Energetický sektor přitom potřebuje plánovat na desetiletí dopředu a napjatě očekává aktualizaci Státní energetické koncepce a opožděného Národního klimaticko-energetického plánu. Nerozhodnost státu může vést ke zbrzdění vývoje a potřebných investic, uvádí projekt Evropa v datech.
Produkce i spotřeba uhlí dosáhla v roce 2022 rekordních úrovní: celosvětová produkce uhlí vzrostla oproti roku 2021 o 7 %. Spotřeba uhlí v roce 2022 vzrostla globálně na nejvyšší úroveň od roku 2014 (o 0,6 % více než v roce 2021). Vlivem energetické krize se uhlí opět stalo žádanější, a tedy i dražší, komoditou. Podle nejnovější zprávy Statistical Review of World Energy z června letošního roku táhla růst poptávky především Čína (nárůst o 1 %) a Indie (4 %). Na Čínu připadá přes 52 % světové produkce uhlí, na druhém místě je Indie s 10,5 %. Ani obrovské objemy těžby obou uhelných velmocí ale nestačí k uspokojení domácí spotřeby uhlí – Čína se na světové spotřebě podílí více než 55 % ročně, Indie necelými 13 %. V severní Americe spotřeba uhlí naopak meziročně klesla o 6,8 %, v Evropě o 3,1 %.
Evropským šampionem v těžbě je Německo se 133 miliony tun vytěženého uhlí, což představuje 1,52 % loňské světové produkce. Na druhém místě se drží Polsko, které má se 108 miliony tun 1,24% podíl na světové produkci. Třetí Bulharsko vytěžilo v uplynulém roce 36 milionů tun uhlí, Česko je čtvrté se 35 miliony tun – obě země mají shodně 0,41 % podíl na světové produkci uhlí. V Česku těžba uhlí strměji klesala od roku 2019 a svého minima za poslední desetiletí dosáhla v letech 2020–2021.
Kvůli energetické krizi ale poptávka po uhlí jako po jediném domácím zdroji opět stoupá. Situace gradovala na počátku roku 2022 po zahájení vojenského konfliktu, kdy vyvstaly obavy o dostatečnost dodávek zemního plynu z Ruska. „Na trhu s uhlím prožíváme jedno velké tsunami, které víceméně odráží to, co se děje ve světě. Covid přinesl dramatický útlum poptávky, následovalo však ekonomické probuzení Asie v kombinaci s energetickou krizí a nedostatkem zemního plynu. To přineslo bezprecedentní nárůst těžby hnědého uhlí v ČR z 29,3 milionu tun v roce 2021 na loňských 33,4 milionu tun,” říká Václav Matys, generální ředitel společnosti Elektrárna Chvaletice.
| Mohlo by vás zajímat: Kovy jsou surovinou se stále větším významem |
Nárůst těžby potvrzuje i Jana Pavlíková, tisková mluvčí Sokolovské uhelné: „Od druhého pololetí roku 2022, kdy prudce stoupla poptávka po energetickém uhlí, přijala Sokolovská uhelná opatření ke změně trendu postupného snižování objemu těžby a vrátila se na technologická maxima možného objemu těžby. V průběhu roku 2023 vnímáme stagnaci trhu s energetickým uhlím a napětí, včetně nejistoty pro období roku 2024. Za daného stavu je velmi obtížné určit další trend vývoje těžby.”
Letos těžba uhlí tedy opět prudce klesá a pravděpodobně se vrátí pod úroveň roku 2021. Podíl výroby elektřiny z uhlí v ČEZ například v prvním pololetí letošního roku dosahuje rekordně nízkých úrovní. Podle Václava Matyse příčiny poklesu nelze spolehlivě interpretovat, ale je možné, že se jedná o projevy změn v energetickém sektoru. „Nejspíš jde o první projevy startující energetické transformace. Nárůst instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie – v Česku především solárních elektráren – snižuje výrobu fosilních zdrojů. Nicméně kvůli zoufalému nedostatku akumulačních kapacit a především zcela nevyřešenému problému s mezisezónním ukládáním energie, tato cesta zatím nevede ke kýženému nahrazení uhelných a plynových zdrojů,” říká Václav Matys. Dynamický vývoj zažívá nyní i trh s plynem, ceny plynu jsou aktuálně nejvyšší od března 2022.
Řada evropských uhelných regionů už oznámila odklon od uhlí. Nejdéle plánují uhlí využívat právě v Polsku, a to do roku 2049. V Německu je situace složitější. Země původně ohlásila odklon od uhlí do roku 2038, v loňském roce ale kancléř Olaf Scholz žádal o posun termínu již na rok 2030. Zároveň ale kvůli energetické krizi a nedostatku plynu, který uhlí měl nahradit, prodloužilo Německo životnost některých již odstavených uhelných elektráren.
Roli hrají i obavy ze závislosti na ruských dodávkách. Například Bulharsko, jehož absolutní spotřeba je v porovnání s průmyslovějšími ekonomikami drobná, ale pro zemi zásadní, se zdráhá datum odklonu stanovit. Ve světle ruské agrese a energetické krize se totiž obává závislosti na importu a uhelné elektrárny chce provozovat nejméně do roku 2038.
Česko plánuje uhelné elektrárny odstavit do roku 2033, jak uvádí programového prohlášení současné vlády Petra Fialy. Zároveň by ale měly být odstavovány „pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit”. Václav Matys k tomu dodává: „Uhlí v Česku skončí, až nebude potřeba a podaří se ho nahradit jiným flexibilním a stabilním zdrojem. Zda touto náhradou bude dovezený zemní plyn, zelený vodík či jádro, to bude ve finále čistě na politickém rozhodnutí. Tato transformace však v každém případě bude vyžadovat čas a ten díky uhlí a flotile ekologizovaných zdrojů máme.”
Energetický mix evropských zemí se postupně mění a vliv na to má řada faktorů. „K nejvýraznějším patří dekarbonizace energetiky, akcelerátorem změn pak byla energetická krize, která se naplno projevila v uplynulém roce a mimo jiné donutila státy k úsporám energií. Snaha o ozelenění a investice do obnovitelných zdrojů jsou patrné ve všech zemích EU, v Česku například od roku 2022 raketově roste zájem o fotovoltaiku. Se zastavením dodávek surovin z Ruska se ale řada zemí více spoléhala na okamžitě dostupné domácí zdroje, jako je právě uhlí,” vysvětluje Kateřina Novotná, analytička Evropy v datech.
Energetický mix výrazně založený na vlastních surovinách má Polsko – uhlí zde pokrývá přibližně tři čtvrtiny spotřeby elektřiny a v zemi leží největší evropské uhelné zásoby. Podle dat projektu Global Energy Monitor navyšovalo kapacitu svých uhelných zdrojů výrazně do roku 2019, poslední nové kapacity přidalo ještě o rok později.
V Německu se uhlí podílí na výrobě elektřiny přibližně ze čtvrtiny, celková spotřeba elektřiny je ale třikrát vyšší než ve zmiňovaném Polsku. Německo tedy sice ustupuje od spalování uhlí, ale v absolutních číslech je stále na prvním místě. Podle Global Energy Monitor zvýšilo kapacitu svých uhelných elektráren naposledy v roce 2019. Polovinu spotřeby pokrývá uhlí také v Bulharsku, to ale v posledním desetiletí kapacity dále nenavyšuje. V Česku pokrývá uhlí necelou polovinu spotřeby elektřiny. Stejně jako Německo také Česko navýšilo kapacitu uhelných elektráren v roce 2019.
_„Státy EU se musí podřídit cílům pro zvyšování energetické účinnosti, dekarbonizace energetiky, či taxonomie, které všechny včetně Česka přijaly, ale každý stát si svůj energetický mix volí sám. To je ostatně zakotveno v článku 194 smlouvy o fungování Evropské unie,”_ dodává Kateřina Novotná.
| Přečtěte si také: Výrobce izolací z recyklátu testuje výrobu pelet pro vytápění |
Těžaři s budoucím útlumem využití uhlí v Česku již počítají a investují do nových odvětví: Sokolovská uhelná například do solárních parků a bateriového úložiště, skupina Sev.en pracuje na projektu Green Mine. Jak těžaři, tak zástupci „zelených zdrojů” se ale shodují na tom, že další vývoj brzdí chybějící strategie s dlouhodobým výhledem. Tu by měla přinést dlouho očekávaná Státní energetická koncepce. „Sokolovská uhelná a SUAS GROUP budují solární parky, loni dokončily zatím největší bateriové úložiště v Česku a v těchto projektech hodlají pokračovat tak, aby zajistila energetickou bezpečnost regionu. K tomu bychom ovšem nutně potřebovali jasně strukturovanou energetickou koncepci státu s výhledem na další období,” zdůrazňuje Jana Pavlíková.
Státní energetická koncepce (SEK) byla aktualizována naposledy v roce 2015 a dnešním požadavkům neodpovídá. Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje na její revizi, která určí směr české energetiky do roku 2050. Ta by měla být představena koncem tohoto roku, známe už ale hlavní východiska. Koncepce musí brát v úvahu nejen bezpečnost dodávek elektřiny, ale také dostupnost pro obyvatele a podniky a v neposlední řadě i strategii dekarbonizace. „Připravovaná aktualizace SEK musí reagovat na změny v energetice, které byly navíc v posledních dvou letech urychleny růstem cen energií a válkou na Ukrajině. Zároveň je nezbytné, aby stát při její přípravě vzal v potaz také pozitivní technologický i ekonomický vývoj moderních technologií pro energetiku, průmysl i dopravu,” říká Jan Fousek, Výkonný ředitel Asociace AKU-BAT CZ. „Zásadně významnější roli musejí oproti poslední verzi SEK hrát obnovitelné zdroje, akumulace energie všeho druhu, flexibilita na straně výroby i spotřeby či celková očekávaná elektrifikace a smartizace.”
Polovinu tuzemské elektřiny by mělo do budoucna pokrýt jádro, otázkou ale zůstává, jak rychle dokáže Česko stavět nové zdroje. Koncepce dále počítá s odstraněním bariér pro výstavbu obnovitelných zdrojů, zdrojů akumulace a sdílení elektřiny. Podle Jana Fouska nyní musíme především rychle jednat: „Důležité je nenechat si ujet vlak v implementaci moderních technologií v energetice a průmyslu, ale zároveň stále myslet na bezpečnost a stabilitu dodávek elektrické energie. Po nějakou dobu s námi budou muset zůstat některé konvenční elektrárny, většinou plynové zdroje, a co nejdéle a v největší míře doufám i jádro. Stát tedy konečně musí rozhodnout o výstavbě nových jaderných bloků.“
Kromě státní energetické koncepce by Česko mělo aktualizovat i tzv. Národní klimaticko-energetický plán (NEKP) dle doporučení Evropské komise. Ten měl být Komisi odeslán už v červnu 2023 a SEK z něj bude do jisté míry čerpat. „Ze sedmadvaceti členských zemí stihly svoje plány ve stanoveném termínu odevzdat jen Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Itálie, Slovinsko a Španělsko. Česko se tak mezi opozdilci řadí například vedle Německa nebo Francie. Nejde o nic mimořádného, podobná situace nastala i v roce 2019,“ říká Lukáš Rolf, ředitel byznysové platformy Změna k lepšímu.
Česko se v rámci NEKP musí vypořádat také se závazky přijatými v rámci legislativního balíčku Fit for 55, tedy především s cílem pro snížení emisí skleníkových plynů. Centrum SEEPIA vypracovalo o dopadech balíčku studii a v rámci modelovaných scénářů ukázalo, že cíl 55% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 je dosažitelný. „Nastavení energeticko-klimatických plánů napříč zeměmi EU bude tentokrát mnohem náročnější. Cíle komise jsou mnohem ambicióznější a politické klima je na druhé straně o dost méně vstřícné k důraznějším opatřením v oblasti klimatu, zejména s ohledem na proběhlou energetickou krizi a ekonomické tlaky USA a Číny. Od našich členů víme, že český byznys je připraven využít příležitosti, které současný obrat v globální ekonomice nabízí, neambiciózní legislativa ale může tyto plány zpomalit a ohrozit tak konkurenceschopnost Česka,“ dodává Lukáš Rolf.*
Evropa v datech
