Dne 27. ledna 2003 Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly Směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která zavádí v oblasti odpadů povinnou míru odděleného sběru, využití, opětovného použití a recyklace.
Množství OEEZ rychle roste a jeho nebezpečnost představuje závažný problém. Recyklace OEEZ je však nedostatečná - materiály nenávratně mizí na skládkách nebo ve spalovnách. Řešením je vyrábět pouze taková EEZ, která umožní jejich opětovné použití a usnadní následnou demontáž a recyklaci OEEZ, minimalizovat používání nebezpečných látek pro výrobu EEZ a dosáhnout vysoké úrovně odděleného sběru. Důležité také je stimulovat spotřebitele k bezplatnému vracení a separovanému sběru OEEZ, dodržovat značení materiálů pro jejich možnou identifikaci a využít nejlepších dostupných technik pro zpracování, využití a recyklaci.
Těchto cílů lze dosáhnout zavedením odpovědnosti výrobce za OEEZ. Každý výrobce by měl být odpovědný za financování nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků. Stát by měl podporovat takové návrhy a výrobu EEZ, která umožní jejich opětovné použití a usnadní následnou demontáž a recyklaci. Pro zlepšení sběru je třeba zřídit dostatečný počet sběrných míst k bezplatnému vracení a separovanému sběru OEEZ a přijmout vhodná opatření k dosažení vysoké úrovně třídění komunálního odpadu. Zpracovatelé OEEZ pak musejí splňovali určité minimální normy pro zpracování a recyklaci OEEZ.
Povinnosti státu
Stát je ve vztahu k směrnici postaven na jedné straně do pozice managera, který má za úkol svými pravomocemi směrnici uvést do praxe - zakazovat, nařizovat, podporovat, sankcionovat. Na straně druhé sama směrnice ukládá státu zajistit, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2008 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok. Nejpozději do 13. srpna 2005 mají výrobci financovat přinejmenším sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností a musejí mít zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uživatelů, než jsou domácnosti (týká se výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005).
Rozsáhlé požadavky má EU na reporting: stát má vypracovat seznam výrobců a každoročně shromažďovat informace, včetně zdůvodněných odhadů, o množstvích a o kategoriích EEZ uvedených na trh, sebraných všemi způsoby, opětovně použitých, recyklovaných, využitých a vyvezených sebraných odpadech. Tyto informace musí předávat každé dva roky Komisi.
Pro stát to znamená, že je potřeba udělat hodně práce v relativně krátkém časovém období. Bude nutné novelizovat zákon č.185/2001 Sb., o odpadech, připravit doplňující vyhlášky a normy, navrhnout systém financování, sběrných míst, demontážních a zpracovatelských zařízení.
MŽP nemá v současné době dostatečné personální kapacity, které by byly schopné tyto povinnosti naplnit. Do celé tvorby vhodných systémů se proto zapojují výrobci/dovozci elektrozařízení, kterým není lhostejné, jak budou systémy fungovat a kolik budou stát.
Povinnosti výrobců
Ustanovení směrnice se vztahuje na všechny výrobky a jejich výrobce bez ohledu na způsob jejich prodeje. Jednou z hlavních myšlenek směrnice je, že škody na životním prostředí by měly být přednostně řešeny u zdroje a platit by měl znečišťovatel/výrobce. Ti podle směrnice mají financovat sběr ze sběrných zařízení, zpracování, využití a odstranění OEEZ - vlastních výrobků.
Při uvádění svého výrobku na trh má výrobce poskytnout finanční záruku, aby se předešlo tomu, že by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorných výrobků nesla společnost nebo ostatní výrobci. Odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady by měla být sdílena všemi stávajícími výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci, kteří působí na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů.
Výrobci budou muset poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení, která by mohla skončit v nádobách na odpadky. Za tímto účelem mohou zřídit a provozovat individuální nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ z domácností (pokud jsou v souladu s cíli této směrnice).
Výrobci budou muset poskytnout informace o opětovném použití a zpracování pro každý nový druh EEZ uváděný na trh do roka od jejich uvedení na trh. Hlavní snahou směrnice je přenesení odpovědnosti za OEEZ na výrobce, a to především finanční. Je zřejmé, že vybudování systému sběru, nakládání, využití, zpracování a recyklace nebude levná záležitost. Včasná příprava a budování systému může výrobcům poskytnout nemalé konkurenční výhody. V konečné podobě však celý systém zaplatí konečný spotřebitel.
Technické požadavky
Všechna zařízení a podniky zabývající se recyklací a zpracováním OEEZ musejí splňovat určité minimální normy: využívat nejlepší dostupné techniky pro zpracování, využití a recyklaci a mít pro tuto činnost od příslušných orgánů povolení.
Z každého odděleně sebraného odpadního elektrického a elektronického zařízení musí být odstraněny kondenzátory obsahující polychlorované bifenyly (PCB), součásti obsahující rtuť, baterie, tištěné spoje, tonerové kartridže, kapalinové, pastové a barevné tonery, plasty obsahující bromované retardéry hoření, azbestové odpady a součásti obsahující asbest, obrazovky, deriváty uhlovodíků, výbojky, displeje z tekutých krystalů, vnější elektrické kabely, součásti obsahující ohnivzdorná keramická vlákna, součásti obsahující radioaktivní látky, elektrolytické kondenzátory obsahující nebezpečné látky. Pro skladování a zpracování (včetně dočasného skladování) OEEZ se mají používat vhodné plochy s nepropustnými povrchy se zařízením na jímání úniků a případně s odlučovači a čističi-odmašťovadly. Zařízení mají mít vhodné sklady pro demontované náhradní díly, nádoby pro skladování baterií, kondenzátorů obsahujících PCB nebo PCT a jiné nebezpečné odpady, jako např. radioaktivní odpady a zařízení pro čištění vod v souladu s předpisy.
Při zajištění těchto technických požadavků půjde o nemalé investiční náklady. Otázkou však zůstává, kdo bude financovat nejlepší dostupné technologie. Bude stát podporovat vznik takovýchto zařízení? Další otázkou je, jakým způsobem se budou udělovat příslušná povolení, či jak bude inspekce důsledná při dohlížení nad požadavky stanovenými směrnicí. Když už se najde investor, bude mít jistotu, že stát dohlédne na plnění směrnice a zpracovatelská zařízení budou mít dostatek materiálů? Zbaví se producenti odpadů pocitu, že recyklovat OEEZ je zisková záležitost a nebudou požadovat, aby jim za jejich odpad ještě někdo platil?
To jsou všechno otázky, které je nutno rozřešit co nejdříve.
Do kdy je třeba co splnit?
Stát uvede v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004.
Výrobce elektrických nebo elektronických zařízení uváděných na trh po 13. srpnu 2005 musí být jasně identifikovatelný podle značky na zařízen.
Výrobci musí vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení elektrického a elektronického zařízení.
Nejpozději od 13. srpna 2005 musí být výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ.
Nejpozději do 31. prosince 2008 stát zajistí, aby výrobci splnili cíle pro využití, opětovné použití a recyklaci.
Pokud jde o OEEZ z domácností, stát zajistí, že nejpozději od 13. srpna 2005:
- budou zřízeny systémy, které umožní konečným držitelům a distributorům minimálně bezplatně vracet OEEZ z domácností,
- budou distributoři při dodávce nových výrobků zodpovídat za zajištění minimálně bezplatného vracení těchto odpadů, a to vždy jedno odpadní zařízení za jeden nový výrobek, pokud jde o zařízení ekvivalentního typu, které plnilo stejnou funkci jako dodávaný výrobek,
- bude výrobcům povoleno zřídit a provozovat samostatné nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ z domácností za předpokladu, že jsou v souladu s cíli této směrnice.
Stát zajistí, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2008 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok.
