Každoročně se na trh v České republice uvádí kolem 30 000 tun baterií a akumulátorů nejrůznějších typů, velikostí i chemického složení. Velká část těchto výrobků stále ještě obsahuje toxické látky (olovo, kadmium), a proto je sběru a recyklaci použitých baterií tradičně věnována velká pozornost.
V legislativě i praxi v ČR můžeme zaregistrovat určité rozpory. Zatímco původní směrnice 91/157/ES přikazovala soustředit se na správnou eliminaci a zneškodnění baterií s obsahem olova, kadmia a rtuti, Česká republika zavedla odpovědnost výrobců za všechny typy baterií a akumulátorů (viz § 38 zákona o odpadech) od února 2002. Při stanovování cílů (viz POH ČR) a podrobnějších zákonných opatření nebylo často o co se opřít a chyběly dlouhodobější praktické zkušenosti.
Schválením nové evropské směrnice o bateriích (2006/66/ES) v září 2006 došlo k ukončení výše zmíněných rozpaků. Jedná se o direktivu stanovující celkem jasnou strategii a cíle pro všechny druhy a typy baterií na následující desetiletí.
NOVÁ KLASIFIKACE BATERIÍ A AKUMULÁTORŮ
Stávající členění užívané v § 38 zákona o odpadech (suché galvanické články, elektrické akumulátory) nebo v katalogu odpadů není příliš praktické a nevystihuje dostatečně rozdílné obchodní, technické a environmentální parametry baterií. Nová směrnice velmi správně zavádí členění na tři základní skupiny: přenosné baterie a akumulátory, průmyslové baterie a akumulátory a automobilové akumulátory.
Na každou skupinu jsou kladeny specifické požadavky a cíle, přičemž nejvíce regulativních opatření směrnice je stanoveno pro baterie přenosné (malé spotřebitelské "monočlánky").
ZÁKAZ BATERIÍ S KADMIEM
Po dlouhých diskusích se podařilo prosadit rozumnou variantu zákazu všech přenosných baterií s obsahem kadmia. V aplikacích, kde není v současné době k dispozici rovnocenná náhrada za niklkadmiové články, je povolena výjimka (pro lékařské přístroje, ruční nářadí, nouzová a bezpečnostní zařízení). Nutno zmínit, že na stole ležely mnohem radikálnější a zároveň iracionální návrhy. Vážně se například diskutovalo o zákazu baterií s nízkými obsahy olova. To by postihlo skupinu výrobků, které v ČR představují kolem 60 % ze všech prodávaných baterií.
POVINNÁ REGISTRACE VÝROBCŮ
Od května 2004 se vstupem naší republiky do EU ztratila státní správa přehled o subjektech uvádějících na trh baterie a akumulátory, a proto bylo velice těžké identifikovat a bojovat proti "free riders". Povinná registrace umožní získat opět dobrý přehled o všech osobách, na které se vztahují povinnosti podle směrnice. V rámci transpozice se uvažuje o tom, že distributoři a poslední prodejci baterií by měli být silně motivováni k obchodování pouze se zaregistrovanými výrobci.
SYSTÉMY ZPĚTNÉHO ODBĚRU A SBĚRU
Významným přínosem směrnice je to, že ukládá členským státům zajistit zpětný odběr (sběr) baterií bezplatně od všech konečných uživatelů. Bude tedy muset být přehodnocen ustálený výklad české legislativy, že zpětný odběr se vztahuje pouze na odběr použitých baterií od spotřebitelů.
Rozlišení zpětného odběru použitých baterií od odděleného sběru odpadních baterií by se mohlo provádět podle skupin baterií, s kterými je nakládáno. Zjednodušený režim zpětného odběru by se vztahoval na přenosné baterie (neobsahují kapalný elektrolyt), zatímco nakládání s většími průmyslovými a automobilovými akumulátory by nadále probíhalo v režimu nakládání s odpady.
CÍLE SBĚRU
Směrnice ukládá minimální cíle sběru pouze pro přenosné baterie. Všechny státy EU musí dosáhnout minimálně 25 % v roce 2012 a 45 % v roce 2016. Zvažovány byly i individuální cíle pro každou zemi podle jejich ekonomické vyspělosti, infrastruktury a geografických zvláštností. Byl navržen parametr gramy baterií/občana/rok (podobně jako u elektrozařízení). Účinnosti 45 % je dosahováno ve Švýcarsku a Belgii, k této hranici se blíží i kolektivní organizace v Německu a Holandsku. V České republice se v roce 2007 podařilo zajistit kolektivní organizaci Ecobat necelých 10 %, řada dalších států EU bude začínat od nuly. Proto je nutné uvedené cíle sběru vnímat jako velmi ambiciózní a je potřeba vytvořit při transpozici co nejlepší podmínky pro jejich naplnění.
ZPRACOVÁNÍ A RECYKLACE BATERIÍ
Směrnice ukládá povinnou recyklaci všech sebraných baterií a akumulátorů. Takže nejpozději od 26. září 2009 budou muset být všechny sebrané baterie materiálově využívány.
Problémy mohou nastat při plnění požadovaných minimálních recyklačních účinností. Již dnes je vědecky prokázáno, že v případě alkalických baterií je kvóta 50 % na samé hranici splnitelnosti. Obáváme se, že při fundamentálním výkladu tohoto požadavku může dojít k výraznému omezení konkurence mezi recyklačními podniky v Evropě, a tím i ke zvýšení ceny za recyklaci přenosných baterií.
EKONOMICKÉ NÁSTROJE
Směrnice předpokládá, že financování nákladů na sběr, recyklací a zpracování všech baterií musí být zajištěno výrobci. Sběr a recyklaci průmyslových a automobilových akumulátorů bude možno financovat z velmi dobrých výnosů za prodej získaných kovů - bez reálného přispění výrobců. Bohužel odlišná situace stále trvá u přenosných baterií, kde náklady na jejich sběr a zpracování výrazně převyšují výnosy z recyklace, takže role výrobců při financování je a bude nezastupitelná.
Bohužel směrnice přímo zakazuje používání viditelných "recyklačních" poplatků při prodeji baterií konečným uživatelům. Je to škoda, neboť viditelný poplatek je jedním z pilířů fungování nejúspěšnějších systémů zpětného odběru v Evropě (například BEBAT v Belgii).
RNDr. Petr Kratochvíl
Ecobat, s. r. o.
