Odborné veřejnosti je známo, že v květnu minulého roku vyšel zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, nahrazující zákon č. 180/2005 Sb. Tento zákon nezastavil podporu nově instalovaným zdrojům, a to i přesto, že Česká republika dosáhne 13,5% podílu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě elektřiny a dále rozšířil podporované zdroje energie o další druhy.
Zákon upravil systém podpory výroby elektřiny z podporovaných zdrojů, nově byla zavedena podpora biometanu a tepla z obnovitelných zdrojů.
Ačkoliv zákon o podporovaných zdrojích energie spatřil světlo světa teprve před necelým rokem, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravilo další změnu. Novým zákonem chce zastavit podporu nových zdrojů a u těch starých chce, aby se po dosažení návratnosti investice podpora přestala vyplácet. Navrhovaná změna znovu již poněkolikáté mění pravidla v průběhu hry, tentokrát však zcela zásadně. Nejde již jen o změnu podmínek, ale rovnou o zrušení podpory a retroaktivní změny.
ZMĚNY, KTERÉ BY PŘINESLY NEMÁLO PROBLÉMŮ
Návrh Ministerstva průmyslu a obchodu přináší zejména následující změny:
Plánuje zkrátit podporu stávajícím provozovatelům obnovitelných zdrojů na deset let.
Někteří provozovatelé podporovaných zařízení si v souladu s původně platnou legislativou a garantovanou podporou vzali úvěry na dobu delší, než je deset let, takže schválení navržené změny, která poměrně bezprecedentně mění pravidla se zpětnou platností, by pro ně a jejich provozovny mělo fatální následky. Podle návrhu novely zákona totiž provozovatel musí pro pokračování podpory prokázat delší než desetiletou dobu návratnosti investice. Lze proto očekávat, že tento návrh s sebou přinese celou řadu faktických problémů. Provozovatelé mohou být motivováni k umělému zvyšování provozních nákladů, celý systém prokazování a ověřování návratnosti investice bude značně složitý, individuální posuzování nahrává možnostem korupčního jednání.
Navrhuje zastavení podpory pro veškerá nová zařízení s výjimkou vysokoúčinné kombinované výroby z fosilních paliv, výroby elektřiny a tepla z důlního plynu a energetického využívání odpadu.
Jedním ze základních argumentů chystané novely je zastavení neustálého zvyšování cen elektřiny. Vzhledem k tomu, že podporu OZE podle uvedeného návrhu MPO nahrazuje podpora kombinované výroby elektřiny a tepla, spalování odpadů a zcela nově zavedení podpory jaderné energie, nelze v žádném případě očekávat, že by takový cíl mohl být splněn. Zároveň si nelze nevšimnout, že v návrhu není navrženo pokračování odvodu z elektřiny ze slunečního záření tzv. fotovoltaické (solární) daně, která byla stanovena pro instalace uvedené do provozu v r. 2009 a 2010 a k 31.12. 2013 bude ukončena.
Dalším používaným argumentem je stabilizace celkové výše nákladů na obnovitelné zdroje energie. Vícenáklady na OZE v roce 2013 vyčísluje tabulka, kterou uvádíme na protější straně. Jak z tabulky vyplývá, největší podíl z celkových vícenákladů na OZE tvoří právě fotovoltaické elektrárny (66,4 %) a zejména fotovoltaické elektrárny postavené v letech 2009 a 2010, u kterých se podle navržené novely nepožaduje nadále dodatečný odvod ve formě fotovoltaické daně. Návrh tak paradoxně opět podporuje provozovatele fotovoltaických elektráren, kteří díky cílené investiční politice v letech 2009 a 2010 odůvodní trvání podpory po celou dobu životnosti zařízení - a to navzdory tomu, že základním cílem MPO má být právě odčerpání nadměrných zisků z OZE.
Zavedení možnosti diferenciace poplatku na OZE podle spotřeby elektřiny.
Tento bod má ulehčit energeticky náročnému průmyslu tak, aby byla udržena jejich konkurenceschopnost v rámci Evropské unie. Určité formy podpory průmyslových podniků jsou zavedeny v Belgii, Německu, Francii, Dánsku a dalších zemích a podpora průmyslu má své opodstatnění. Nicméně je třeba podotknout, že EU nyní po Německu požaduje zrušit tuto diferenciaci s tím, že jde o nedovolenou podporu.
VRÁTÍ SE ZPRACOVÁNÍ KALŮ A VYUŽITÍ KALOVÉHO PLYNU DO DOBY PŘED 15-20 ROKY?
A jaký dopad bude mít novela připravovaná MPO na obor vodovodů a kanalizací? Provozovatelé vodovodů a kanalizací využívají k výrobě elektrické energie potenciál pitné a odpadní vody (malé vodní elektrárny, turbíny) a hlavně energii vázanou v kalovém plynu z čistíren odpadních vod (ČOV) Připomeňme, že současný zákon o podporovaných zdrojích energie uvádí, že obnovitelnými zdroji je mimo jiné energie kalového plynu z ČOV a energie bioplynu.
Kalový plyn na čistírnách odpadních vod vzniká nikoli cíleně, jako je tomu u bioplynových stanic, ale jako vedlejší produkt anaerobní stabilizace čistírenských kalů, která snižuje množství produkovaného odpadu a odpad zároveň hygienizuje. Tento kalový plyn je standardně spalován v plynových kotlích, přičemž vyrobené teplo se využívá k ohřevu vyhnívacích nádrží a provozních budov. Ovšem na řadě velkých ČOV je kalový plyn částečně či plně využíván v kogeneračních jednotkách (KGJ) s tím, že vyrobená elektrická energie je návazně spotřebována ve většině případů přímo v procesu čištění odpadních vod. V některých případech je kalový plyn nutné před využitím upravovat (sušit, odstraňovat sloučeniny síry, siloxany a ostatní látky ohrožující životnost KGJ).
Provoz kogeneračních jednotek, zejména v podmínkách čistíren odpadních vod, je finančně i provozně poměrně náročný. Průměrné náklady na servis kogeneračních jednotek se v závislosti na místních podmínkách (stáří zařízení, kvalita kalového plynu apod.) pohybují standardně v rozmezí zhruba 0,5-1,5 Kč/kWh, přičemž do této částky nejsou započteny další související náklady - např. náklady na opravy a údržbu souvisejících celků, obsluhu, obnovu. Vlastní podpora pro kogenerační jednotky zprovozněné v roce 2013 přitom dosahuje pouze 0,9 Kč/kWh! Lze tedy očekávat, že v případě zastavení podpory pro nové zdroje a omezení podpory pro stávající zdroje na 10 let, dojde v minimálně 50 % instalací kogeneračních jednotek na čistírnách odpadních vod k jejich odstavení z provozu, protože přínos kogenerační jednotky pro čistírnu odpadních vod bez zeleného bonusu bude nulový nebo záporný. V dalších případech bude zařízení udrženo v provozu do generální opravy a následně odstaveno. Nová zařízení nebudou pořizována.
Situace ve zpracování kalů a využití vznikajícího kalového plynu se tak vrátí do doby před 15-20 lety, kdy byl vznikající kalový plyn bez užitku spalován. Dalším zásadním aspektem je i to, že absence energetického využití kalového plynu povede na některých ČOV ke kompletnímu odstavení kalového hospodářství, neboť nákladovost provozu je značná a vyplatí se kaly nevyhnívat, naopak přímo odvážet k likvidaci kompostací či spalováním. Dopady na životní prostředí i zatížení domácností v podobě zvýšení stočného budou velmi významné.
Výroba elektrické energie z OZE není v současné době ekonomicky konkurenceschopná s tradičními zdroji. Důvodem je především fakt, že ekologická hodnota je obtížně ekonomicky vyčíslitelná a bez podpory státu, minimálně v podmínkách provozovatelů čistíren odpadních vod, nebudou dále tyto obnovitelné zdroje využívány.
Ondřej Beneš
technický ředitel VEOLIA VODA ČR, člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK)
VÍCENÁKLADY NA OZE PODLE JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ V ROCE 2013
| MVE | FVE | VTE | GEOT | BIOP | BIOM | Náklady na PV | Celkem | |
| v tis. Kč | 1 508 934 | 24 876 308 | 672 637 | 230 004 | 5 909 592 | 4 214 185 | 44 300 | 37 455 960 |
| v % | 4 | 66,4 | 1,8 | 0,6 | 15,8 | 11,3 | 0,1 | 100 |
| Náklady podle jednotlivých OZE v ceně 1 kWh konečné spotřeby (2013) | ||||||||
| hal/kWh | 2 | 32,5 | 0,8 | 0,3 | 7,7 | 5,5 | 0,1 | 49 |
ZDROJ: KOMORA OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE
PŘÍPADOVÁ STUDIE: ÚSTŘEDNÍ ČISTÍRNA ODPADNÍCH VOD V PRAZE (ÚČOV PRAHA)
V současnosti je realizace kalové koncovky ÚČOV Praha v podobě termofilního vyhnívání, doplněného mechanickou lyzací s následným využitím vznikajícího kalového plynu, největší realizací v ČR i ve střední Evropě obdobného typu s instalovaným elektrickým výkonem 5,4 MW a reálně dosahovaným průměrným elektrickým výkonem 4 MW (75% energetická soběstačnost).
Právě uvedená kombinace jednotlivých procesních kroků kalového hospodářství umožňuje snižovat zásadně objem odvážených čistírenských kalů z areálu ÚČOV Praha, který představuje ročně zhruba 71 tis. tun. V případě přímé likvidace odvodněného primárního a přebytečného kalu by při zachování míry odvodnění představoval nárůst likvidovaného množství přibližně dalších 50 tis. tun, což kromě problémů s finálním nakládáním s odpadem představuje i šest plných nákladních aut s návěsem denně, která by zatěžovala lokalitu.
Přestože je linka již relativně zastaralá a moderní ČOV o obdobné velikosti už často obsahují prvky termické lyzace či sušení kalů, prochází postupně obnovou (např. nové opláštění vyhnívacích nádrží včetně míchání) s cílem zachovat její funkčnost i do budoucích let.
Zánik podpory pro tento energetický zdroj a jeho případné odstavení by tedy v Praze znamenal nejenom zásadní a naprosto nesmyslné navýšení spotřeby elektrické energie v ročním objemu 35 GWh, ale i ztrátu finančního příspěvku ve formě zeleného bonusu, který využívá vlastník a správce vodohospodářské infrastruktury pro obnovu stávajícího majetku.
V některých případech je nutná techno-logická úprava bioplynu. Na obrázku jsou adsorpční kolony plněné aktivním uhlím, které na ÚČOV Praha napomáhají odstraňovat zejména křemičité sloučeniny z kalového plynu, jež by působily problémy ve spalovacích motorech.
FOTO: ARCHIV
