Ministerstvo životního prostředí (MŽP) pravidelně vydává publikaci „Vybrané ukazatele týkající se nakládání s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními (OEEZ) v České republice“. Z této statistiky vyplývá, že v oblasti nakládání s OEEZ si Česká republika v kontextu ostatních zemí Evropské unie stojí velmi dobře. „Z pohledu MŽP je potřeba se dále zaměřovat zejména na kvalitní plnění povinností všech zapojených subjektů, vymáhání těchto povinností a omezování tzv. černých pasažérů. Co se týče samotných výrobků, pak je potřeba, aby výrobci již při jejich výrobě zohledňovali požadavky týkající se mimo jiné recyklovatelnosti, a tím bylo zajištěno, že po konci životnosti výrobku bude možné s ním efektivně nakládat,“ zdůrazňuje tisková mluvčí MŽP Veronika Krejčí.
„U elektra bohužel neplatí dříve sdělovaná myšlenka, že výrobci si budou od národních EPR systémů, tedy kolektivních systémů, rádi kupovat materiály a budou je chtít „za každou cenu“ využít při výrobě svých nových výrobků. Tento předpoklad je v podmínkách EU nesmyslný a prokazatelně to tak nefunguje,“ vysvětluje výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka s tím, že elektrická a elektronická zařízení se v Evropě už mnoho let většinově nevyrábí. Takže představa, že rozebrané komodity a materiály budou z ČR vezeny výrobcem do Číny, aby tam z nich Čína vyrobila nové rádio, je podle něj zcela mylná. „Nebylo by to ani ekologické, ani ekonomické. V některých státech Evropské unie se rozvojem EPR systémů negativně ovlivnilo dosavadní tržní prostředí. To způsobilo, že počet zpracovatelských zařízení na elektro se snížil. Snížila se tak i konkurence a kapacita,“ popisuje Havelka a konstatuje, že řada firem dříve chtěla elektro zpracovávat, některé jej i zpracovávaly. Z důvodu legislativně zakotvených nerovných a netržních podmínek u této komodity od toho ale nakonec ustoupily.
Nedostatek recyklačních kapacit vnímá jako problém i Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH). „Vzhledem k tomu, že činnost ČAObH zahrnuje díky členství významných asociací či sdružení firmy z této oblasti, prosazujeme řešení, založené na vytváření nových kapacit na recyklaci elektroodpadu, které je provázeno nárůstem druhů elektroodpadu a zvětšováním jeho materiálové různorodosti,“ vymezuje cestu, kterou se ČAObH vydala, její výkonný ředitel Miloš Kužvart. Proto je podle něj řešení složitější nežli u jiných toků odpadů. Technologická náročnost recyklace elektroodpadu je hlavním důvodem vysokých nároků na investice. „Těžko žádat od soukromých firem, aby šly do investice, která nebude mít šanci být návratná. Proto se v této oblasti drahého nakládání s odpady vyplácí u řady druhů elektroodpadu vozit je do zahraničí na úpravu a na recyklaci. Zde se spolu s dalšími subjekty snažíme o zjednodušení a urychlení procesu povolování přeshraničního pohybu odpadů za účelem recyklace,“ představuje Miloš Kužvart další aktivity organizace.
„Zpracovatelských a recyklačních kapacit je zde méně a bude to tak do doby, než se legislativa opět narovná a bude zde opět zdravější tržní prostředí,“ naznačuje Petr Havelka a dodává, že potřebný nástroj k tomu je například tzv. čínská zeď tedy zákaz vertikální integrace u kolektivních systémů a osob propojených. „Tedy jinými slovy opatření před možným konfliktem zájmů. Tento nástroj se v roce 2019 a 2020 snažilo prosadit jak MŽP, tak UOHS. Bohužel však neúspěšně,“ komentuje stav s tím, že většina kolektivních systémů daný princip respektuje i tak, nikoli však všechny, a to je problém. Řada států v EU tento nástroj má a trh tam funguje o poznání efektivněji. Dalším problémem v oblasti OEEZ, na který výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství poukazuje, je určitá míra tzv. freeridingu, tedy stále existuje řada výrobků, ke kterým nejsou ze strany jejich výrobců placeny recyklační poplatky a stát ve vynucování této povinnosti není dostatečně efektivní. Problémů je podle něj samozřejmě více, ale tyto jsou asi dva hlavní.
„Principy cirkulární ekonomiky nabízejí možnosti, jak přeměnit OEEZ na příležitost pro udržitelný rozvoj. Opětovné využití a recyklace materiálů z OEEZ mohou výrazně snížit potřebu těžby nových surovin, což přispívá k ochraně environmentálních zdrojů, biodiverzity a úspoře energie. Efektivnější recyklace a prodloužení životnosti produktů také pomáhají snižovat emise skleníkových plynů a množství odpadu,“ zdůvodňuje význam cirkularity v této oblasti Jana Vítková, analytička výzkumného oddělení Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN). Dále připomíná, že v rámci iniciativy Circular Transition Indicators (CTI) od Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (WBCSD) se měří cirkulární výkonnost společností v oblasti elektroniky. Toto měření podporuje optimalizaci materiálových toků a udržitelnost celého hodnotového řetězce. Díky této iniciativě je možné lépe sledovat a zlepšovat využívání zdrojů, identifikovat příležitosti k recyklaci a znovuvyužití materiálů a přispívat k dosažení cílů udržitelného rozvoje.
„V České republice tuto problematiku specificky upravuje zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Tento zákon stanovuje pravidla pro uvádění elektrozařízení na trh, zpětný odběr, zpracování a opětovné použití elektrozařízení, financování nakládání s elektrozařízeními a povinnosti výrobců, posledních prodejců a distributorů. Tato pravidla pak vytváří komplexní rámec pro udržitelné nakládání s elektrozařízeními, který podporuje rozvoj cirkulární ekonomiky,“ sděluje Jana Vítková.
„OEEZ představují důležitý zdroj pro cirkulární ekonomiku. Tyto odpady obsahují mnoho cenných materiálů, jako jsou kovy a plasty, které mohou být recyklovány a znovu použity v nových výrobcích,“ vyzdvihuje Vítková přínos elektroodpadů. Ty, jak dále objasňuje, nabízí také relevantní tok odpadů pro zpětné získání kritických surovin, které se spotřebovávají například v solárních panelech, bateriích a dalších technologiích zelené tranzice. Nový akt EU o kritických surovinách (CRMA) už ukládá do budoucnosti cíl 25procentní recyklace těchto surovin v rámci EU. „Elektroodpad a zejména baterie jsou zdrojem tzv. kritických surovin, kde jsou země EU velice závislé na zdrojích z jiných částí světa,“ potvrzuje také Miloš Kužvart a dodává: „Proto cirkulární ekonomika je zásadní podmínkou pro zachování konkurenceschopnosti evropského i českého průmyslu.“ Hlavní výhodu cirkulární ekonomiky vidí Kužvart v celostním pohledu na problematiku, ve snaze o zachování původních odpadů ve výrobním cyklu. „Právě povědomí o souvislostech je důležité – jedná se často o velmi drahé komodity, ale v malých množstvích. Úplné využití všech k recyklaci vhodných látek umožní, aby obor nebyl ztrátovým podnikáním,“ upozorňuje výkonný ředitel ČAObH v této souvislosti.
„To, aby se co nejvíce využívaly suroviny v odpadech, je rozumný postoj a vždycky byl. Nejen u OEEZ, ale obecně. Cirkulární ekonomika v Evropě má jeden velký problém. Na rozdíl od jiných světadílů zde je tlačena příliš byrokraticky z evropské úrovně a z úrovně nevládních organizací. To v důsledku širokému použití surovin spíše brání, než aby mu to pomáhalo,“ podotýká Petr Havelka a zmiňuje, že v řadě firem v EU stále narůstá počet kapacit na byrokratické povinnosti a snižují se kapacity na výrobní výkon samotné firmy. To ve finále snižuje konkurenceschopnost evropských firem. „Ve firmách je to jasně viditelné. A není to pozitivní. Ne každý to ale chce pojmenovat pravdivě. Evropa v poslední době dala přednost řadě byrokratických omezení před fungováním trhu, konkurencí,“ vysvětluje Havelka s tím, že z tržní ekonomiky jsme udělali dotační ekonomiku. „To z dlouhodobého hlediska efektivitě nesvědčí. Ve finále jsou některé jiné kontinenty více cirkulární než Evropa. A to je k zamyšlení,“ poznamenává.
Cirkulární design v případě výrobců elektroniky podporuje snahu o minimalizaci odpadu a prodloužení životnosti produktů. To zahrnuje použití modulárních komponent, které lze snadno vyměnit nebo opravit, a využívání recyklovaných materiálů při výrobě nových zařízení. Například společnost Philips zveřejnila na svém blogu informace o přechodu na cirkulární osvětlení ve spolupráci s firmou Signify. Ta uvádí, že chce změnit současnou situaci, kdy je v západní Evropě oficiálně sesbíráno a evidováno pouhých deset procent z vyřazených svítidel. Odborníci z odvětví osvětlovacích technologií odhadují, že přibližně 75 procent ze zbývajících 90 procent putuje do šedé ekonomické zóny obchodníků s kovovým odpadem a zbylých 15 procent na skládky. K oblasti cirkulárního osvětlení zdůrazňuje Anton Brummelhuis, odpovědný ve společnosti Signify za udržitelnost: „V rámci našich služeb přebíráme po skončení platnosti smlouvy odpovědnost za materiály. Vyvineme veškeré úsilí, abychom znovu využili 100 procent shromážděného technického vybavení.
Cirkulární design podle Signify znamená, že svítidlo je zkonstruováno tak, aby splňovalo pět následujících kritérií: Materiály lze recyklovat buď znovu na čisté materiály, nebo do stávajících toků zpracování odpadu. Svítidlo je optimalizováno pro demontáž, takže jej lze snadno rozložit. Má modulární charakter, a skládá se tedy ze stavebních bloků, podobně jako stavebnice Lego. Vyznačuje se snadnými opravami a údržbou. To nejdůležitější je, že jej můžete modernizovat, abyste zvýšili výkon nebo svítidlo obohatili o nové funkce. „Přechod jsme zahájili před čtyřmi lety s cílem poskytovat co největší výhody zákazníkům, životnímu prostředí i sobě samotným. Předpokládám, že bude trvat ještě 35 až 40 let, než všichni přejdeme na dokonale cirkulární ekonomiku,“ konstatuje na závěr Brummelhuis.
Upcyklace je proces, při kterém se staré, zastaralé nebo jinak nepoužitelné materiály a předměty přeměňují na nové výrobky s vyšší hodnotou nebo lepší kvalitou. Vysloužilé počítače nebo mobilní telefony lze přetvořit na domácí zabezpečovací systémy nebo inteligentní termostaty. Upcyklační program vytvořila například společnost Samsung. Nazvala ho Galaxy Upcycling at Home. Staré telefony jsou využívány jako zařízení IoT připojená k aplikaci SmartThings. IoT je v podstatě síť zařízení, která jsou vybavena elektronikou, softwarem nebo senzory a dokážou se připojit k síti. Díky tomu spolu mohou navzájem komunikovat a vyměňovat si data. Ze starých zařízení pro digitální diagnostiku vzniklo optometrické zařízení EYELIKE™, které slouží v odlehlých oblastech, kde chybí profesionální zdravotní péče. V rámci udržitelnosti vyvíjí Samsung i další aktivity. Od roku 2022 využívá pro výrobu některých telefonů recyklované rybářské sítě. U klíčových komponentů začal používat recyklovaný kobalt, vzácné zeminy a ocel.
„Existují i určitá rizika spojená s nakládáním s OEEZ. Proces jejich recyklace může být technicky náročný a finančně nákladný, což může bránit efektivnímu využití recyklovaných materiálů,“ přibližuje problematiku Jana Vítková a dodává: „OEEZ také obsahují nebezpečné látky, jako jsou těžké kovy a látky poškozující ozonovou vrstvu, které mohou představovat vážná zdravotní a ekologická rizika, pokud nejsou správně zpracovány. Pro správné zpracování OEEZ je rovněž nezbytná specializovaná infrastruktura, která vyžaduje složité logistické operace a může být finančně nákladná.“ To se týká zejména zemí třetího světa, kde končilo obrovské množství elektroodpadu z celého světa. Tamní způsob zpracování tohoto druhu odpadu je však velmi omezený. Spočívá zejména v mechanickém oddělování jednotlivých částí, případně v zahřívání odpadu na otevřeném ohni. WHO varuje, že při nevhodném zacházení s elektroodpady se do okolního prostředí může uvolnit až 1000 různých chemických látek, včetně škodlivých neurotoxických látek, jako je olovo. Tyto složky mohou velmi negativně ovlivnit lidské zdraví.
Mezinárodní organizace práce (ILO) odhaduje, že v roce 2020 pracovalo v průmyslovém sektoru 16,5 milionu dětí, řada z nich právě v oblasti nakládání s odpady. Práci s elektroodpady v Pákistánu přiblížila pro server ScienceDaily Shakila Umairová ze švédského Královského technologického institutu: „Zaměstnanci v dílnách manuálně rozebírají starou elektroniku, pálí plastové izolace drátů, aby získali měď, a vydloubávají kousky tištěných spojů k dalšímu zpracování. Nejhorší je máčení a leptání obvodových desek v kyselinách, aby se podařilo extrahovat nepatrná množství vzácných kovů, zlata a stříbra. Zaměstnanci nejsou vybaveni ochrannými pomůckami, rukavicemi, rouškami nebo maskami, a vdechují jedovaté výpary." Lidé dostatečně nechápou, že za jejich zdravotní problémy mohou právě látky unikající z elektroodpadu. Recyklační práce jim zajišťují obživu. Velmi často jde o děti a dospívající. Na jejich organismus mají bohužel toxické látky obzvlášť destruktivní vliv.
V rámci ochrany zdraví dětí se WHO podílí na mnoha mezinárodních programech a pilotních projektech týkajících se elektronického odpadu v zemích Latinské Ameriky a Afriky. V roce 2021 vydala WHO svou první globální zprávu o elektronickém odpadu a zdraví dětí, která požadovala účinnější a závaznější opatření na ochranu dětí před rostoucí hrozbou. WHO vyvinula školicí nástroje pro zdravotnický sektor – například školicí balíček pro poskytovatele zdravotní péče o elektronickém odpadu a zdraví dětí, včetně specifického školicího modulu o olovu. WHO navíc přispívá k multiagenturním kapacitním školicím nástrojům včetně MOOC (Massive Open Online Course) a společného kurzu s PAHO (Pan American Health Organization). Zdravotníci, odborníci na životní prostředí a další osoby s rozhodovací pravomocí ve veřejné politice pro OEEZ, sociální a ekonomičtí podnikatelé v oblasti recyklace a vedení komunity v oblasti zasažené OEEZ se mohou v problematice vzdělávat prostřednictvím virtuálního kampusu veřejného zdraví (CVSP). Cílem programu je, aby byl účastník schopen identifikovat zdravotní rizika, zejména pro chlapce a dívky, v důsledku přítomnosti chemických, fyzikálních, biologických a/nebo sociálních hrozeb vyplývajících z neformálnosti práce při nakládání s elektronickým odpadem.*
Hana Tomášková
