Již dvanáct let funguje v České republice systém zpětného odběru použitých baterií. Nezisková organizace ECOBAT, která se o zpětný odběr v ČR stará, loni poprvé vybrala více než 1000 tun použitých baterií.
Oproti jiným zpětným odběrům (např. elektrických spotřebičů) má sběr baterií jednu nevýhodu. "Nikoho by nenapadlo vyhodit do koše vysloužilý vysavač. Když ale v ruce držíte malou baterii, moc o tom nepřemýšlíte," říká jednatel neziskové společnosti ECOBAT Petr Kratochvíl.
Loni se podařilo vůbec poprvé vybrat více než 1000 tun použitých baterií. Považujete to za úspěch?
Rozhodně ano. Každým rokem se daří množství zpětně odebraných baterií a akumulátorů zvyšovat. V roce 2012 to bylo 919 tun, loni již 1031 tun. Češi si zkrátka začínají uvědomovat, že nejen sklo, papír a plasty, ale ani vybité baterie na skládku či do spalovny nepatří. Zatím se nám daří plnit minimální povinné kvóty Evropské unie, a navíc jsme loni konečně naplnili dobrovolnou dohodu s Ministerstvem životního prostředí.
O jakou dohodu šlo?
Dobrovolná dohoda byla podepsána mezi Českým sdružením výrobců a dovozců baterií a ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem v roce 2001. ČR v rámci přístupových jednání s orgány EU implementovala tehdejší Směrnici 91/157/EEC o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky. Vzhledem k nedostatku zkušeností s rozšířenou odpovědností výrobců však nebyly pro sběr a recyklaci přenosných baterií stanoveny žádné konkrétní cíle, ani možnosti kolektivního plnění povinností výrobců. Dobrovolná dohoda tak byla v období 2002 až 2008 jakýmsi překlenovacím dokumentem, o který se opíral vznik a fungování kolektivní neziskové organizace ECOBAT.
Co dobrovolná dohoda upravovala?
Dohoda obsahovala čtyři hlavní cíle. Vybudování komplexního systému pro nakládání s použitými přenosnými bateriemi, ze sebraného množství recyklovat 10 % (rok 2002) a 50 % (rok 2006), dosáhnout sběru ve výši 120 tun (rok 2002) a 1000 tun (rok 2006) a v neposlední řadě připravit a realizovat propagační a vzdělávací programy. Kromě překonání limitu 1000 tun baterií, ke kterému došlo v uplynulém roce, se bohatě podařilo a stále daří naplňovat všechny stanovené cíle.
Kromě dobrovolné dohody je ČR vázána nařízením Evropské unie. Kolik vybitých baterií se musí každoročně vybrat, abychom požadavek Bruselu splnili?
Směrnice Evropské unie 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech požaduje zpětný odběr ve výši minimálně 25 % baterií, které se v průměru za tři roky dostanou na trh. To se nám již několik let daří, loni jsme vybrali 32 %. Nicméně od roku 2016 zvyšuje daná směrnice tento limit skokově na alespoň 45 %. Splnit ho by podle našich propočtů znamenalo přesvědčit minimálně polovinu českých domácností, aby vzaly vybité baterie ze svých šuplíků a vrátily je na sběrná místa. Směr, kterým EU jde, je správný. Nicméně 45 % je skutečně vysoký nárůst a čeká nás náročný úkol.
Co se stane, pokud se nařízení dané směrnicí v roce 2016 nepodaří splnit?
Směrnice je vymahatelná, přesto nedokážu zodpovědně říci, co by České republice ze strany EU hrozilo. Precedens mezi zeměmi evropské osmadvacítky chybí. Všechny země zatím až na malé výjimky kvóty plní. Některé je překračují více, jiné méně. Nás může těšit, že ČR je v evropském srovnání nadprůměrná.
Jak je na tom ČR ve zpětném odběru baterií ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi?
V roce 2002, kdy byl systém zpětného odběru ECOBAT v ČR spuštěn, sbírali lidé použité baterie pouze v šesti až osmi nejvyspělejších zemích EU. Dnes je zpětný odběr povinný pro všechny členské státy. Přístupy i výsledky jsou v evropských zemích různé. Nejlepších hodnot dosahují Belgie a také Švýcarsko, byť není členem EU. V těchto dvou zemích se do systému vrací více než 50 % vysloužilých baterií. Data o sběru baterií v zemích EU se prozatím upřesňují a dolaďují, ale díky našemu členství v asociaci Eucobat vím, že patříme rozhodně k lepšímu evropskému průměru.
ECOBAT zajišťuje zpětný odběr od veřejnosti i firem. Můžete přiblížit, kolik baterií lidé a firmy ročně odevzdávají?
Lidé loni odevzdali přibližně 40 % celkového sběru, firmy 60 %. Pokud se podíváme na loňský sběr v tunách, pak obce včetně škol odevzdaly 238 tun, tzv. poslední prodejci baterií 293 tun, firmy 418 tun a lidé 83 tuny. Provozujeme celorepublikovou síť sběrných míst, nabízíme zdarma krabičky ECOCHEESE na vybité baterie do domácností. Aktivní jsme ale i v komunikaci s firmami. Snažíme se o to, aby zaměstnavatelé poskytli svým zaměstnancům možnost odhazovat použité baterie do boxů v prostorách firmy. Je to koneckonců i v jejich zájmu, tato aktivita pomáhá k zisku certifikátu ISO a management firem nemusí řešit otázku nebezpečného odpadu.
Jak jste spokojen se zpětným odběrem v jednotlivých krajích. Kde jsou Češi nejzodpovědnější?
Záleží na tom, co přesně budeme zjišťovat. V absolutních číslech sběru loni zvítězila Praha. Zde se vybralo 43 % veškerých baterií odevzdaných v ČR. Na druhém místě skončila jižní Morava a třetí byl Středočeský kraj. Protože jsou kraje různě velké co do počtu obyvatel, používáme pro srovnání přepočet odevzdaných kg baterií na jednoho obyvatele. V tomto směru loni také zvítězila Praha s 0,39 kg na obyvatele, následovaná Jihomoravským krajem (0,11 kg), Královéhradeckým (0,09 kg) a Středočeským krajem (0,08 kg).
Jak funguje spolupráce s jednotlivými obcemi a místními samosprávami?
Musím to zaklepat, funguje. Každá obec řeší otázku odpadového hospodářství a zapojení do kolektivních systémů zpětného odběru, ať jsou to baterie nebo třeba plastové lahve. Nakonec je to ale vždy o konkrétních lidech. V některých obcích jsou představitelé spolupráci nakloněni hned, jinde navazujeme spolupráci pozvolněji. Za dlouhou řadu měst, kde zpětný odběr baterií probíhá ukázkově, mohu rád jmenovat například mé rodné Kladno. Letos rozšiřujeme a prohlubujeme spolupráci s mnoha dalšími obcemi, například se statutárním městem Brno.
"Může nás těšit, že ČR je nadprůměrná," říká Petr Kratochvíl.
