Při spoluspalování odpadů v zařízeních na spalování paliv je z hlediska emisí závazné nařízení vlády č. 354/2002 Sb. Při spoluspalování platí emisní limity uvedené v příloze č. 2 tohoto nařízení.
Pokud při spoluspalování vzniká více než 40 % tepla spalováním odpadu, platí emisní limity uvedené v příloze č. 5 tohoto nařízení, tzn. limity platné také pro spalovny odpadů. Reálný podíl spoluspalování, o kterém se uvažuje, je do 10 % energetické náhrady původního paliva.
TŘI SKUPINY EMISÍ
V takovém případě se znečišťující látky z pohledu emisních limitů při spoluspalování dělí do tří skupin:
1) látky, pro které platí tzv. "směšovací pravidlo", které zpřísňuje emisní limit platný pro základní palivo (hnědé uhlí) v závislosti na podílu spoluspalované LF - jedná se o TZL, SO2, NOx
2) látky, pro které emisní limit není stanoven - TOC, HCl, HF
3) látky, pro které platí emisní limit jako u zařízení pro energetické využití odpadů (EVO) - Hg, těžké kovy.
Z pohledu provozovatelů představuje skupina látek a jejich emisní limity zahrnuté v bodě 3) při energetickém využívání LF v režimu spoluspalování hlavní problém. Splnění takto přísných emisních limitů je v podstatě neřešitelné. Že jde o reálný problém ukazuje obr.1, který shrnuje výsledky emisního měření prováděného během zkoušky spoluspalování certifikovaného alternativního paliva na rotační peci vyrobeného na bázi průmyslových odpadů. S velkou pravděpodobností lze tvrdit, že emise Hg úzce korelují s dávkováním alternativního paliva, podobně jako emise HCl. Je nezbytné podotknout, že spoluspalované alternativní palivo má deklarovaný max. obsah Cl do 1 % hm. Ze změřených koncentrací HCl a hmotové bilance však jednoznačně vyplývá, že obsah Cl musel být v palivu podstatně vyšší než deklarovaný. Je nezbytné podotknout, že šlo o palivo připravované z relativně dobře definovaných zdrojů, tj. čistých průmyslových odpadů, nikoli z SKO. Základním palivem byl těžký topný olej (TTO).
TRVÁNÍ NA LIMITECH JE NUTNÉ
Při energetickém využívání LF je nutnou podmínkou trvání na emisních limitech srovnatelných s limity u zařízení EVO. Využití LF mimo režim spoluspalování odpadů by vedlo k výraznému nárůstu emisní zátěže ve srovnání se spalováním SKO v k tomuto účelu koncipovaných spalovnách.
Spoluspalování LF v existujících energetických zařízeních je akceptovatelné pouze v případě, že budou vybavena patřičným systémem čištění spalin. Nelze zaručit, že zbytkové složky nebezpečných odpadů obsažené v SKO nepřejdou do LF a do emisí vzniklých při spoluspalování. Existují moderní metody a postupy, které jsou za rozumných podmínek (investiční náklady, zvýšené provozní náklady) schopny snížit emise na úroveň blížící se požadavkům na kvalitu vypouštěných plynů ze zařízení EVO. Ve většině případů však bude nutné rozšíření systému čištění spalin (po roce 2016 navíc směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU zpřísní emisní limity pro oxidy dusíku a síry). Obvykle však systémy čistění spalin od těchto polutantů nejsou schopné řešit emise těžkých kovů.
Vladimír Ucekaj
Marek Šarlej
EVECO Brno, s. r. o.
Martin Pavlas
Ústav procesního a ekologického inženýrství, VUT Brno
