
Metan (CH₄) představuje v krátkodobém horizontu až 80krát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý a jeho úniky v bioplynových a biometanových dodavatelských řetězcích mohou významně oslabit klimatické přínosy těchto obnovitelných zdrojů energie. Studie analyzuje data z Dánska, Německa, Spojeného království, Nizozemska, Irska, Polska a Rumunska, přičemž zjišťuje proměnlivou míru úniků v závislosti na technologii, typu zařízení a kvalitě provozu.
Nejkritičtější jsou úniky z ukládání digestátu, spalovacích motorů kogeneračních jednotek (CHP) a zařízení na upgradu plynu. Skupinově odpovědné jsou přitom tzv. superemitery - zařízení či komponenty s extrémně vysokými úniky metanu, které výrazně narušují celkový emisní obraz. Dánsko a Německo patří k zemím s nejpokročilejšími přístupy k monitoringu a regulaci, včetně pravidelných závěrečných inspekcí a povinných programů na detekci a opravu netěsností.
Současné evropské směrnice (RED II a RED III) vyžadují sice určité metody výpočtu emisí skleníkových plynů včetně metanu, avšak nezahrnují explicitně všechny zdroje úniků, zejména nepravidelné a úniky způsobené provozními chybami či poruchami zařízení. Zásadní je proto zavedení pravidelného monitoringu pomocí technologií typu LDAR (Leak Detection and Repair), které výrazně redukují celkové úniky metanu, pokud se aplikují systematicky. Studie také zdůrazňuje důležitost využití moderních technologií, jako jsou uzavřené nádrže na digestát, vyspělé plynové motory a detekční systémy založené na optických a chromatografických metodách.
Při dodržení doporučených postupů a nasazení nejlepších dostupných technologií lze podle odhadů dosáhnout snížení úniků o více než polovinu, což má klíčový význam pro dosažení klimatických cílů EU. Zároveň zpráva upozorňuje, že bez těchto opatření může masivní rozšíření bioplynu a biometanu vést k navýšení emisí metanu, což by jeho klimatické přínosy zásadně ohrozilo.*
-wal-