Menu
e-shop
Tento úbytek evropské výroby kontrastuje s globálním růstem; světová produkce plastů vzrostla v minulém roce o 4,1 % a za posledních sedm let dokonce o 16,3 %. Asie, zejména Čína, dominuje se značným podílem 57,2 % světové produkce, přičemž Čína sama vyrábí téměř třikrát více než celá EU.
Evropský plastový sektor zápasí s rostoucími náklady na energii, daněmi spojenými s ochranou klimatu a vysokými cenami surovin. Tyto faktory zhoršují jeho postavení a urychlují odprodej aktiv a zavírání závodů. I přes mírné zlepšení obchodní bilance ve vývozu polymerů z EU zůstává problém s nestabilními globálními obchodními tarify a závislostí na dovozu například ze Spojených států, které představují téměř pětinu dovozu polymerů.
„Evropský průmysl plastů stojí na rozcestí. Zatímco jinde ve světě roste inovace a investice, Evropa čelí klesajícím tržbám a zpomalující výrobě. Potřebujeme rychlý a rozhodný zásah pro zajištění konkurenceschopnosti a odolných dodavatelských řetězců,“ uvedl Benny Mermans, prezident Plastics Europe.
Virginia Janssens, generální ředitelka Plastics Europe, doplnila, že plasty jsou a zůstanou klíčovým materiálem pro evropskou průmyslovou odolnost a inovaci. „Průmysl stojí na hraně propasti, za což by měl zaznít varovný signál v Evropské komisi i v hlavních městech členských států,“ řekla Janssens.
Evropský plastový průmysl požaduje řešení, které by zahrnovalo zmírnění krize vysokých cen energií, důslednější prosazování legislativy na hranicích Evropské unie a podporu investic do cirkulární výroby plastů. Důležité jsou také ambiciózní cíle recyklace a systémové pobídky zvyšující poptávku po recyklovaných materiálech. Plastics Europe proto navrhuje rovněž vytvoření „Obchodní observatoře chemikálií a plastů“ pro sledování obchodních toků v reálném čase a rychlou reakci na nekalé praktiky.
Evropa, která dříve vedla v oblasti cirkulárních plastů, nyní prohrává s Čínou a dalšími asijskými zeměmi. Cirkulární výroba plastů tvořila v EU v roce 2024 pouze 15,4 % produkce, což vyplývá spíše z úbytku fosilních materiálů než z výrazného růstu recyklace. Mechanická recyklace mírně rostla, chemická stagnovala a výroba bioplastů klesala kvůli konkurenci se subsidovanými biopalivy.
Energetická krize, vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu, znamenala pro evropský průmysl plastů zvýšené náklady na suroviny a energii, což dále oslabilo konkurenceschopnost. Mnoho továren zaznamenalo pokles produkce, což se projevilo i v celkovém ekonomickém výkonu sektoru. I přes snahy o přechod na oběhovou a uhlíkově neutrální ekonomiku zůstává současná výroba plastů závislá na fosilních palivech jak pro energii, tak jako surovina.
Trh s recyklací plastů v Evropě zažívá stagnaci. V roce 2023 vzrostla kapacita recyklace pouze o 6 % oproti předchozím rokům, kdy tempo růstu dosahovalo průměrných 17 %. Investice do recyklačních technologií se snížily téměř na polovinu a kapacity recyklačních závodů klesají, což ohrožuje dosažení ambiciózních cílů EU v oblasti recyklace a obsahu recyklovaných materiálů.
Do konce roku 2025 se očekává ztráta téměř milionu tun kapacity recyklace v Evropě. Tento pokles je způsoben nárůstem levných importů recyklovaných plastů, které ohrožují domácí výrobce, rostoucími náklady a složitými administrativními překážkami. Nejvíce postižené jsou země jako Nizozemsko, Německo a Velká Británie.
Vedoucí představitelé evropského plastového průmyslu i recyklačního sektoru proto vyzývají k rychlému přijetí opatření, která by vyrovnala konkurenční podmínky, omezila nekalý dovoz a posílila poptávku po kvalitních evropských recyklátech. Mezi doporučení patří zavedení celních kontrol, jednotná pravidla odpovědnosti výrobců (EPR), certifikace třetích stran a finanční pobídky na investice do sběrných, třídicích a recyklačních zařízení.
Výzvy, kterým evropský plastový průmysl čelí, vyžadují koordinovanou reakci na úrovni EU i členských států. K zajištění udržitelného rozvoje je nezbytné zvýšit transparentnost trhu, podporovat inovace v oblasti recyklace a snížit závislost na fosilních surovinách a energiích. Bez těchto kroků hrozí ztráta průmyslové základny a schopnosti naplňovat environmentální cíle, což by mělo negativní dopady jak na ekonomiku, tak na životní prostředí.
Evropský plastový průmysl stojí na křižovatce, kde je třeba zvolit mezi pokračujícím útlumem a strategickou obnovou a růstem za podmínek udržitelnosti a konkurenceschopnosti. Tento sektor je klíčovým pilířem evropského průmyslu a inovací a jeho budoucnost je rozhodující pro ekonomickou stabilitu a ekologickou transformaci regionu.*
Anna Walterová
