Menu
e-shop
V současnosti totiž recyklace polyolefinů v Evropě stojí více než dvojnásobek oproti výrobě z primárních surovin. „Naše analýza ukazuje, že chemické recyklování by mohlo být konkurenceschopné s výrobou z nových surovin, jakmile kumulativní globální objem dosáhne 650 milionů tun polyolefinů zrecyklovaných pyrolýzou, za předpokladu ceny nových surovin 1 250 eur za tunu,“ uvedl Mark Porter, vedoucí globálního chemického oddělení Bain & Company.
Trh sám o sobě nestačí k prosazení změn, protože poptávka zákazníků je velmi citlivá na cenu a objemy recyklovaného materiálu jsou zatím příliš malé na to, aby přinesly výrazné úspory. Porter dodal, že „k posunu je potřeba systémový přístup s regulační podporou. Jakmile dosáhne průmysl kritické velikosti, může chemické recyklování přejít ze závislosti na dotacích k tržnímu modelu založenému na poptávce. Tento zlom může zásadně změnit ekonomiku a udělat z chemického recyklování konkurenceschopné řešení“.
Zpráva zdůrazňuje, že politika může výrazně pomoci překlenout mezeru mezi nabídkou a poptávkou. Podobně jako u mandátů na udržitelný naftový a letecký palivový sektor by mohly evropské plastové společnosti začít s menšími požadavky na podíl recyklovaného materiálu a postupně je zvyšovat. Například zavedení národních nebo regionálních mandátů, které by každoročně zvyšovaly podíl chemického recyklátu o 1–2 %, by mohlo do roku 2040 otevřít trhu více než 15% podíl plastů z recyklace. Takový přístup umožní plynulý růst s přijatelné kapitálové náklady, zdravými výnosy a minimálním rizikem marginálního tlaku nebo nežádoucí změny surovin.
Bain & Company také navrhuje tři klíčové strategie pro výrobce plastů, kteří chtějí v chemickém recyklování vést. První je aktivní spolupráce s partnery v hodnotovém řetězci na vytváření odběratelských příležitostí, což umožní získat prémiové odpadní toky a zákazníky s vysokou hodnotou. Takové pozice se pak obtížně napodobují konkurencí. Druhá strategie spočívá v úzké spolupráci s regulátory na tvorbě politik, které podporují zájmy firem a zároveň ovlivňují veřejnou diskusi o udržitelnosti plastů. Třetí pak zahrnuje investice do inovací a rozšiřování kapacit s cílem dosáhnout efektivity a snížit náklady.
Zpráva předpokládá, že do roku 2040 by recyklované plasty mohly tvořit přibližně 20–30 % celkové poptávky po plastech v Evropě, pokud se podaří překonat současné ekonomické bariéry a zajistit potřebné investice a regulační rámec.
Evropský chemický průmysl tak stojí před zásadní výzvou, která zároveň představuje příležitost pro průmyslovou suverenitu, tvorbu pracovních míst a výrazné snížení ekologické stopy plastů v oběhovém hospodářství.
-sol-*
