Menu
e-shop
Zpráva se zabývá evropským zákonem o klíčových surovinách (Critical Raw Materials Act). Evropský dvůr auditorů v ní konstatuje, že snahy EU o odklon od hrstky dodavatelských zemí zatím nepřinesly hmatatelné výsledky. Ze 26 surovin nezbytných pro baterie, větrné turbíny či solární panely je EU ve většině vysoce závislá – nebo dokonce naprosto závislá – na mimounijních dodavatelích.
Akt přitom stanovuje cíle pro rok 2030, kdy má pocházet nejméně 10 % roční spotřeby strategických surovin z těžby v EU, 40 % z evropského zpracování a 25 % z recyklace. Navíc by žádná mimounijní země neměla dodávat více než 65 % jedné suroviny. Auditoři ale konstatují, že EU na těchto číslech ještě zdaleka není. Chybí projekty, investice i výsledky. Například domácí těžba je minimální kvůli regulacím, recyklace zaostává a Čína stále dominuje v odvětví kritických minerálů. Mezi ty patří kovy vzácných zemin, které jsou důležité pro výrobu řady zboží, včetně chytrých telefonů, stíhaček a elektromobilů. Tyto suroviny se v posledních letech staly významným nástrojem politického vyjednávání, zejména poté, co Čína loni zavedla omezení vývozu.
Recyklace je oblast, kde je rozdíl mezi ambicemi a realitou nejvíce nápadný. Z 26 materiálů nezbytných pro energetickou transformaci má podle auditorů sedm recyklační míru mezi pouhými 1 a 5 procenty a deset se v praxi nerecykluje vůbec. Většina evropských cílů na recyklaci není vázána na konkrétní materiály, takže jen málo motivuje k získávání těžko recyklovatelných surovin, jako jsou vzácné nerosty třeba v elektromotorech nebo v elektronice.
Evropští recyklátoři navíc zápasí s vysokými náklady na zpracování, malými a roztroušenými objemy materiálu plus technologickými a regulačními překážkami, které podkopávají jejich konkurenceschopnost.
Na poli těžby a zpracování je pak situace snad ještě horší. EU chce, aby domácí těžba pokryla do roku 2030 desetinu potřeby strategických surovin a domácí zpracování čtyřicet procent, ale novým dolům často trvá 15 až 20 let, než začnou fungovat, a to včetně povolení a zdržení kvůli odporu místních obyvatel. Vysoké ceny energie už teď zrušily provoz některých evropských závodů a rafinérií právě v době, kdy poptávka exploduje. Pro aktéry v tomto sektoru se tak sekundární suroviny stávají strategicky klíčové, nejen ekologicky žádoucí. Pokud Evropa nemůže spoléhat na nové doly či rafinérie včas, zásoba kritických surovin „uvězněná” v již existujících produktech – od chytrých telefonů a serverů po baterie elektroaut a průmyslové motory – je jednou z mála pák, které politici v tomto desetiletí reálně mají.
Zpráva také naznačuje, kam by regulace mohla směřovat. Současné evropské cíle na recyklaci jsou většinou obecná záležitost, takže podle auditorů nedostatečně motivují k získávání konkrétních kritických surovin. Tato kritika časem pravděpodobně donutí Brusel k přesnějším pravidlům pro sběr, zpracování a obsah recyklátů v produktech. Pro firmy, působící v oblastech recyklace, to znamená přísnější kontrolu, kam putují jednotlivé frakce a kolik kterých surovin se skutečně znovuzíská.
Kromě toho evropské potíže ukazují, že tlak na dodávky nebude jen evropský problém. Dokud EU zůstane takto závislá na hrstce zemí pro klíčové vstupy, bude soutěžit se stejnými globálními trhy jako ostatní průmyslové mocnosti – při růstu cen, exportních omezeních nebo diplomatických sporů.
Tato konkurence zvyšuje význam každé tuny získaného sekundárního kovu a posiluje argumenty pro přísnější kontrolu exportu odpadů i lepší zpracování vysoce hodnotných frakcí přímo v EU nebo u „spřátelených" zemí.
Nakonec auditoři zdůrazňují, že nové doly a rafinérie nelze postavit dost rychle pro energetickou transformaci, což přesouvá břemeno na takzvanou městskou těžbu, tedy rostoucí zásobu kovů v existujících produktech na trhu v infrastruktuře.
Zkušení recyklátoři a poskytovatelé navazujících služeb, zejména ti, kteří dokážou sledovat toky materiálů a splňovat přísné environmentální standardy, se mohou stát nezbytnými partnery pro udržení plánů na surovinovou nezávislost celé Evropy.
V únoru se proto Evropská unie, Spojené státy a Japonsko dohodly na strategickém partnerství, které posílí odolnost těchto dodavatelských řetězců. Cílem spolupráce je lepší koordinace obchodních politik a zavedení nástrojů, které mají snížit riziko narušení dodávek, včetně minimálních dovozních cen bránících přílivu levných dotovaných surovin.
Jednání ve Washingtonu se konalo právě přímo v souvislosti s rostoucími obavami z dominantního postavení Číny v odvětví kritických minerálů. Mezi ty patří kovy vzácných zemin, které jsou důležité pro výrobu řady zboží, včetně chytrých telefonů, stíhaček a elektromobilů. Tyto suroviny se v posledních letech staly významným nástrojem politického vyjednávání, zejména poté, co jejich hlavní producent, Čína, loni zavedl omezení vývozu. Krok vyvolal znepokojení v USA i dalších zemích a urychlil snahy Washingtonu a jeho spojenců o vybudování alternativních těžebních a zpracovatelských řetězců.
Podle společného prohlášení Spojených států, Evropské komise a japonské vlády podniknou partneři významné kroky ke zvýšení své ekonomické i národní bezpečnosti prostřednictvím posílení odolnosti sektoru kritických nerostů. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer označil dohodu za důležitý signál, že největší tržně orientované ekonomiky světa chtějí vytvořit nový rámec přednostního obchodu s klíčovými surovinami.
Ohlášené strategické partnerství má dva hlavní pilíře. Prvním je příprava memoranda o porozumění mezi Spojenými státy a Evropskou unií, jehož cílem je vytipovat a podpořit projekty v oblasti těžby, rafinace, zpracování a recyklace kritických nerostů. Záměrem je podpořit poptávku a zároveň diverzifikovat dodávky na obou stranách Atlantiku. USA a Japonsko už dříve uzavřely rámcovou dohodu zaměřenou na podobné oblasti.
Druhým pilířem je obchodní iniciativa v oblasti kritických nerostů s „podobně smýšlejícím” partnery, která může zahrnovat například zavedení cenových minim, cenových subvencí či dalších podpůrných nástrojů. Greer samostatně oznámil také plán spolupráce mezi USA a Mexikem v oblasti kritických nerostů, který počítá i se zkoumáním možnosti začlenit cenová minima do budoucích obchodních dohod.
Mezi takzvané kritické nebo strategické minerály patří desítky materiálů, včetně kobaltu, niklu, manganu, grafitu a lithia. Mezi nimi jsou také vzácné zeminy, což je jasně definovaná kategorie 17 chemických prvků – lanthan, cer, praseodym, neodym, promethium, samarium, europium, gadolinium, terbium, dysprosium, holmium, erbium, thulium, yterterium, lutetium, skandium a ytrium. Jsou to převážně prvky ze spodní části Mendělejevovy tabulky.
Většina těchto prvků navzdory svému jménu není vzácná, problém však je, že jsou rozptýleny v malém množství v různých minerálech, takže jejich izolace je náročná a vyžaduje náročné zpracování velkých objemů horniny.
Používají se při výrobě široké škály produktů od spotřební elektroniky, přes sportovní vybavení, jako jsou golfové hole, jízdní kola nebo baseballové pálky, po vojenská zařízení. Některé z nich jsou důležité například při výrobě obrazovek, kde fungují jako luminofor, což je látka schopná pohlcovat energii a následně ji vyzařovat ve formě světla.
Jiné hrají nezastupitelnou roli při výrobě laserů, bateriových článků pro hybridní a elektrické vozy, při výrobě systémů na výrobu energií z obnovitelných zdrojů, například větrných turbín, při výrobě zařízení pro noční vidění či pro naváděcí systémy raket a systémy protiraketové obrany.
Podle zprávy výzkumného oddělení amerického kongresu vyžaduje například každý letoun F-35 více než 400 kilogramů vzácných zemin. Každý chytrý telefon obsahuje podle agentury AFP v průměru tři gramy těchto kovů. Vynásobí-li se tento údaj 1,24 miliardy telefonů prodaných ve světě v roce 2024, činí spotřeba v tomto sektoru více než 3700 tun.
Čtyři prvky, které představují podstatnou část ekonomické hodnoty tohoto odvětví, jsou neodym, praseodym, dysprosium a terbium. Tyto čtyři vzácné kovy, označované jako „magnetické”, se používají hlavně k výrobě „permanentních” magnetů, zejména neodym-železo-borových magnetů, které jsou asi desetkrát výkonnější než klasické magnety.
Francouzský úřad pro geologický a těžební výzkum (BRGM) odhaduje, že každé elektrické nebo hybridní auto obsahuje mezi 1,2 a 3,5 kilogramu vzácných zemin, hlavně v permanentních magnetech.
Látka cer se zase používá v chemickém průmyslu k rafinování ropy nebo leštění skla. Erbium se používá v mnoha lékařských oborech, například v zubním lékařství, dermatologii nebo oftalmologii.
Světová produkce vzácných zemin neustále roste – z 220 000 tun v roce 2019 na 390 000 tun v roce 2024, což představuje nárůst o 77 % za pět let.
Největším producentem a zemí s největšími zásobami vzácných kovů je Čína, jejíž zásoby se podle serveru investingnews.com odhadují na 44 milionů tun. Následuje Brazílie (21 milionů tun), Indie (6,9 milionu tun), Austrálie (5,7 milionu tun) a Rusko (3,8 milionu tun).
Čína dnes ovládá podle amerického serveru CNBC přibližně 70 % světové těžby a až 90 % kapacit na zpracování těchto prvků. Čína má nejen bohatá domácí naleziště, ale i přístup k dodávkám ze zahraničí díky významným investicím do zahraničních těžebních operací, zejména v Africe.
Evropská komise také loni v létě zveřejnila první seznam třinácti nových strategických projektů, které se týkají kritických surovin nacházejících se mimo Evropskou unii, včetně zámořských území. Projekty se týkají mimo jiné Grónska. „Strategické projekty diverzifikují zdroje dodávek EU a zvýší ekonomickou bezpečnost. Zároveň jsou projekty navrženy tak, aby podpořily tvorbu místních hodnot ve třetích zemích,” stojí v prohlášení unijní exekutivy.
Většina nových projektů se zaměří na materiály nezbytné pro baterie do elektromobilů a bateriová úložiště, včetně lithia, kobaltu, manganu a grafitu. Dva projekty na vzácné zeminy se nacházejí v Malawi a Jihoafrické republice. Vzácné zeminy, neboli kovy vzácných zemin, se používají k výrobě magnetů ve větrných turbínách.
Další projekty se týkají Británie, Kanady, Grónska, Kazachstánu, Norska, Srbska, Ukrajiny, Zambie, Brazílie a francouzského území Nové Kaledonie. Britský projekt je zaměřen na těžbu wolframu a projekty na Ukrajině a v Grónsku budou určeny k těžbě grafitu.
Oznámení komise přišlo poté, co Čína v loni dubnu rozhodla o zavedení vývozních omezení na magnety ze vzácných zemin, dokud nebudou získány nové licence.
„Musíme snížit naši závislost na všech zemích, zejména na řadě zemí, jako je Čína… Zákazy vývozu zvyšují naši vůli k diverzifikaci,” uvedl na tiskové konferenci v Bruselu místopředseda Evropské komise Stéphane Séjourné.
Nový seznam zvyšuje celkový počet strategických projektů na 60. Již loni v březnu komise oznámila 47 projektů v rámci Evropské unie. Mezi vybranými projekty byly tehdy oznámeny i dvě iniciativy z České republiky. Jde o těžbu a zpracování lithia pro baterie společnosti Geomet v severočeském Cínovci a těžbu a zpracování manganu pro baterie společnosti Euro Manganese ve Chvaleticích v Pardubickém kraji.
Anna Walterová
