Modely spolupráce mezi privátním a veřejným sektorem (PPP-modely) jsou stále častější také v oblasti odpadového hospodářství. Společnost AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o., je dokonce označuje za nosný pilíř své strategie ve střední Evropě. Zeptali jsme se jednatele Mgr. Romana Mužíka na zkušenosti v České republice.
Deklarujete, že se v České republice chcete vydat cestou PPP projektů. Jak se vám to daří?
Zatím jsme vyhráli výběrová řízení na dva projekty. V Ústí nad Labem a v Kolíně provozujeme technické služby ve městě, s městem Nasavrky jsme se před dvěma lety dohodli na provozování skládky. Ve všech případech jsme vstoupili do původního podniku, který byl ve stoprocentním vlastnictví města, jako strategický partner. V Ústí dosahuje náš obchodní podíl 90 %, v Kolíně 75 %, v Nasavrkách 60 %.
Ze strany měst byl cíl poměrně jednoduchý - chtěla, aby technické služby měly lepší výkonnost. Myslím, že pro město je velmi složité řídit své technické služby, kontrolovat chod a sledovat vývoj. Je lepší svěřit tuto činnost do rukou odborníků.
Provedli jste nějaké změny?
Především jsme provedli restrukturalizaci svozového parku - všechna vozidla jsme vyměnili za nová. Rovněž jsme dosáhli nižšího počtu zaměstnanců, protože efektivita práce nebyla úplně v pořádku. Zefektivnili jsme svozové trasy, zlepšilo se účetnictví, které je teď vedeno v SAP, i další činnosti. Také jsme do každého auta zavedli GPS systém, takže teď můžeme k fakturaci používat reálná data. Výsledkem je, že společnost po restrukturalizaci dosahuje extrémně dobrých výsledků.
Vždycky jsem si myslela, že PPP model není ani tak na provozování, ale na budování infrastruktury.
V PPP modelech můžete přebírat komunální služby nebo zařízení, jako jsou skládka nebo spalovna. Na nejrůznější zařízení jdou tyto modely velice dobře aplikovat. V Nasavrkách se nestaráme o svoz a odpadové hospodářství ve městě, ale jen provozujeme skládku. V Rakousku to například funguje tak, že spalovna je v majetku zemské vlády, kraje nebo obce a provozovatelem je soukromá společnost. PPP je v tomto oboru v Rakousku hodně rozšířený. Často se město nebo větší celek rozhodnou vybudovat nějaké nové zařízení na zneškodnění odpadu, jako je mechanicko-biologická úprava, spalovna a podobně, ale nemají dostatek finančních prostředků nebo mají jen část. V tom případě mohou přizvat strategického partnera. Společnými silami zařízení vybudují a strategický partner pak dostává na určitý čas možnost toto zařízení provozovat, aby umořil svou investici. To je typický model, který však má mnoho variant. Například spalovna v rakouském Lenzingu je vybudována na pozemku celulózky. Naše společnost tam provozuje technologii, ale majetkový podíl v ní má jak majitel celulózky, tak i stát.
Při zajišťování služeb ve městě je to trochu jinak. Při zakoupení podílu v technických službách se jako firma zaručujeme, že provedeme určité investice a město nám za to dává na určitou omezenou dobu smlouvu na provozování (v Ústí je to 10 let, v Kolíně 25 let). Naše investice je vlastně dvojího charakteru: zaplatíme za podíl v technických službách a potom samotnou investici.
Má město šanci cokoliv ovlivnit, když je zastoupeno jen deseti procenty?
Záleží na společenské smlouvě. Může mít jen deset procent, ale přitom mít silné kompetence, což je případ těchto PPP modelů. V Ústí je například extrémně posílena kontrolní funkce na straně města - má jednoho ze tří jednatelů a majoritu v dozorčí radě. Myslím, že město má velmi dobrý přehled o tom, co se ve firmě děje. Firma s městem všechny kroky koordinuje, to ani jinak nejde. Je třeba si uvědomit, že technické služby mají jako hlavního zákazníka město, a pokud to nebude spokojeno, může smlouvu vypovědět. Proto se k městu musíme chovat jako v hlavnímu zákazníkovi, musíme mu vycházet vstříc a mít s ním dobré vztahy.
Myslím, že je třeba, aby města našla politickou vůli si PPP-model prověřit a zjistit si, jestli by jeho zavedení nepřineslo městu lepší ekonomické výsledky, než současný stav.
Když přebíráme technické služby, často mají špatnou techniku, chybí kontrola pohonných hmot, rajónování, moderní počítačové systémy. Firmy mají zastaralé účetnictví, zastaralé IT. To je nutné dát krok po kroku do pořádku. Poté však firma, která má pořád stejný obrat a byla ve ztrátě, pracuje se ziskem. Je neuvěřitelné, kolik peněz se dá ušetřit kontrolou zbytečně vynaložených nákladů.
Pro občany z toho plynou také výhody: mají moderně zorganizované odpadové hospodářství, kvalitní servis a jistotu, že takový stav je dlouhodobý. To vše není samozřejmé.
Jarmila Šťastná
Mgr. Roman Mužík, jednatel společnosti AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o.
PPP je obecně užívaný termín k označení projektů spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, směřující k uspokojení veřejných potřeb. Toho je dosahováno vhodným rozdělením rizik mezi oba partnery, a to tak, že riziko nese a řídí ten, kdo to umí lépe.
Spoluprací soukromého a veřejného sektoru lze tak dosáhnout významných synergických efektů. Veřejný partner se soustředí na definici cílů (výstupů), jež mají být naplněny, a kvality veřejných služeb, jež mají být poskytnuty, a přebírá roli supervizora nad celým projektem. Významnou ekonomickou roli má soukromý partner, který projekt připravuje, realizuje, financuje a provozuje.
Projekty spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem mají tu výhodu, že již od počátku projektu jsou výdaje jasné na dlouhou dobu dopředu, tedy s nimi můžu pracovat při plánování budoucích toků finančních prostředků. PPP není ničím jiným než alternativou ke klasickému zadání veřejné zakázky.
Vladimír Sloup
výkonný ředitel Asociace PPP
(převzato: Ekonom, 46/2008)
