Odpady pocházející od dlouhodobě nemocných, kteří žijí v domácím prostředí, běžně končí v komunálním odpadu. Některé z nich - testovací proužky, či jehly - jsou však infekční a patří pod nebezpečný odpad.
Podle zákona o léčivech (č. 378/2007 Sb.) je provozovatel lékárny povinen od pacientů přijmout nespotřebované léčivé přípravky. Tyto jsou nadále považovány za nebezpečný odpad, který je potřeba likvidovat zvláštním způsobem (odkaz na zákon o odpadech). Náklady na svoz a likvidaci takového odpadu hradí provozovatelům lékáren krajské úřady, případně Magistrát hlavního města Prahy.
V minulosti probíhal v lékárnách také sběr biologického odpadu. Jednalo se zejména o použité injekční sety pro aplikaci inzulinu nebo v případě uvědomělejších pacientů také použité testovací proužky a jehly nebo lancety používané při měření glykémie. V drogově exponovaných oblastech velkých měst se ve sběrných nádobách lékáren objevovaly také inzulinové sety použité pro aplikaci drog.
Od té doby, co byla aplikace inzulinu pomocí injekčních setů úplně nahrazena aplikací injekčním perem, zmizely z lékáren také sběrné boxy na infekční materiál. Lékárny, které takovou službu i nadále poskytují, jsou ostrůvky altruismu v moři právních předpisů. Náklady na likvidaci takového odpadu lékárnám nikdo nehradí.
Na otázku, kdo bude nebezpečný odpad shromažďovat, když je to činnost vysoce nelukrativní, není jednoduchá odpověď. Stejně tak na otázku jak naložit s použitými testy pro autodiagnostiku z krve. Likvidace biologického materiálu v diagnostice rizikovějšího, a proto mediálně často hojně exponovaného onemocnění (HIV), nutně vyvolává stejnou otázku pouze s důraznějším akcentem.
Stanislav Havlíček
Česká lékárenská komora
