Když se azbest s charakteristickou vláknitou strukturou spojí s cementem, vznikne eternitová deska: stabilní, lehká a ohnivzdorná. Ideální krytina průmyslových hal a zemědělských objektů. Tento materiál se široce využíval v 80.–90. letech minulého století. Podle statistik se ročně spotřebovalo kolem 50 tisíc tun azbestu, z toho až 70 % ve stavebnictví jako střešní krytiny nebo instalační roury, ale také jako protipožární nátěry.
Největšího průmyslového rozšíření došel azbest paradoxně v okamžiku, kdy se přišlo na jeho karcinogenní účinky. Ty nejsou důsledkem chemického složení, ale jeho mechanického působení. Azbestová vlákna se postupně štěpí na vlákénka dlouhá kolem 5 µm s tloušťkou pod 1,5 µm, která se vzduchem mohou přenášet na velké vzdálenosti. Díky svým minimálním rozměrům se po vdechnutí dostanou až do nejmenších plicních sklípků, kde vyvolávají místní dráždivou reakci, jež může být spouštěcím faktorem rakovinového onemocnění. Pro značné zdravotní riziko je nyní používání azbestu zcela zakázáno.
Ve starých střešních krytinách se však eternit stále vyskytuje a případné demolice, zejména neodborně provedené, ho mohou rozšířit po okolí. U krytin starších dvaceti let se údajně vlákna štěpí i při silnějším větru.
Na možnosti identifikace dosud funkčních krytin na střechách se zaměřil projekt, jehož závěrečná zpráva byla zveřejněna na webu Centra environmentálního výzkumu (Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost, CEVOOH).
Projekt zkoumal, zda je možno postupy dálkového průzkumu země (DPZ) identifikovat stavební objekty, které jsou kryty materiály obsahujícími azbest, jako například eternit či azbestocement.
Průzkum byl prováděn pomocí obrazové spektroskopie (hyperspektrální dálkový průzkum), která měří odražené záření od materiálů na zemském povrchu. Na základě tvaru spektrální křivky je pak možno identifikovat různé materiály.
Metoda se používá pro získávání spekter vegetace, půdy i hornin, má však svá omezení. Pokud například mají testované horniny na svém povrchu lišejník, mění se jejich odrazové vlastnosti. Spektrum je také ovlivněno například přítomností iontů přechodných kovů (Fe, Cr, Co, Ni) nebo obsahem vody, uhličitanů nebo hydroxidů. Při sledování půdy je její odrazivost ovlivňována obsahem organické hmoty, vlhkostí nebo velikostí částic. Poměrně obtížné je sledování spekter u vegetace, kde jsou absorpční vlastnosti jednotlivých druhů velmi podobné. Zpracování hyperspektrálních dat také vyžaduje provedení atmosférických a geometrických korekcí, úpravy na úroveň osvětlení objektu a obecně snížení množství šumu v datech.
V aktuálním projektu byly z analýzy hyperspektrálních a radarových dat nastaveny parametry, díky nimž lze rozpoznat materiály s obsahem azbestu. K nim se připojuje prostorový záznam spektrálně detekované plochy objektu. V prostředí GIS se pak přiřazují další informace, jako jsou údaje z katastru nemovitostí.
| Azbest (osinek) Vláknitý materiál se používá od 19. století pro své vynikající vlastnosti. Je chemicky stálý, pevný, ohebný a ohnivzdorný. Po prokázání jeho karcinogenních účinků byla v roce 1991 přijata v EU směrnice 91/659/EHS upravující prodej a používání azbestových výrobků. V Česku bylo používání azbestu omezeno zákonem č. 157/1998 Sb., po vstupu ČR do EU je tato oblast upravována zákonem č. 356/2003 Sb. Výroba, obchodování a používání azbestového materiálu je nyní v EU zcela zakázáno. Práce s azbestem je usměrňována zákonem č. 258/2000 Sb. a dalšími normami v oblasti hygieny. Předpisy zakazují práci s azbestem bez doprovodu autorizované osoby. Podle vyhlášky č. 432/2003 Sb. je nutno manipulaci s eternitem ohlásit na krajskou hygienickou stanici. |
Postupy vyhledávání azbestu na budovách pomocí DPZ byly ověřovány v intravilánu obce Šošůvka na Blanensku a Vysoké Popovice v okrese Brno-Venkov. Ve spolupráci s CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny, AV ČR, v. v. i., byla k analýze použita letecká hyperspektrální data a spektra azbestocementových krytin z pozemního terénního měření.
Celkem byly během projektu otestovány čtyři různé metody zpracování hyperspektrálních dat. Jako nejefektivnější se ukázala metoda Spectral Analyst, která porovnává křivky získané z průměrů pixelů v obrazu z vnějších obálek stavebních objektů/případně nebo křivky naměřené spektrometrem v laboratoři z určitého vzorku s neznámou křivkou. Během porovnání se v zájmovém území podařilo nalézt pixely se shodou až 91 % s referenčním spektrem. Výsledek byl validován pomocí Google Street View, kde bylo potvrzeno, že neznámá krytina je azbestocementová střecha.
Výsledkem sledování je mapový podklad, na němž lze rozeznat potenciální střechy s výskytem azbestu. Jde o specializovanou mapu, která bude určena pro potřeby strategií a rozhodování o snižování množství azbestových materiálů v životním prostředí.*
Jarmila Šťastná
