První kontroly výrobců elektrozařízení (EEZ) prováděla Česká inspekce životního prostředí již v roce 2006. Kontrola nových povinností, které s sebou přinesla novela zákona o odpadech, pokračovala i v loňském roce.
V průběhu roku 2007 byly kontroly zaměřeny především na základní povinnost výrobců - organizačně a finančně zajistit ucelený systém nakládání s vyřazenými elektrozařízeními a elektroodpady od jejich bezplatného sběru až po materiálové využití. Výrobci tyto své základní povinnosti vesměs zajišťují prostřednictvím provozovatelů kolektivních systémů. Velká část z provedených kontrol proběhla na základě přijatých podnětů na neplnění zákonných ustanovení týkajících se zejména oblasti financování nakládání s historickými elektrozařízeními (HEEZ).
Inspekce prověřovala plnění povinností, které jsou z hlediska zajištění funkčního systému klíčové (viz rámeček). Důležitá je rovněž kontrola samotných zpracovatelů elektroodpadů, neboť nakládají se značným množstvím odpadů, často i s obsahem rizikových látek.
Inspekce provedla v roce 2007 celkem 143 kontrol povinností v oblasti elektrozařízení a elektroodpadů. Například Oblastní inspektorát České Budějovice šetřil na základě podnětu zajišťování povinností zpětného odběru u 59 konkrétních výrobců EEZ, kteří v regionu své výrobky prodávali. Ačkoliv výrobci vesměs své povinnosti přenesli na kolektivní systémy, musely být kontroly prováděny u nich. Současná legislativa totiž říká, že neplní-li povinnosti kolektivní systém, je odpovědnost stále na výrobci elektrozařízení.
KONTROLY VÝROBCŮ EEZ
V průběhu roku 2007 zkontrolovala inspekce 95 výrobců EEZ. Nejčastěji se jednalo o podněty týkající se upozornění, že někteří výrobci nejsou zapsáni na Seznamu výrobců vedeném MŽP nebo že finančně nepřispívají na nakládání s HEEZ. Obě tyto skutečnosti spolu navzájem souvisejí. Kontrolou výrobců EEZ se zjistí, že výrobci prostřednictvím provozovatelů jednotlivých kolektivních systémů sice podali návrh na zápis do Seznamu, nicméně MŽP tento zápis neprovedlo. Na takového výrobce však inspekce podle platné legislativy nemůže pohlížet jako na nezapsaného výrobce. Je nutno prošetřit, proč zápis nebyl proveden. Obvykle výrobce nedoložil, jak má zajištěno financování nakládání s HEEZ nebo ho nemá zajištěno prostřednictvím oprávněného kolektivního systému. Tím se za současného právního prostředí vystavuje sankci za porušení zákona o odpadech, a to konkrétně § 37n odst. 3 ve spojení s ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb.
Kontroly sledovaly také fyzické zajištění zpětného odběru výrobci EEZ, již přenesli své povinnosti na kolektivní systémy. Mimo jiné byla prověřována hustota míst zpětného odběru. Inspekce však nemohla uložit výrobcům pravomocné pokuty (respektive pokuty uloženy byly, ale odvolací orgán tato rozhodnutí ČIŽP zrušil). V zákoně totiž chybí přechodná ustanovení pro postupný rozvoj sítě zpětného odběru a kolektivní systémy tak v tomto směru postupují na základě projektů schválených ze strany MŽP (viz rámeček 2), tedy v dobré víře.
Inspekcí bylo provedeno celkem 73 kontrol zajištění zpětného odběru použitých výrobků (včetně EEZ z domácností), a to jak u posledních prodejců, tak přímo povinnými osobami. Nejčastěji byla porušována informační povinnost posledního prodejce v prodejnách, kde jsou výrobky prodávány (ust. § 38 odst. 5).
LEGISLATIVNÍ PROBLÉMY ČI NEJASNOSTI
Problematickou skutečností v současné době je, že kolektivní systémy mají podle zákona o odpadech pouze povinnost řídit se platným rozhodnutím MŽP. Za případné nedodržování platné legislativy nejsou efektivně postižitelné, neboť odpovědnost zůstává na výrobci.
Zjištěné nedostatky u výrobců elektrozařízení se nejčastěji týkaly nezajištěného financování nakládání s historickým elektrozařízením. Plynou částečně z neznalosti legislativy (především "drobní" výrobci EEZ - dovozci).
Výrobcům více skupin EEZ určených do domácnosti také často vyhovuje systém (pro svou jednoduchost či finanční nákladnost), kdy jeden kolektivní systém zajišťuje povinnosti ve všech skupinách EEZ. Za současného právního prostředí však zpravidla tento jeden systém není oprávněn k financování nakládání s HEEZ ve všech skupinách. Inspekce musí toto jednání posuzovat jako porušení zákona o odpadech a jeho prováděcího právního předpisu (§ 37n odst. 3 zákona o odpadech + § 13 vyhlášky č. 352/2005 Sb.). Určitým paradoxem je, že existují kolektivní systémy, které nemají oprávnění k financování nakládání s HEEZ určité skupiny, jsou však oprávněny k zajišťování povinností pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu ze stejné skupiny EEZ bez rozlišení na nová či historická EEZ.
To znamená, že jsou oprávněni k fyzickému nakládání i s HEEZ těch skupin, ve kterých nezajišťují, resp. nejsou oprávněni k financování nakládání. Ačkoliv takový kolektivní systém fakticky za výrobce obecné povinnosti plní, povinnost výrobců (klientů sytému) EEZ stanovená § 37n odst. 3 zákona o odpadech podle platného právního prostředí zajištěna není. V důsledku toho jsou řádově stovky výrobců potenciálně vystaveny sankcím! Jedinou možností, jak dostatečně plnit své zákonné povinnosti, je uzavřít smlouvu přímo s KS, který je oprávněný k financování nakládání s HEEZ nebo má uzavřenu smlouvu o vzájemném finančním vyrovnání s jiným oprávněným kolektivním systémem pro danou skupinu HEEZ. Ve skupině 3 a 6 EEZ podle přílohy č. 7 zákona o odpadech v současnosti není určen kolektivní systém, jehož prostřednictvím by výrobci mohli plnit své povinnosti ve vztahu k financování nakládání s HEEZ.
Potíže vznikají i při evidenci. Odpady vzniklé zpracováním elektroodpadů se zařazovaly v roce 2006 podle tzv. dodatkových čísel ve tvaru 50 01 XX (příloha č. 8 vyhlášky 352/2005 Sb.). Od roku 2007 se na základě sdělení odboru odpadů MŽP odpady vzniklé zpracováním elektrozařízení a elektroodpadu zařazují podle Katalogu odpadu (vyhláška č. 381/2001 Sb.). Neexistuje však převodník mezi dodatkovými a katalogovými čísly, proto zpracovatelé zařazují odpady pod různá katalogová čísla, tedy nejednotně.
TRENDY VÝVOJE
Přetrvává stav, kdy výrobci společně s některými kolektivními systémy nechtějí akceptovat nastavený model financování HEEZ. Odpovědnost kolektivních systémů je de facto nulová. Výrobci, často dostatečně neznalí legislativy spojené s financováním nakládání s HEEZ, nesou veškerou odpovědnost. Přetrvávající spory a konkurenční boje jednotlivých kolektivních systémů budou zřejmě pokračovat do novely zákona o odpadech, která by měla uvedený problém řešit. Inspekce však musí až do případné novelizace zákona postupovat podle platných právních předpisů a pravomocných rozhodnutí MŽP, tedy tak jako doposud. Nově se objevují podněty, že někteří výrobci, ačkoliv jsou prostřednictvím kolektivních systémů řádně zapsáni do Seznamu, tomuto systému nevykazují žádné dovezené elektrozařízení, a tedy neplatí systému příspěvky za plnění povinností ve vztahu k EEZ uvedeným na trh. ČIŽP přijímá větší počet podnětů týkajících se problematiky zákonem nastaveného systému financování, a to i od samotných kolektivních systémů. Svým způsobem tak ČIŽP funguje v této situaci jako "naháněč" jednotlivých výrobců k jedněm či druhým kolektivním systémům. Tuto svou roli vnímá ČIŽP dosti nelibě, neboť při značně omezených kapacitách ČIŽP je podobná kontrolní činnost ve vztahu k nutné ochraně životního prostředí na jiných úsecích zákona nepoměrně méně efektivní.
POTÍŽE ZPRACOVATELŮ EEZ
Zpracovatelé EEZ jsou z velké části pouze demontážní (často chráněné) dílny, které zajišťují předzpracování, nikoliv však konečné využití, tzn. zpracování recyklovatelných výstupů z demontáže do nových výrobků. Samotnými zpracovateli je považována za hlavní negativum určitá pasivita v oblasti "poradenství" či koordinace jejich činností ze strany povinných osob při samotném využívání vytříděných odpadů. Jako konkrétní případ lze uvést problém, který zpracovatelé mají např. s odpadním sklem pocházejícím z tel. obrazovek. Jeho předávání za účelem dalšího využití je více než obtížné, jelikož v celé Evropě došlo k útlumu výroby klasických CRT obrazovek. V případě, že není ekonomicky výhodné pro zpracovatele stanoveným způsobem zpracovávat některé druhy elektroodpadů, tyto operace neprovádí, a dochází pak ke skladování špatně využitelných složek nebo jejich skládkování. Podobně jako pro sklo z obrazovek není v ČR podle informací inspekce v současnosti využití pro luminofor odstraněný z obrazovek a někteří zpracovatelé tak hledají odbyt v zahraničí. Tyto odpady byly v poloprovozních zkouškách využívány počátkem roku 2007 k získávání yttria a europia, nicméně od pokračování v tomto záměru společnost, která toto prováděla, prozatím upustila. Stanovený způsob zpracování musí dle platné legislativy zajistit výrobci elektrozařízení, resp. kolektivní systémy, k tomu mají využít právě spolupráci se zpracovateli EEZ. Navíc toto konečné zpracování by mělo být finančně zajištěno z příspěvku, který výrobce od spotřebitelů vybírá a následně odvádí kolektivním systémům. Bohužel způsob zpracování je zejména v některých regionech povolen dosti benevolentními či obecnými souhlasy a provozními řády. Existuje tak potřeba vyšší koordinace schvalovacích činností krajských úřadů.
POTŘEBUJEME NOVELIZACI
Inspekce v problematice EEZ a zpětného odběru zahájila v průběhu roku 2007 celkem 28 správních řízení o uložení pokuty. Dvanáct správních řízení o pokutě je vedeno s výrobci EEZ za porušení § 37n odst. 3 zákona o odpadech. V šesti případech byli pokutováni výrobci za porušení ustanovení § 37i odst. 1, tedy že nebyli zapsáni v Seznamu výrobců nebo nepodali návrh na zápis do Seznamu výrobců EEZ. Ve třech případech inspekce zjistila dílčí porušení zákona o odpadech u zpracovatelů elektroodpadů (špatně kategorizované odpady, porušení provozního řádu). Správní řízení se šesti výrobci EEZ za nezajištění zpětného odběru EEZ byla odvolacím orgánem zastavena. Důslednému naplňování smyslu zákona může napomoci kontrolní činnost všech kompetentních správních orgánů. Zcela stejné kontrolní pravomoci jako ČIŽP mají podle zákona všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností a všechny krajské úřady.
Oblast EEZ potřebuje podle názoru ČIŽP kvalitní legislativní novelizaci. Inspekce proto v rámci připravované novely zákona o odpadech podala některé pozměňovací návrhy vyplývající z praktických zkušeností z provádění kontrol.
Ing. Petr Havelka
Česká inspekce životního prostředí
Rámeček 1
Kontrolované klíčové povinnosti
Informační povinnost výrobců vůči spotřebitelům a konečným uživatelům, včetně zajištění financování nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem.
Kontrola povinností dalších článků distribučního řetězce - distributorů, posledních prodejců.
Kontrola míst zpětného odběru EEZ - dostupnost míst zpětného odběru elektrozařízení, jež pro výrobce EEZ zřizují kolektivní systémy.
Kontrola zařízení ke sběru, případně skladování EEZ - kontrola evidence, kontrola dodržování podmínek provozu
Kontrola zpracovatelů elektroodpadů - kontrola evidence, kontrola dodržování podmínek provozu.
Rámeček 2
Některé významné případy šetřené ČIŽP
Výrobce EEZ a současně provozovatel sítě prodejen po kontrole a následné sankci odstoupil od smlouvy s kolektivním systémem. Ten nebyl oprávněn k financování nakládání s HEEZ ve skupinách výrobků, které společnost v době kontroly uváděla na trh. Společnost během správního řízení doložila, že protiprávní stav napraví a podepsala smlouvy s provozovateli oprávněných kolektivních systémů. V podobných případech není ve vztahu k naplnění platného práva rozhodující výše pokuty, ale tlak ze strany kontrolního orgánu na povinnou osobu.
Kontrolou zpracovatele elektroodpadů bylo zjištěno, že nezvládá (pravděpodobně z kapacitních důvodů, ztráty odběratele či záměrně) zpracovávat přijímané elektroodpady (především obrazovky) a nelegálně je shromažďuje v pronajatém skladu v potenciálním zátopovém území. ČIŽP uložila dvě pokuty a nápravné opatření. Rovněž byl dán podnět krajskému úřadu ke zrušení nebo změně rozhodnutí k provozu zařízení. Krajský úřad však tomuto podnětu ani po druhé urgenci nevyhověl. Nyní hrozí, že odpady budou dále přijímány do skladu, provozovaného v rozporu s platným právem. Ze strany ČIŽP byl dán rovněž podnět k šetření stavebnímu úřadu. Ten vydal opatření ke zjednání nápravy, jelikož ani samotná budova skladu nebyla určena ke skladování nebezpečných odpadů.Případ je závažný, neboť hrozí riziko, že zpracovatel nebude mít dostatek peněz nebo vůli na zpracování a vyklizení shromážděných odpadů a ty budou ponechány v technicky neodpovídajícím skladu.
ČIŽP šetřila případy nezajištění míst zpětného odběru výrobci elektrozařízení podle požadavku platné legislativy. V obcích, ve kterých byly prodávány EEZ výrobců, kteří přenesli své povinnosti na jednotlivé provozovatele kolektivních systémů, nebyl v době kontroly (2 roky od účinnosti zákona) zajištěn jejich zpětný odběr. Vzhledem k tomu, že provozovatelé kolektivních systémů navrhli MŽP předpokládaný rozvoj míst zpětného odběru elektrozařízení a MŽP tyto projekty schválilo, konali provozovatelé kolektivních systémů (respektive výrobci) v dobré víře a faktické nezajištění sběrných míst tak nemohlo být pravomocně sankcionováno.
