Ministerstvo životního prostředí již počátkem roku 2008 předložilo k širokému připomínkování návrh velké novely zákona o odpadech. Zákon byl kvůli své komplexnosti i ekonomickým zájmům v minulosti novelizován velmi často a mnohdy živelně. Cílem ministerstva nyní bylo, aby novela řešila všechny okruhy otázek, jež považuje za nutné v zákoně upravit předtím, než bude v návaznosti na schválení nové evropské rámcové směrnice o odpadech připraven zcela nový zákon.
Na novou směrnici a nový zákon nelze čekat, je třeba řešit řadu praktických otázek již nyní a rovněž transponovat nově vydané evropské předpisy. Důležitým cílem návrhu je i zdůraznit hierarchii nakládání s odpady cestou ekonomického zvýhodnění recyklace před spalováním a především skládkováním a rozšířit pro občany možnosti třídění odpadu.
Rozsahu novely odpovídal i počet připomínek, které ministerstvo obdrželo a se kterými se nyní postupně vypořádává. K některým nejvíce připomínkovaným okruhům, zejména ve vazbě na obce a města, bych se rád vyjádřil v tomto článku.
POPLATKY ZA UKLÁDÁNÍ ODPADŮ NA SKLÁDKY
Hlavním cílem zvyšování sazeb poplatků za ukládání odpadů na skládky je narovnání ekonomických podmínek mezi jednotlivými způsoby nakládání s odpady tak, aby vysoké náklady na třídění a recyklaci odpadů nebránily jejich rozvoji. Ministerstvo navrhlo postupný nárůst výše poplatků za skládkování ze současných 400 Kč/t na 1500 Kč/t v roce 2013.
Výše poplatků byla kalkulována na základě nákladů na jednotlivé způsoby nakládání s odpady. Průměrná výše nákladů na třídění komunálních odpadů je zhruba 3500 Kč/t (podle komodit jde o různé náklady mezi zhruba 1100-6000 Kč/t), průměrná cena za uložení odpadů na skládku je v současnosti přibližně 1000 Kč/t. Ani cílová výše poplatků 1500 Kč/t proto nebude znamenat dosažení úrovně nákladů, které jsou nutné na třídění některých komodit odpadů. Pro stanovení cílové výše sazeb poplatků byl tedy stanoven určitý kompromis mezi rozdílem v nákladech a únosností dopadů.
Pro další zmírnění těchto dopadů byl určen postupný nárůst sazeb poplatků, který byl rozložen na 5 let. Cílové sazby budou zavedeny v době, kdy by se měly vytvořit všechny dostupné podmínky pro výraznější snížení objemů odpadů ukládaných na skládky.
Rozdělení výnosu z poplatků za ukládání odpadů na skládky: V současné době je výnos ze základní složky poplatku příjmem obce. Nově se navrhuje dělení poplatků za ukládání ostatních a komunálních odpadů mezi obce a kraje, na jejichž území je skládka umístěna, v poměru 20 % pro obce a 80 % pro kraje. Kraje by přitom měly povinnost tyto prostředky použít na zlepšení systému nakládání s odpady.
Poplatky za uložení odpadů byly zavedeny v roce 1992, kdy byl rovněž přijat princip ponechání části výnosu obcím jako kompenzace újmy spojené s provozem skládky. Další novely zákona o odpadech pak od roku 1999 tyto sazby poplatků zvyšovaly až na současnou úroveň 400 Kč za 1 tunu. Tehdejší výnos (přibližně 500 milionů korun) se v dalším období obcím výrazně zvyšoval současně se zvyšujícími se sazbami poplatků, aniž by přitom došlo k odpovídajícímu zvýšení negativních dopadů spojených s provozem skládky.
Snížení výnosu z poplatků pro obce ze současných 100 % na 20 % neznamená, že obce budou mít pouze pětinu současných příjmů. Je nutno přihlédnout k významnému zvýšení sazeb poplatků a v souvislosti s tím i ke zvýšení celkového ročního výnosu ze současných 1,5 miliardy až na 5-6 miliard korun v roce 2013.
Pro posouzení dopadů na obce je dále třeba zohlednit existenci výjimky z placení poplatků pro obce se skládkou, jejíž efekt se zvyšováním sazeb poplatků výrazně zvyšuje. Nastavený poměr výnosu poplatků bude sice znamenat na přechodnou dobu určité snížení výnosu pro obce, postupně se však vyrovná přibližně na současnou úroveň, a to i při předpokládaném - a žádoucím - snižování množství odpadů ukládaných na skládky. Z dlouhodobého hlediska nedojde k žádným výrazným dopadům na příjmy obcí a prostředky nově přidělené krajům budou moci být z této úrovně efektivněji využívány k prevenci nepříznivých dopadů nakládání s odpady na životní prostředí tak, jak jim to ukládají plány odpadového hospodářství.
V reakci na velké množství připomínek k poměru rozdělení poplatků se uskutečnila jednání ministerstva životního prostředí se zástupci obcí. Na jejich základě se rýsuje možnost dohody na kompromisním řešení, které bude přijatelné pro obce (obecně i pro ty, na jejichž území se nachází skládka odpadu), pro kraje (z hlediska dostupnosti finančních prostředků pro nakládání s odpady) i pro ministerstvo (z hlediska plnění cílů odpadového hospodářství).
Poplatek za ukládání odpadu jako technologického materiálu: Povinnost platit poplatek za ukládání technologického materiálu na zajištění skládky je zavedena nově, a to se stejnou sazbou jako za komunální odpad. Důvodem jsou zejména četné zkušenosti z praxe, kdy je odpad spekulativně překvalifikován na technologický materiál, aby se provozovatelé skládek vyhnuli placení poplatků za jeho uložení na skládku. Všechny materiály jsou totiž na skládky ukládány k dlouhodobému uložení do životního prostředí bez ohledu na jejich klasifikaci. Existence výjimky pro technologický materiál tak nemá opodstatnění.
Dalším přínosem této změny bude i vytvoření transparentního systému placení poplatků s minimem odchylek; odstraněním rozdílu mezi odpadem a technologickým materiálem se výrazně zjednoduší evidence.
POPLATKY ZA SPALOVÁNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU
Podle stávajícího zákona o odpadech je zpoplatňováno pouze ukládání odpadů na skládky. Mezi hlavní příčiny nízkého materiálového využití patří to, že ekonomicky nemůže konkurovat levnému skládkování a nezpoplatněnému spalování komunálního odpadu. Ve snaze posílit aplikaci hierarchie nakládání s odpady, která preferuje materiálové využívání odpadů, novela postihuje placením poplatků všechny způsoby odstraňování odpadů, které jsou považovány za ekologicky nepříznivé, tedy i spalování odpadů. Diferenciace sazeb mezi skládkováním a spalováním je dána jednak pořadím v hierarchii odpadů (v případě energetického využití), jednak rozdílnými náklady na oba způsoby odstranění odpadu. Dodržení požadované hierarchie není možné bez nastavení odpovídajících ekonomických podmínek v rámci jednotlivých forem nakládání s odpady.
Navrhuje se, aby nový poplatek za spalování komunálního odpadu mezi roky 2009 a 2013 postupně narůstal až na 300 Kč/t. Tento poplatek se však nevztahuje k negativním vlivům spalování na jiné složky životního prostředí, které upravují jiné zákony. Například poplatky za znečišťování ovzduší se platí podle konkrétního množství emisí produkovaných spalovnou. V žádném případě nejde o duplicitní zpoplatnění provozovatelů spaloven.
Povinnost provozovatele platit poplatky místo původce: Mnoho připomínek směřovalo k tomu, že povinnost platit poplatky má nově provozovatel zařízení. Poukazováno bylo zejména na rozpor se zásadou "znečišťovatel platí". Navrhovaný systém však ve skutečnosti v rozporu s uvedeným principem není, protože provozovatel samozřejmě promítne tento poplatek původci odpadu do ceny za službu, a poplatek bude ve skutečnosti platit "znečišťovatel".
V současné době je několik desítek tisíc subjektů, které jsou povinny platit poplatek. Vybírají ho soukromé subjekty a pro placení zde není žádný podklad obvyklý v jiných složkách (například rozhodnutí orgánu státní správy). Možnost kontroly je významně omezena, což se odráží i v samotné efektivnosti tohoto ekonomického nástroje. Vzhledem k tomu, že provozovatelů zařízení, kteří by nově platili poplatky, je pouze několik set, bude celý systém jednodušší, přehlednější a lépe kontrolovatelný.
TŘÍDĚNÍ ODPADŮ
Množství odstraňovaných odpadů se postupně snižuje, stále je však poměrně velký hmotnostní podíl odpadů, které jsou ukládány na skládky. U komunálních odpadů je skládkování stále převažujícím způsobem jejich odstranění. Podíl skládkovaných odpadů z celkové produkce komunálních odpadů vzrostl mezi roky 2005 a 2006 z 69,3 % na 81 %. K tomuto nárůstu došlo i přes snížení celkové produkce komunálního odpadu. Podle složení komunálního odpadu je z něho možné recyklovat až 60 % celkového objemu, což jsou recyklační hodnoty, kterých dlouhodobě dosahují Německo, Rakousko či Nizozemsko. V roce 2006 se však v ČR podařilo recyklovat pouze 20 % z celkového objemu komunálního odpadu. Při dnešní produkci 280 kg domovního odpadu na obyvatele za rok tvoří zmíněných 60 % recyklovatelného komunálního odpadu zhruba 180 kg využitelných složek. Z nich asi třetinu tvoří biologicky rozložitelný odpad, jehož třídění není dosud plošně rozšířeno a dvě třetiny papír, sklo a ostatní využitelné složky.
V ČR je dnes 137 kompostáren, kde končí zhruba 13 % bioodpadu. Dále je v provozu 9 bioplynových stanic, kde je využito přibližně 1 % bioodpadu. Stále ještě příliš velké množství bioodpadu, zhruba 77 %, je ukládáno na skládkách. Zbývající část končí ve spalovnách. S ohledem na takto vysoký objem biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládky reálně hrozí neplnění cílů stanovených ve Směrnici 1999/31/EC, o skládkách odpadů, čímž se ČR vystavuje nebezpečí uložení pokuty ze strany Evropské komise.
Podle stávajícího zákona jsou obce povinny z komunálního odpadu třídit pouze nebezpečné složky, respektive zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu.
Novela pro obce zavádí povinnost třídit od 1. 1. 2010 minimálně pět využitelných složek komunálního odpadu: papír, sklo, plast, nápojové kartony a biologicky rozložitelný odpad. Povinnost třídit biologicky rozložitelný odpad v letech 2010-2012 platí pouze pro části obcí s převahou rodinných domů. Od 1. 1. 2013 pak budou obce muset nabízet třídění odpadů i na sídlištích. Současně s účinností novely bude zakázáno skládkování vytříděného bioodpadu včetně "zeleného" odpadu ze zahrad a parků, odpadů z kuchyní a jídelen, dřeva, papíru, lepenky apod.
Konečná úprava konkrétního nastavení podmínek tříděného sběru odpadu vzejde i z podnětných připomínek obcí tak, aby byl zaváděný systém co nejvstřícnější možnostem obcí různých typů a velikostí.
Původcem komunálního odpadu jsou města a obce - k zajištění jeho přednostního materiálového využití a dodržení požadavků evropské i české politiky a legislativy životního prostředí je jejich součinnost nezbytná. Odpad je cenná surovina a jeho nevyužívání k plýtvání zdroji, jakož i k nárůstu zátěže životního prostředí. Vyšší míry využití odpadů nelze dosáhnout jiným způsobem než poskytnout občanům co nejvyšší komfort třídění odpadu a více podpořit dnes již velmi oblíbený způsob environmentálního chování. Novela přináší konkrétní opatření, která by měla obce tímto směrem motivovat. Ministerstvo má velký zájem na tom, aby na optimálním nastavení systému pro plnění cílů nakládání s odpady byla dosažena co nejširší shoda.
JAN DUSÍK
I. náměstek ministra, ředitel sekce zahraniční, legislativní a státní správy Ministerstva životního prostředí ČR
