KONFISKÁTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU S uhynulými zvířaty, tedy s kadávery, stejně jako s konfiskáty z jatek (hlavy, kosti, krev, vnitřnosti) se nakládá odpovídajícím způsobem podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. Sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracování konfiskátů živočišného původu...
KONFISKÁTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU
S uhynulými zvířaty, tedy s kadávery, stejně jako s konfiskáty z jatek (hlavy, kosti, krev, vnitřnosti) se nakládá odpovídajícím způsobem podle
zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb.
Sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracování konfiskátů živočišného původu je hlavní náplní tzv. veterinární asanace. Podle § 39 veterinárního zákona (č. 166/1999) sem patří ještě dezinfenkce, deratizace, popřípadě i dezodorizace, odchyt toulavých zvířat a jejich umístění do karantény. Zákon ve zmíněném § 39, odstavci 2 říká, že "konfiskáty živočišného původu, které nejsou vhodné ke krmení zvířat nebo k dalšímu zpracování, musí být bez průtahů neškodně odstraněny (zahrabány na určeném místě anebo spáleny)". A hned následující odstavec 3 dodává: "Velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu lze zpracovávat pouze v zařízení schváleném pro tento účel okresní veterinární správou, a to způsobem zaručujícím zničení původců nákaz."
POVINNOST ASANACE
Konfiskáty, kadávery se neškodně likvidují v asanačních podnicích, dříve v kafilériích. Zde se ze svezené kafilerní suroviny vyrábí kafilerní tuky a moučky, které se používají jako krmný doplněk, a kůže. U nás existuje deset asanačních ústavů, které bývaly státní, od počátku devadesátých let jsou však všechny privatizované.
Jistým paradoxem je, že povinnost postarat se o všechna uhynulá těla zvířat je soukromým subjektům uložena ze zákona. A to s sebou nese problémy. Ve veterinárním zákoně je v § 40 stanoveno, že chovatelé jsou povinni zajistit neškodné odstranění konfiskátů. Jak vyplývá dále, spočívá to především v nahlášení výskytu zmíněných konfiskátů živočišného původu osobě, která provádí sběr a svoz. Této osobě, rozuměj firmě, má chovatel konfiskáty (zpravidla mrtvá těla) předávat, poskytovat při tom nezbytnou pomoc, zejména při nakládce z míst, kam se špatně zajede. Do doby svozu musí chovatel konfiskáty třídit, ukládat v místech k tomu určených a schválených veterinární správou.
Povinnosti "asanačních podniků" jsou také jasně vymezené. Jednou ze základních je, že musí zajistit nepřetržitý příjem hlášení o výskytu konfiskátů živočišného původu a svážet je do 24 hodin po nahlášení. V případech veřejného zájmu pak neprodleně.
V současné době dochází v oblasti "podnikání s kadávery" k jistému pnutí, neboť stavy zvířat se stále snižují, úhynů je méně. Asanačních ústavů je však stále deset, což je poněkud mnoho. Evropská praxe tuto úvahu potvrzuje. K tomu odbyt masokostní moučky vázne, neboť se na trh dostává levnější produkt ze zahraničí. Proto mají asanační podniky snahu vybírat od "producentů" konfiskátů poplatky za jejich odstranění. Argumentují tím, že jako soukromé firmy musejí vydělávat. Zatím není jasné, jak tuto situaci řešit.
Jaké jsou další možnosti neškodného odstraňování těl uhynulých zvířat? Je to možné zahrabáním na "zahrabovišti", které se může zřídit (viz § 41, odst. 2 zákona č. 166/1999, Sb.) na místě, které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská zvířata a kde touto činností nebude narušováno životní prostředí. Podmínkou pro to je vyjádření příslušného okresního úřadu a příslušné okresní nebo městské veterinární správy.
Ve zmíněném veterinárním zákoně je proti starým předpisům změna v tom, že výjimečně může neškodně mrtvé zvíře odstranit chovatel (majitel zvířete). V § 40, odst. 4 se výslovně hovoří, že tak smí odstranit "kadáver nebo kadávery do celkové hmotnosti 30 kg, pokud nepocházejí ze zvířat nemocných nebo podezřelých z nebezpečné nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí spálení nebo zakopání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí i zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 centimetrů s použitím dezinfekčních prostředků."
Podobně pak i podnikatel, který zachází s živočišnými produkty (rozumí se zpracovatel), může se souhlasem příslušné veterinární správy zpracovávat ve vlastním zařízení odpady živočišného původu, které však nejsou nebezpečnými konfiskáty a které vznikly v jeho provozu. Producent musí popřípadě zajistit stoprocentní oddělení možných, velmi nebezpečných konfiskátů živočišného původu od ostatních.
PROPRACOVANÁ TECHNOLOGIE
Technologie likvidace odpadů živočišného původu a těl uhynulých zvířat je dokonale propracovaná. První moderní aparaturu na tepelné zpracování těchto produktů uvedl do provozu ředitel jatek v Antverpách v roce 1892, v Čechách na pohodnici v Praze fungovala už v roce 1899. V současnosti se místo tohoto mokrého způsobu využívá tzv. suchého způsobu zpracování, který byl poprvé uplatněn v roce 1924 v Chicagu.
Dnes, kdy se ve světě i v zemích EU klade velký důraz na bezpečnost potravin, ochranu spotřebitele a veřejného zdraví, dostává veterinární asanace poněkud jiný rozměr. Místo prvotního cíle vydělat je důležitější dostát požadavkům na bezpečnost a zdraví lidí i zvířat, zamezit zavlékání nebezpečných nákaz a likvidovat jejich původce.
JOSEF DUBEN,
Státní veterinární správa ČR
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Z myslivecké tématiky - jedním ze způsobů lovu je lov na újedišti. Rozumí se použití produktů živočišného původu - odpad z jatek, uhynulá drobná domácí zvířata, ... poražená srnčí autem....
Jaká platí pravidla jak z pohledu veterinárního zákona, tak z pohledu zákona o myslivosti ke zřizování těchto újedišť ? Děkuji za odpověď.