Rozměrově malá elektrická a elektronická zařízení (MEEZ) nejčastěji končí ve směsném komunálním odpadu, což má své environmentální a ekonomické důsledky. Toto konstatování je nepříjemný fakt, který se v současné době snaží řešit společnost REMA Systém, a. s., projektem "Zelená firma".
Tento projekt je zaměřen na intenzifikaci sběru MEEZ. V rámci vědeckého projektu, na kterém REMA Systém spolupracuje s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, budou posuzovány dopady MEEZ po skončení životnosti na životní prostředí pomocí metod založených na přístupu LCA (Life Cycle Assessment).
Odhaduje se, že spotřebitelé žijící v Evropské unii vyprodukují ročně něco mezi 14-20 kg elektroodpadu. Množství elektroodpadu roste 3x rychleji než množství běžného komunálního odpadu. V Evropské unii představuje tato složka okolo 5 % komunálního odpadu, tedy asi 6 milionů tun. Existují odhady, že v roce 2015 bude toto množství dvojnásobné, a dosáhne zhruba 12 milionů tun.
Jaké spotřebiče můžeme počítat mezi MEEZ? Ve skupině IT a telekomunikace to jsou například mobilní telefony, pevné telefony, kalkulačky, diáře, kapesní počítače, laptopy, GPS navigace, dále spotřebitelská zařízení, jako rádia, CD, DVD a jiné přehrávače. Velké množství MEEZ je mezi tzv. malými domácími spotřebiči (žehlička, toastovač, fén, hodinky, holicí strojek atd.), elektrickými a elektronickými nástroji (vrtačky, elektrické šroubováky...), hračkami a vybavením pro volný čas a sporty (autodráhy, videohry, sportovní počítače...).
MEEZ také můžeme rozdělit podle velikosti na středně malé spotřebiče (< 30 x 30 cm): rychlovarná konvice, žehlička, topinkovač, mixér, fén na vlasy, kulma, hodiny, DVD přehrávač, PC periférie (reproduktory) a velmi malé spotřebiče (< 15 x 15 cm): holicí strojek, hodinky, budík, nabíječka na baterie, mobilní telefon, CD přehrávač, MP3 přehrávač, USB paměť, bluetooth, ruční svítilna, tachometr na bicykl, digitální teploměr, digitální fotoaparát, PC periferie (myš, klávesnice), kalkulačka, dálkový ovladač. Možnosti kategorizace MEEZ tím samozřejmě nekončí, podle účelu lze dělit na B2C MEEZ (business to consumer), B2B MEEZ (business to business), atd.
SBĚR V ČR
V České republice v současné době funguje šest tzv. kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení, které budují systémy sběru vysloužilých elektrozařízení a elektroodpadu. Sběr rozměrově velkých spotřebičů je prováděn zejména ve sběrných dvorech obcí. Občané, kteří se potřebují zbavit některého z větších elektrospotřebičů (chladničky, sporáky, televize...), si začínají zvykat využívat této možnosti. Často si ovšem neuvědomují, že elektroodpadem nejsou pouze "velké" elektrospotřebiče, ale také malá elektrozařízení.
Ve sběrných dvorech jsou tedy sbírány zejména velké elektrospotřebiče. Malá elektrická a elektronická zařízení nekončí ve sběrných dvorech vůbec anebo ve velmi zanedbatelném podílu. Podle našich odhadů MEEZ končí nejčastěji ve směsném komunálním odpadu nebo jsou skladována v domácnostech. Pro srovnání: v environmentálně vyspělém Nizozemí skončí v nádobách na směsný komunální odpad 35 % MEEZ, ve Velké Británii se toto číslo pohybuje od 41 % do 60 %. V ČR je odhad takového procenta ještě vyšší. Občan není motivován, a ani informován, jak se takového odpadu správně zbavit. Přitom jde o odpad, který vyžaduje pozornost ať už kvůli obsahu nebezpečných složek, nebo naopak vzácných a využitelných kovů.
JE POTŘEBA ZVÝŠIT SBĚR
Nepříznivou situaci se od roku 2004 snaží v německém Lipsku a Berlíně zmírnit projektem Gelbe Tonne Plus, do kterého bylo zahrnuto 5170 domácností. Do žlutých nádob, do kterých se za normálních okolností sbírá pouze plast, byl odkládán i další materiálově významný odpad, a to nejen MEEZ - hračky, domácí vybavení (příbory, nástroje). Právě u sběru MEEZ došlo k progresivnímu zlepšení sběru. V prvním měsíci se v Berlíně v přepočtu na obyvatele a rok sesbíralo tímto způsobem 0,1 kg. Toto číslo během tří měsíců vzrostlo více než desetkrát, na 1,2 kg. Když vezmeme v úvahu, že se v roce 2006 v České republice sebraly zhruba 2 kg vysloužilých zařízení z domácností na osobu (všechny druhy, včetně velkých spotřebičů), jeví se 1,2 kg MEEZ na osobu jako ohromující číslo.
Česká republika musí podle evropské směrnice splnit kvantifikovaný cíl zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení v roce 2008, který byl stanoven na 4 kg/osoba/rok. Při nesplnění cíle hrozí členskému státu EU nezanedbatelné sankce. Výrazné zlepšení ve sběru MEEZ by mělo napomoci tento cíl naplnit.
Ekologická hodnota materiálů z MEEZ je významná. Klasickým příkladem MEEZ jsou mobilní telefony, kterých se v roce 2006 prodalo globálně kolem miliardy. Odhad nakumulovaných odpadních mobilních telefonů v ČR je 5-8 milionu, což odpovídá 500-800 tun cenného materiálu. K výrobě mobilních telefonů bylo v roce 2006 celosvětově použito 250 tun stříbra, 24 tun zlata, 9 tun palladia, 9000 tun mědi či 3800 tun kobaltu (baterie).
Je nesporné, že vytěžit kilogram zlata je pro životní prostředí mnohem větší zátěží, než vytěžit kilogram železa. Ekologická hodnota materiálů bude mnohem blíže k ekonomické, než k hmotnostní hodnotě materiálu. Přesto je tento fakt v současné době legislativou zcela opomíjen. Pravdivým, avšak zcela absurdním tvrzením může být, že recyklace 1 kg betonu (např. z praček) se podle zákona o odpadech rovná recyklaci 1 kg zlata (např. z mobilních telefonů). MEEZ, zejména z oblastí IT a telekomunikace, obsahují velké množství vzácných kovů, které by neměly končit na skládkách komunálního odpadu nebo ve spalovnách. Díky současným technologiím lze získat zpět z elektroodpadu 95 % drahých kovů.
ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY
Pro určování environmentálních dopadů MEEZ po skončení životnosti se v zahraničí zcela běžně používají metody založené na analýze životního cyklu (Life Cycle Assessment, LCA). Pro hodnocení stavu problému je nutno brát v úvahu různé scénáře konce životnosti (spalování, skládkování, materiálové využití). V oblasti nakládání s elektroodpady tomu není jinak. O důležitosti těchto metod v této oblasti svědčí například fakt, že revize evropské směrnice o nakládání s elektroodpadem obsahuje hodnocení, jehož metodika je založena právě na metodách LCA. Tradiční LCA je zaměřena na určitý produkt a někdy je pojmenovávána také "od kolébky do hrobu" (cradle to grave). Hodnocení environmentálního dopadu elektroodpadu je zaměřeno na "od hrobu ke kolébce" (grave to cradle). Počátek výpočtů tedy leží někde jinde a ve své podstatě ignoruje předchozí fáze života daného výrobku. Tento startovní bod je ilustrován na obrázku. Jaká je pozice fáze po konci životnosti elektrozařízení ve srovnání s ostatními fázemi života elektrozařízení? Při představě, že environmentální dopady těžby, výroby a fáze užívání (spotřeba energie) jsou 100 %, potom průměrně environmentální dopad těžby je asi 20 %, výroby 25 % a spotřeba energie během fáze užívání se podílí 55 %. Pokud porovnáme scénář "elektrozařízení v kontejneru na směsný komunální odpad" s těmito 100 % (graf 1), potom se tento scénář podílí na environmentálních dopadech 3 %, scénář "materiálové využití" minus 13 procenty.
Pro určení environmentálních dopadů MEEZ po skončení životnosti bude v rámci dalšího zkoumání vybrána optimální metodika LCA a použity relevantní kategorie dopadu. Díky tomu budeme moci porovnat dopady spalování, skládkování nebo materiálového využití na životní prostředí a optimalizovat systém nakládání s MEEZ po skončení životnosti.
Více o projektu Zelená firma naleznete na www.zelenafirma.cz
Miloš Polák
REMA Systém, a. s.
