Menu
e-shop
Nová přísnější pravidla komise zveřejní v rámci Balíčku chemické strategie pro udržitelnou chemii (Chemical Strategy for Sustainability). Tento soubor je součástí širšího plánu Evropské zelené dohody a jeho cílem je výrazně zlepšit regulaci chemických látek, včetně PFAS, s důrazem na ochranu zdraví lidí a životního prostředí.
PFAS je velká a heterogenní skupina chemikálií, skládá se z více než 10 000 jednotlivých látek, které lze obecně rozdělit na polymerní a nepolymerní formy. Polymery PFAS tvoří významnou část celkového objemu používaných PFAS v EU. Evropská agentura pro ochranu životního prostředí (EEA) odhaduje, že tvoří 24–40 % celkového objemu PFAS na trhu EU. Jsou široce používány ve spotřebních výrobcích, jako jsou textilie, nepřilnavé pánve, elektronika a nábytek. Používají se také v průmyslové výrobě – například ve strojích, filtrech, mazivech, těsněních a membránách. Stále častěji se také používají v zelených technologiích, které slibují přinést řešení pro nízkouhlíkové hospodářství. Navzdory jejich širokému použití se však většina našich znalostí o jejich škodlivých účincích vztahuje k nepolymerním formám. To zanechává značné mezery ve znalostech o dopadech polymerů PFAS, až na dobře známý fakt, že jsou velmi perzistentní.
Polymery jsou velké molekuly složené z látek, které jsou k sobě vázány silnými (kovalentními) chemickými vazbami. Tyto látky, které jsou stavebními kameny polymerů, se označují jako monomery. Existuje široká škála polymerů PFAS. Tři hlavní typy jsou fluorované polymery s postranním řetězcem, fluoropolymery a perfluoropolyethery.
O identitě a objemech polymerů PFAS, které se v současné době používají v Evropě, máme jen omezené informace. Je tomu tak proto, že podle nařízení REACH (EU, 2006) jsou polymery obecně osvobozeny od registračních povinností. Kromě toho nejsou polymery PFAS regulovány pro většinu použití a produktů. Výjimkou jsou tři PFAS (PFOS, PFOA a PFHxS), které jsou zakázány podle nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách z roku 2019, a dvě zakázané podle omezení REACH (PFHxA a C9-C14 PFCA). To zahrnuje také prekurzory (látky, které se mohou rozkládat na jednu z PFAS, na něž se vztahuje nařízení/omezení), například některé fluorované polymery s postranním řetězcem.
Polymery jsou obecně považovány za relativně méně problematické než monomery, ze kterých jsou vyrobeny. Je to dáno tím, že polymery mají větší molekulární velikost, což omezuje jejich absorpci do živých buněk, a tím omezuje jejich potenciální toxicitu. Polymery PFAS však mohou mít v různých fázích svého životního cyklu několik dopadů na životní prostředí a lidské zdraví.
Fáze výroby polymerů PFAS obvykle probíhá v uzavřených a dobře hlídaných podmínkách. I přesto se však opakují případy, kdy tyto látky buď uniknou ve větší míře do okolního prostředí a nebo jsou jim více vystavení zaměstnanci z výroby, uvádí EEA. To dalo vzniknout termínu Teflonová chřipková horečka (“Teflon flu” nebo “polymer fume fever”), což je akutní onemocnění způsobené vdechnutím toxických výparů, které vznikají při zahřívání teflonových (polytetrafluorethylenových, PTFE) povrchů na vysoké teploty. Tyto výpary se mohou uvolňovat například při přehřátí teflonového nádobí nad 260–350 °C. Onemocnění je obvykle přechodné a příznaky vymizí během 1–2 dnů po ukončení expozice výparům. U zdravých dospělých bývá průběh mírný, ale u osob se sníženou funkcí plic nebo u dětí může být závažnější. U ptáků však mohou být tyto výpary smrtelné i v malých koncentracích.
„V celé Evropě a USA se vyskytují případy, kdy polymerizační pomůcky – jako jsou PFOA a GenX a různé vedlejší produkty syntézy – znečistily půdu, pitnou vodu, potraviny a lidi žijící v blízkosti továren,” uvádí dále zpráva EEA.
Méně prozkoumanou problematikou je uvolňování těkavých fluorovaných látek. Jedná se o silné klimatické plyny nebo látky, které mohou degradovat ozonovou vrstvu. Používají se jako vstupní chemikálie k výrobě některých fluoropolymerů nebo mohou být vytvořeny jako vedlejší produkty syntézy. Například skleníkový plyn trifluormethan (HFC-23) a látka poškozující ozonovou vrstvu dichlorfluormethan (HCFC-22) vznikají jako vedlejší produkty při výrobě PTFE. HFC-23 má poten-ciál globálního oteplování 12 400krát větší než CO2. Odhady EEA naznačují, že v roce 2018 bylo jako vedlejší produkt vypuštěno 1800 tun HFC-23 – toto číslo vyplývá pouze z výroby PTFE. Dodnes však máme jen málo monitorovacích studií o emisích těchto skleníkových plynů.
Fluorované polymery mají skvělé vlastnosti co se týká trvanlivosti, odpuzování, snížení tření, tepelné odolnosti a také jejich schopnosti stabilizovat emulze – například oleje a vody. Pro tyto výhody jsou široce používány v široké škále produktů. Kromě toho se polymery PFAS používají ve výrobcích, které jsou považovány za důležité v boji proti změně klimatu, jako třeba palivové články, lithium-iontové baterie, solární panely a polovodiče. Podle EEA také mnozí odborníci z praxe tvrdí, že je nutné používat fluorované polymery v aplikacích, které podporují přechod na digitální a nízkouhlíkovou ekonomiku. Polymery PFAS jsou zároveň obsaženy v mnoha každodenních výrobcích, které mohou vést ke znečištění a pro které jsou k dispozici vhodné alternativy. Jako příklad lze uvést polymery PFAS, které se mohou dostat do životního prostředí prostřednictvím odpadních vod, například při praní textilií obsahujících PFAS. Tyto látky se mohou uvolňovat z čistíren odpadních vod, a to buď do vodního prostředí prostřednictvím vypouštěné vody, nebo se ukládat do čistírenských kalů.
Na konci svého životního cyklu tak mohou být polymery PFAS opět degradovány na látky, které mají potenciál poškodit zdraví člověka a ekosystému i ozonovou vrstvu. K tomu může podle EEA dojít prostřednictvím likvidace odpadu prostřednictvím skládkování nebo spalování. Široké používání věčných chemikálií v rozmanité škále produktů, a v poměrně malých množstvích v každém z nich, znamená, že je obtížné a nákladné nastavit schémata sběru a oddělené likvidace. Sledování nebo identifikace obsahu PFAS se navíc dá uskutečnit pouze u tříděného odpadu, což tomuto problému příliš nepomáhá. PFAS také mohou takzvaně přežít recyklační proces a dostat se do nových výrobků.
Dosud není dobře prozkoumáno, jak a zda se v průběhu času rozkládají na menší molekuly.
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development, OECD) se však předpokládá, že jeden z hlavních typů PFAS polymerů – fluorované polymery s postranním řetězcem – se může v životním prostředí rozpadat a vytvářet nepolymerní látky. Dokonce i velmi odolné fluoropolymery se mohou časem vlivem povětrnostních podmínek a fyzického namáhání rozpadat na menší molekuly, což může zvýšit jejich vstřebávání do živých organismů.
Jen velmi málo studií doposud zkoumalo, jaké látky vznikají a v jakém množství, když se odpad obsahující PFAS zpracovává ve spalovnách nebo při nekontrolovaném spalování odpadu. Laboratorní studie a testy výkonnosti materiálů podle EEA ukazují, že při teplotách pod přibližně 1000 °C vzniká řada fluorovaných plynů a kyselin, jakou je třeba kyselina trifluoroctová (TFA). Nad teplotou přibližně 1050–1400 °C dochází k úplnému rozkladu na fluorovodík (HF), což znamená, že se věčné chemikálie úspěšně zlikvidují. Směrnice EU o spalování odpadů z roku 2000 však vyžaduje teplotu “pouze” 850 °C pro odpad, který není nebezpečný.
Ačkoli syntéza polymerů PFAS probíhá v uzavřených procesech, důkazy ukazují, že emise nepolymerních PFAS se mohou vyskytovat v průběhu celého životního cyklu. Mohou být emitovány ve všech fázích, od výroby přísad až po výrobu polymeru; od jeho přetváření na výrobek až po jeho použití, od jeho recyklace nebo opětovného použití výrobku až po jeho likvidaci skládkováním nebo spalováním. Výsledné znečištění se široce rozšířilo a nahromadilo se ve vodě, vzduchu, půdě, lidech, biotě a potravinách. Přestože je mnoho zdrojů zaměřeno na vývoj sanačních metod a nepochybně dochází k pokroku, je v současné době prakticky a ekonomicky nemožné znečištění vyčistit aktuálně dostupnými technikami.
Hodnocení budoucího využití polymerů PFAS, jak je v současné době prováděno v souvislosti s navrhovaným omezením REACH, řeší možnosti náhrady a zahrnuje také možnost zohlednit význam konkrétních použití pro společnost. Návrh je v současné době projednáván vědeckými výbory agentury ECHA a poté bude postoupen Evropské komisi k rozhodnutí. Proto se komise zavázala k tomu vnést do PFAS jasnost v rámci balíčku pro chemický průmysl, který se očekává koncem roku 2025.*
Anna Walterová
