn.«
Další otázky MŽP se týkaly toho, zda kolektivní systém může sám zřídit zpracovatelskou firmu. Podle Jana Vrby ze společnosti ASEKOL, která skutečně takovou společnost založila, to v Evropě i mimo ni není nic neobvyklého. Systém je pak efektivnější a pro výrobce podstatně levnější.
JE TŘEBA ZMĚNA?
Z otázek MŽP Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je zřejmé, že ministerstvo hledá argumenty pro změny v současném systému. Ten zatím přinesl objektivně velmi dobré výsledky: Tříděný sběr a recyklace fungují, zpětný odběr EEZ též. Česko v tomto oboru patří mezi nejlepší státy v EU.
V odpadovém hospodářství určitě existují daleko větší problémy než zpětné odběry. Stačí připomenout nedávnou kauzu kartelové dohody velkých odpadářských firem při zajišťování odpadového hospodářství v různých regionech. ÚOHS tehdy udělil pokuty celkem kolem 100 mil. Kč. Lze tedy předpokládat, že kdyby měl pochybnosti o fungování kolektivních systémů, pustil by se do správního řízení. To se však nestalo.
ÚOHS doporučuje Ministerstvu životního prostředí provést revizi systému a nabízí veškerou součinnost. Věřme, že bude mít dostatek času seznámit se se skutečným stavem věci.
Současný systém zatím přinesl objektivně velmi dobré výsledky: Tříděný sběr a recyklace fungují, zpětný odběr EEZ rovněž. Česko v tomto oboru patří mezi nejlepší státy v EU.
Na zpětný odběr není možné dívat se pouze z hlediska soutěžního práva.
Ilustrační foto: archiv Elektrowin
