Dva zdroje dat, nesrovnatelné výsledky

V České republice vedle sebe fungují dva systémy shromažďování informací o odpadech. Jeden zajišťuje Český statistický úřad, druhý Ministerstvo životního prostředí. Mají jiné cíle, postupy zpracování, a proto i výsledky.

Český statistický úřad (ČSÚ) používá pravidelné výběrové šetření o odpadech, což odpovídá závazkům plynoucím z nařízení č. 2150 o statistice odpadů. Šetření je prováděno zcela v souladu se statistickými principy, takže jsou Eurostatu předávána kvalitní, věcně a časově srovnatelná data.

ČSÚ své šetření o odpadech opírá o Registr ekonomických subjektů (registr vykazujících jednotek). Předem stanovené meziročně srovnatelné soubory respondentů umožňují použít získaná data ke stanovení trendu sledovaného ukazatele bez toho, aby byly hodnoty ovlivněny počtem zapojených jednotek. Použití podnikového registru navíc zcela vylučuje zpracování duplicitních výkazů.

DATA Z ROČNÍCH HLÁŠENÍ

Vedle statistického zjišťování existuje v ČR administrativní zdroj dat spravovaný Ministerstvem životního prostředí (MŽP), které má k dispozici informace o produkci a nakládání s odpady z ročního hlášení o odpadech.

Primárním důvodem podávání hlášení není získání statistických dat. Tomu odpovídá i rozsah jednotek podávajících hlášení, nástroje použité ke zpracování hlášení, a tedy i charakter získaných údajů. ČSÚ administrativní data MŽP několikrát analyzoval (data za rok 2006 a 2008, předběžná a definitivní data za rok 2009). Hlášení zahrnuje (a tedy zatěžuje) daleko větší počet původců odpadů a osob oprávněných k nakládání: celkem se týká 60 tis. subjektů proti 16 tis. subjektů ČSÚ, a poskytuje více údajů než statistické zjišťování o odpadech. Přesto nejsou tato data použitelná ke statistickým účelům.

Významným problémem je ne-existence systému číslování jednotek podávajících hlášení, tedy provozoven ve smyslu zákona o odpadech. Důkaz nekonzistence ve značení lze nalézt přímo na internetových stránkách ISPOP (Integrovaný systém plnění ohlašovací povinnosti), kde je ohlašující subjekt v pokynech pro vyplnění hlášení nabádán, aby do čísla provozovny vyplnil "libovolné číslo (nejlépe dle interního označení) kromě hodnoty "0". Vhodný registr, jenž by číslování provozoven systematizoval, neexistuje.

Dalším více obecným rizikem je, že legislativa, podle níž jsou administrativní data sbírána, nereaguje včas a odpovídajícím způsobem na změny v požadavcích na statistická data. Statistické zjišťování je pružnější. Například od roku 2012 bude šetření o odpadech na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu zahrnovat i produkci a spotřebu druhotných surovin, a to v rámci jednoho výkazu.

ROZDÍLNÉ NÁKLADY

Výrazně rozdílné jsou také vynaložené náklady potřebné k zajištění chodu obou systémů - hlášení MŽP je zhruba desetkrát dražší.

Otázkou pro MŽP zůstává, kolik procent každoročně získaných údajů potřebuje k zajištění svých závazků plynoucích z evropských směrnic a nařízení, a kolik je sbíráno za jiným účelem. Skutečně jsou potřeba data v podrobnosti a rozsahu, jež požaduje hlášení?

Z popsaných důvodů vyplývá, že cíle shromažďování informací o odpadech MŽP a ČSÚ jsou natolik odlišné, že vyžadují jiné nástroje a postupy zpracování, a tudíž přináší v řadě případů i různé výsledky.

Pro ČSÚ i MŽP by mělo být v první řadě důležité zajistit nezbytná data v požadované kvalitě pro splnění mezinárodních závazků. MŽP potřebuje disponovat daty o speciálních tocích odpadu (např. o elektrozařízeních či autovracích). Ostatní, obecná data o odpadech, by z úsporných důvodů měla být zajištěna levnější a respondenty méně zatěžující metodou, jež používá ČSÚ.

Ing. Miloslava Veselá

Oddělení statistiky životního prostředí, Český statistický úřad