Menu
e-shop
„V opravdové cirkulární ekonomice není místo pro znečištění. Energetické využití odpadů není jen poslední možnost. Je to základní kámen. Díky nízkým emisím, výrobě energie a získávání důležitých druhotných surovin nám výroba energie z odpadu zajišťuje, že zvládáme to, co ostatní nezvládnou. Podporujeme recyklaci, chráníme veřejné zdraví a denně dokazujeme, že cirkularita a klimatická odpovědnost jdou ruku v ruce. Je pravda, že je pro nás obtížné dekarbonizovat, ale tvrdě pracujeme na snižování emisí skleníkových plynů a chceme být dokonce uhlíkově negativní pro dobro všech,“ řekl při zahájení kongresu Paul De Bruycker, prezident CEWEP.
Místo toho, aby bylo energetické využití odpadů vnímáno jako ta nejhorší varianta, když selže recyklace, chce sdružení ukazovat energii z odpadů jako nedílnou součást cirkulární ekonomiky a přehodnotit tak roli tohoto sektoru.
V implementaci mezi členskými státy EU jsou však stále velké rozdíly. Situace ve Španělsku, kterou popsala Amalia Cerdá Lacaci ze společnosti TIRME, je toho dobrým příkladem: „Ve Španělsku klesá množství ukládaného odpadu na skládky příliš pomalu. Odpadové hospodářství je v gesci regionů a největší pokrok je tam, kde fungují zařízení na energetické využití odpadů. Hlavní překážky stále přetrvávají: regionální rozdíly, nedostatečná infrastruktura, malá angažovanost veřejnosti a chybějící ekonomické nástroje. Přesto úspěchy, jako je ten na Mallorce, kde se díky WtE (waste-to-energy, pozn. red.), třídění a anaerobní digesci podařilo snížit emise skleníkových plynů v odpadovém sektoru o více než 64 procent, dokazují, že cílené investice a koordinované kroky mohou přinést skutečné výsledky.“ Je to podle ní také ukázka toho, proč je evropská politika v této oblasti stále sofistikovanější.
„Evropská komise pečlivě sleduje, jak členské státy plní cíle v oblasti skládkování, a využívá k tomu jak pobídky, tak sankce. Nabízíme doporučení tam, kde to pomáhá, a podnikáme právní kroky tam, kde dochází k systémovým selháním. Tam, kde je správná kombinace opatření – zákazy skládkování, daně a ekonomické nástroje – vidíme skutečné výsledky,” řekla Karolina D’Cunha z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, kde působí v oblasti konkurenceschopné cirkulární ekonomiky a čistých technologií. „Tato řešení musí být šitá na míru jednotlivým zemím. Při přípravě zákona o cirkulární ekonomice konzultujeme přísnější omezení a nástroje prosazování, včetně systémů obchodování s emisemi. A i když musíme snižovat skládkování, je třeba investovat napříč celou hierarchií nakládání s odpady. Energetické využití odpadů zůstává nezbytné pro nerecyklovatelný a problematický odpad jako součást vyvážené a odpovědné strategie nakládání s odpady,“ dodala.
Jedním z nejsilnějších ekonomických argumentů, který na kongresu zazněl, bylo využití energie z odpadů pro dálkové vytápění.
„Energetické využití odpadů hraje klíčovou roli v dálkovém vytápění a v posledních třech letech nabízí jednu z nejnižších cen tepla za gigajoul – a to i přesto, že celkové ceny tepla během této doby zdvojnásobily. Nejenže snižuje závislost na uhlí, ale také podporuje diverzifikaci zdrojů tepla pro budoucnost dálkového vytápění,“ podotknul Tomasz Surma ze společnosti Veolia Poland.
V době, kdy jsou energetická bezpečnost a dostupnost energií hlavními tématy politických debat, zařízení na energetické vy-užití odpadů podle něj tiše zajišťují spolehlivost i konkurenceschopné ceny. Zatímco obnovitelné zdroje často čelí problémům s nepravidelností výroby, spalovny odpadů vyrábějí stabilní elektřinu a teplo bez ohledu na počasí.
Nejaktivnější diskuse na kongresu se točily kolem technologií zachycování, využití a ukládání uhlíku. Polský státní tajemník pro klima a životní prostředí Krzysztof Bolesta řekl, že tyto technologie budou v budoucnu velmi důležité pro dosažení cílů energetické transformace. „Zachytáváním CO2 z procesů energetického využití odpadů máme příležitost vytvořit v Evropě zcela nový sektor – sektor negativních emisí. To by mohlo přinést hodnotu některým odvětvím a pomoci nám bojovat proti klimatickým změnám s nižšími náklady,“ řekl.
Představa, že zařízení na energetické využití odpadů by mohla být uhlíkově negativní, představuje podle něj potenciální průlom. Místo toho, aby byla spalovna odpadů vnímána jako nutné zlo, by se mohla stát s trochou nadsázky až klimatickým hrdinou, který aktivně odstraňuje CO2 z atmosféry a zároveň řeší problémy s odpady.
Jedním z poměrně nových problémů v odpadovém sektoru jsou PFAS (per- a polyfluorované látky). Tyto „věčné chemikálie“ se stále častěji objevují v odpadních tocích. Jak uvedla Julia Vogel z Německé agentury pro ochranu životního prostředí, nacházejí se všude od kalů až po komunální odpad. Jejich likvidace vyžaduje sofistikované přístupy. I když jsou zařízení na energetické využití odpadů klíčovým nástrojem pro zpracování odpadů obsahujících PFAS, odvětví bezpochyby potřebuje lepší harmonizaci, výzkum a jasnější regulace, aby s těmito látkami dokázalo efektivně nakládat.
Jejich termická destrukce ve spalovnách je náročná a vyžaduje vysoké teploty a speciální technologie, aby nedocházelo k jejich uvolňování do ovzduší nebo vzniku toxických vedlejších produktů. I moderní spalovny s pokročilými filtračními systémy tak mohou mít problém s úplným odstraněním PFAS, což vede k riziku kontaminace ovzduší, půdy i vody v okolí zařízení. Také popílek a další zbytky ze spalování mohou obsahovat koncentrované toxické látky včetně PFAS, což představuje další problém s jejich bezpečnou likvidací.*
Anna Walterová
