Příloha březnového čísla časopisu Odpady je věnována tématu, které je v současnosti velmi závažné. Energetické využívání odpadů považuji za nepominutelnou součást národního hospodářství. Nemyslím, že by energetické využívání odpadů za nás vyřešilo všechny problémy, které v odpadovém hospodářství...
| Příloha březnového čísla časopisu Odpady je věnována tématu, které je v současnosti velmi závažné. Energetické využívání odpadů považuji za nepominutelnou součást národního hospodářství. Nemyslím, že by energetické využívání odpadů za nás vyřešilo všechny problémy, které v odpadovém hospodářství máme. Na druhou stranu však nesmíme tuto technologii podceňovat nebo ji dokonce démonizovat.
Tyto technologie jsou plně technicky zvládnuty a prokazatelně produkují minimum znečišťujících látek. Jejich vliv na životní prostředí je menší, než u neodplyněných skládek, které produkují značná množství skleníkových plynů. A přitom je u nás skládkováno přes šedesát procent všech odpadů a energeticky využíváno pouze kolem osmi procent. V Evropě jsou tyto technologie mnohem více využívány, v některých zemích dokonce představují základní prvek celého systému. Ve Švýcarsku, kde je skládkování od roku 2000 zcela zakázáno, se polovina odpadů recykluje a druhá polovina spaluje s využitím energie. Evropský průměr dosahuje před dvacetiprocentního podílu energetického využití. Pokud se chceme i v nakládání s odpady přiblížit rozvinutým evropským zemím, zřejmě to nepůjde bez energetického využívání odpadů. To ostatně pochopili - na rozdíl od předkladatelů Plánu odpadového hospodářství ČR -prakticky všichni zpracovatelé krajských koncepcí. Vesměs totiž předpokládají buď větší využití stávajících zařízení nebo výstavbu nových. Využijeme-li totiž odpad pro výrobu energie, získáme tím velký a stabilní zdroj, který de facto šetří primární zdroje a navíc se nachází přímo tam, kde je energie nejvíce potřeba: v oblastech velkých měst a průmyslových aglomerací. Jiřina Vyštejnová |
