Díky přísnějším politikám by mohl únik plastů v Asii klesnout o více než 95 procent

Region jižní a východní Asie v současnosti představuje téměř třetinu celosvětové spotřeby plastů a také velkou část plastového odpadu unikajícího do životního prostředí. Nová analýza Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ukazuje, že díky komplexním opatřením a přísným politikám by bylo možné do roku 2050 snížit únik plastů z více než osmi megatun v roce 2022 na pouhých 0,35 megatun, což představuje pokles o více než 95%.

Současný stav a výzvy plastového znečištění v asijsko-pacifickém regionu

Region Asie a Tichomoří (zahrnující ASEAN, Čínu a další státy) je známý svou vysokou mírou spotřeby plastů, která se v jednotlivých zemích pohybuje od 32 kilogramů na obyvatele v nižších středních příjmových zemích až po více než 100 kilogramů v zemích s vyššími příjmy. V roce 2022 tento region způsobil únik 8,4 megatun plastů do přírody, což představuje více než třetinu celosvětového úniku, z toho 3,5 megatun pocházelo z členských států ASEAN a 4,9 megatun z Číny. Pod pojmem „únik plastů“ se rozumí plast, který se kvůli nedostatečné sběrové a odpadové infrastruktuře dostává do terestriálního či vodního prostředí, včetně odhozených nebo otevřeně uložených obalů, kelímků a podobného odpadu.

OECD ve své zprávě předpokládá, že do roku 2050 spotřeba plastů v regionu vzroste na 280 megatun ročně a únik plastů do přírody se bez zásadních změn zvýší o 68 % na 14,1 megatun. Avšak model „High Stringency“ ukazuje, že díky komplexním opatřením v celém životním cyklu plastů lze spotřebu snížit o 28 %, zvýšit recyklaci více než čtyřnásobně na 54 % a snížit míru nesprávně nakládaného odpadu o 97 % ve srovnání se scénářem bez zásahů, tedy baseline projekcí.

Generální tajemník OECD Mathias Cormann k tomu uvedl: „Jihovýchodní a východní Asie se může stát globálním modelem v boji proti plastovému znečištění a v prosazování řešení cirkulární ekonomiky pro plastový odpad. Silnější regionální spolupráce, ambiciózní politiky a cílené investice mohou vést k téměř úplnému zastavení úniku plastů do roku 2050, což přinese trvalé přínosy pro obyvatelstvo, životní prostředí i globální ekonomiku.“

Přizpůsobení strategií místním podmínkám a význam mezinárodní podpory

Náklady na realizaci scénáře „High Stringency“ jsou odhadovány na 0,8 % HDP regionu roku 2050, přičemž vyšší relativní náklady nesou zejména země ASEAN s nižšími příjmy, kde tento podíl dosahuje 2,8 %. Proto je podle zprávy zásadní zintenzivnit regionální spolupráci a mezinárodní podporu právě pro tyto země.

V současnosti většina zemí v regionu přijala národní akční plány na omezení plastového znečištění a výrazně posílila spolupráci v rámci regionu. Průměrná míra recyklace dosahuje 12 %, což je více než celosvětový průměr 10 %. Dále probíhají iniciativy k lepší třídění odpadu již u zdroje, snižování odhazování plastů v prostředí a podpora využívání recyklovaných materiálů ve výrobě.

Úspěšné strategie je přitom možné ještě lépe přizpůsobit individuálním místním podmínkám regionu, a to s podporou investic do sběrových a recyklačních kapacit, silnějších regulačních rámců a jasných signálů pro investory a výrobce. Rovněž je potřeba integrovat do systému neformální sběrače odpadu, jejichž role je pro efektivní nakládání s odpady v regionu stále klíčová.

Výzvy spojené s rostoucím množstvím odpadu, které převyšuje kapacity stávajících systémů, a velká rozmanitost zemí v regionu co do ekonomické úrovně, spotřeby plastů a možností jejich zpracování, představují složitou, ale řešitelnou problematiku. Při pokračující implementaci a podpoře vhodných opatření může asijsko-pacifický region významně přispět k globálnímu zvládnutí plastového znečištění a nastupující cirkulární ekonomice plastových materiálů.*

-sol-