Celosvětově se roční produkce elektronického odpadu zvyšuje o 2,6 milionu tun ročně, sběr a recyklace však pokulhávají. Pouze necelá třetina elektroodpadu projde sběrem a následnou recyklací. Zveřejněná zpráva uvádí, že zdokumentovaná míra sběru a recyklace, která dosáhla v roce 2022 celkem 22,3 %, pravděpodobně klesne do roku 2030 na pouhých 20 %. Jde o důsledek rostoucího rozdílu mezi recyklačním úsilím a obrovským růstem produkce elektronického odpadu po celém světě.
Míra sběru a recyklace je obvykle nejvyšší u těžších a objemnějších kategorií zařízení, jako jsou velké spotřebiče, zařízení pro výměnu teploty, obrazovky a monitory. Malá zařízení (např. hračky, mikrovlnné trouby, vysavače, elektronické cigarety) tvoří 33 % elektroodpadu, tedy 20,4 milionu tun. Jen 12 % těchto zařízení je recyklováno. Elektronický odpad v kategorii malých IT a telekomunikačních zařízení (např. notebooky, mobilní telefony, GPS zařízení, routery) tvořil v roce 2022 okolo 4,6 milionu tun. Podle dokumentace ale pouze 22 % z uvedeného množství prošlo sběrem a recyklací.
Zpráva dále poukazuje na mírný nárůst počtu zemí, kde nakládání s odpadními elektrospotřebiči upravuje legislativa. Celkem 81 zemí mělo v roce 2023 platné právní předpisy týkající se elektronického odpadu, což značí nepatrný nárůst ze 78 zemí v roce 2019. Z 81 zemí mělo 67 právní nástroj upravující nakládání s vysloužilými elektrozařízeními s ustanoveními podporujícími rozšířenou odpovědnost výrobce (EPR). Podle ITU je stagnace celosvětové míry sběru a recyklace elektronického odpadu pravděpodobně umocněna skutečností, že pouze 46 zemí má cíle v oblasti míry sběru a pouze 36 má cíle v oblasti míry recyklace.
Mezinárodní tým zahrnující i zástupce Světové zdravotnické organizace mapoval toky elektroodpadu a jeho dopady na životní prostředí v Africe. Africká produkce odpadních elektrozařízení je ve srovnání s celosvětovým průměrem nízká – jedná se o pouhých 2,5 kg na osobu a rok, což odpovídá celkovému množství přibližně 2,9 milionu tun ročně.
Poptávka po elektrických zařízeních roste i na africkém kontinentu. Africké země přijímají použitou elektroniku z Evropy, protože většina lidí si nové spotřebiče kvůli vysoké ceně nemůže dovolit. Studie uvádí, že tři čtvrtiny elektrozařízení jsou při dovozu deklarovány jako využitelné nebo opravitelné, nicméně více než polovinu z nich nelze vůbec použít.
Pouze třináct afrických zemí mělo v roce 2019 národní legislativu týkající se elektroodpadu. Oficiální systém sběru a recyklace elektrozařízení ve většině afrických zemí nefunguje. Kromě legálních dovozů čile kvete i pašování elektroodpadu či jeho dovoz z vyspělých zemí, které chtějí ušetřit náklady na náročnou recyklaci. Odpadní elektrospotřebiče končí ve směsném komunálním odpadu nebo na černých skládkách.
V Africe se elektroodpad likviduje ruční demontáží. Tu často provádí děti. Přichází tak do kontaktu s toxickými látkami obsaženými v odpadních elektrospotřebičích, což má negativní dopady na lidské zdraví i životní prostředí. Odpadní elektrozařízení obsahují nebezpečné látky, jako jsou rtuť, arzen, kadmium, olovo, ftaláty, bromované zpomalovače hoření, chrom, kobalt a další. Ekonomicky nezajímavé suroviny a nevyužitelné zbytky zařízení tvoří odpad, který zamořuje kontinent, moře i oceány.
Podobně tristní je také situace spojená s těžbou strategických kovů nezbytných pro výrobu nových elektrozařízení zajišťujících obnovitelnou energii. Velké těžařské společnosti sídlící v rozvinutých zemích nedokážou ovlivnit situaci na místě samotné těžby. Dochází k porušování lidských práv v těžebním sektoru, zneužívání dětské práce, nedbalostnímu jednání v oblasti bezpečnosti, etnickému násilí a rizikům spojeným s politicky nestabilními regiony.
Těžba s sebou nese i značná environmentální rizika. Doly spotřebovávají velké množství vody pro zpracování nerostů, odprašování i přepravu kalů. Masivní těžba surovin tak prohlubuje nedostatek vody a přispívá ke klimatické změně, proti které se rozvinuté země snaží bojovat právě zelenými technologiemi.
Drahé kovy lze přitom získat z odpadních elektrozařízení. Recyklátoři odpadních elektrozařízení uvádí, že elektroodpad obsahuje 69 prvků z periodické tabulky. Z každého milionu recyklovaných mobilních telefonů lze získat zpět 16 000 kg mědi, 350 kg stříbra, 24 kg zlata a 14 kg palladia. Elektronický odpad je v některých ohledech dokonce bohatší než tradiční těžba: například v tuně smartphonů je 100krát více zlata než v tuně zlaté rudy.
Regulace elektroodpadu je proto celosvětovou výzvou. Zpráva upozorňuje na naléhavou potřebu zvýšit úsilí v oblasti jeho sběru a recyklace. Technologický pokrok přináší rostoucí počet elektrozařízení ve společnosti, vyšší spotřebu, omezené možnosti oprav a kratší životní cykly produktů. ITU zdůrazňuje, že pokud by země dokázaly do roku 2030 zvýšit míru sběru a recyklace elektronického odpadu na 60 procent, výhody by převýšily náklady o více než 38 miliard USD.*
Hana Tomášková
