Podstatou konvenčního vodohospodářského přístupu k dešťové vodě je, že ji hned, jak spadne na pozemek, co nejpříměji odvedeme do kanalizace, potoku, řeky, moře. Principem nového decentralizovaného systému odvodnění je snaha postarat se o dešťovou vodu tam, kde spadne.
V České republice nejsou však v současnosti vytvořeny legislativní, technické, ekonomické ani společenské předpoklady, které by jednoznačně a koordinovaně formulovaly celospolečenský zájem s dešťovou vodou hospodařit. Nejsou podmínky pro to, aby se dalo při každodenním rozhodování o co opřít (při projektování, výstavbě, schvalování, povolování, provozování, správě a financování) a bylo tak možné mluvit o systémovém přístupu. K tomu, aby se situace vyvíjela perspektivním směrem, je nanejvýš potřebné zahájit systematickou přípravu zavedení hospodaření s dešťovou vodou ihned.
Cesta k tomu, aby se hospodaření s dešťovou vodou stalo základním principem vodního hospodářství v našich městech, má v současné době dvě podoby:
- realizace systémových změn a opatření s celostátní působností,
- zavedení účelových pravidel s místní působností.
SYSTÉMOVÁ OPATŘENÍ S CELOSTÁTNÍ PŮSOBNOSTÍ
Pokud se má hospodaření s dešťovou vodou zavést jako systémová změna, je nutné učinit to důsledně. Systémový přístup znamená vytvořit v naší zemi prostředí, kde budou zkoordinované všechny zákonné a technické normy a ekonomické podmínky pro navrhování, realizaci a provozování odvodňovacích systémů s decentralizovanou retencí.
K zavedení systému hospodaření s dešťovou vodou v ČR je potřeba zakotvit:
- do zákona o vodách principy trvale udržitelného rozvoje ve vztahu k dešťové vodě,
- do směrnic pro navrhování komunikací principy hospodaření s dešťovou vodou jako prioritu (výškové uspořádání zpevněných ploch, příčný sklon komunikací, stanovit podmínky pro vhodné situační uspořádání komunikací, tzn. minimalizace nepropustných povrchů atd.),
- principy hospodaření s dešťovou vodou do směrnic pro navrhování pozemních staveb jako prioritu (definovat vhodné dispoziční uspořádání uvnitř budov a venkovních prostor ve vztahu k objektům decentralizovaných retenčních systémů, definovat nevhodné stavební materiály - zinek a měď - ovlivňující kvalitu dešťové vody, respektive životnost zasakovacích průlehů, podporovat "zelené" střechy se schopností zadržovat dešťové vody a používání cisteren k využívání dešťové vody k provozu nemovitostí atd.),
- principy hospodaření s dešťovou vodou do směrnic pro navrhování terénních a sadových úprav jako prioritu (minimalizace nepropustných ploch, vhodné výškové uspořádání terénu a funkcí ploch atd.).
Dále je nezbytné vytvořit základní podmínku pro ekonomickou opodstatněnost s dešťovou vodou hospodařit z principu (zavést vybírání poplatků za odvádění dešťových vod ze všech nemovitostí bez rozdílu funkcí a významu) a dále zjednodušit a zpřísnit proces přípravy a realizace staveb hospodařících s dešťovou vodou. A v neposlední řadě uskutečnit smysluplnou osvětu a školení na celostátní a celospolečenské úrovni (od dětí až po úředníky).
Správná systémová opatření zajistí fungování principu trvale a celoplošně. Zavedení systému představuje dlouhodobou přípravu založenou zejména na aktivitě zákonodárců a ministerských úředníků.
ÚČELOVÁ PRAVIDLA S MÍSTNÍ PŮSOBNOSTÍ
Hospodaření s dešťovou vodou mohou však města zavést dříve, než se tak stane na základě systémových opatření státu. To lze docílit zahrnutím pravidel hospodaření s dešťovou vodou do územního plánu města.
Ekonomickou stimulaci, tj. placení za odvádění dešťových vod ze všech nemovitostí, nahrazuje nařízení, které je sice méně účinné, ale při povolování novostaveb nebo některých rekonstrukcí může být pro města velikým přínosem. Města se na tuto situaci musí sama pečlivě připravit. Kromě zavedení systému schvalování, povolování a uvádění do provozu orgány městské správy se musí například začít zabývat tím, kdo a jak bude nové objekty decentralizované retence na obecních pozemcích přebírat, provozovat a udržovat.
Výhodou této cesty v porovnání s tím, jak bude zavádět systémová opatření stát, je možnost poměrně rychle systém aplikovat a dříve využívat jeho efektivitu.
Nevýhodou je riziko spočívající v neprofesionálním přístupu jak ze strany objednavatelů či schvalovatelů, tak zpracovatelů, protože v současné době neexistují státem předepsané postupy a předpisy. V této fázi je nutné, aby si města pro pravidla územně plánovacích dokumentací vybrala předpis uznávaný v EU, podle kterého bude systém decentralizované retence do územního plánu zakódován.
Domnívám se, že je naší morální povinností vůči dalším generacím začít už konečně s dešťovou vodou hospodařit. Bylo by nezodpovědné lpět na starých zvládnutých postupech jen proto, že je to procedurálně jednodušší. Vedle toho ani absence pravidel pro zavádění nového systému odvodňování v naší zemi není zcela objektivní. Existují směrnice a zkušenosti s aplikacemi hospodaření s dešťovou vodou v regionu Evropy.
Jiří Vítek
JV Projekt VH, s. r. o., Brno
Principy decentralizovaného systému
- Nenechat dešťovou vodu odtéct z pozemku se stejnou intenzitou, se kterou na pozemek spadla: Je nutno ji zadržet na pozemku každé nemovitosti v objektech lokální retence, na rozdíl od zadržování v centrálních retenčních nádržích na stokové síti. Pokud jsou pro to vhodné podmínky (hydrogeologické podmínky, únosná míra rizik), což většinou v urbanizovaném území nebývají, lze tyto vody zasakovat do podzemí. Jestliže lze takových spíše výjimečných podmínek využít, je to příznivé pro doplňování zdrojů podzemních vod a zásobování pramenů vodotečí v dobách, kdy to potřebují. Většinou jsou podmínky příznivé pouze k tomu, aby se dešťová voda sváděla do podzemních objektů lokální retence ke krátkodobé akumulaci, odkud pozvolně, zpomaleně a omezeně odtéká do kanalizace nebo vodoteče. Toto zpoždění a zrovnoměrnění odtoku vod z přívalových srážek do stok a recipientů má pro vodní hospodářství měst obrovský význam.
- Nejčastějšími objekty k zadržení dešťových vod v území jsou: různé poldry, průlehy, nádrže, mokřady atd. K často používaným objektům na soukromých i obecních pozemcích patří tzv. prvek průleh-příkop, který napřed vodu zadrží na povrchu a potom v podzemí. Dešťová voda steče do zatravněného zasakovacího průlehu, odkud pomalu zasakuje do retenčního příkopu, který je pod průlehem. Z retenčního příkopu voda odtéká řízeně skrz regulátor odtoku. Systém průlehů a příkopů se skládá z několika prvků průleh-příkop propojených do sítě a pomocí regulátorů odtoku se může voda přepouštět mezi jednotlivými prvky.
Projekt RainDROP, Development of Stormwater Operational Practices Guideline - Manuál dešťové vody
Vznikl z iniciativy EU a patří do programu INTERREG IIIB CADSES. Hlavním cílem projektu je vytvořit metodický pokyn o hospodaření s dešťovou vodou pro část západní a střední Evropu a Balkán. Kromě informací o různých praktikách hospodaření s dešťovou vodou a jejich použití by měla metodika poskytnout údaje o tom, jak začlenit jejich plánovaní do celkového procesu uzemního planování. Projektu se účastní pět partnerských měst - Karviná (ČR), Kupferzell (Německo), Trenčín (SK), Aharnai (Řecko) a Mikroregion Vsetínsko (ČR). Tato města se potýkají s různými problémy při odvodňování svých území (nedostatečné kapacity stok, koryt vodotečí, znečišťování potoků atd.) a všechna našla prostřednictvím svých expertních pracovišť řešení v systémech hospodařících s dešťovou vodou. Zkušenosti s aplikacemi právě v těchto prostředích budou podstatným zdrojem poznání při tvorbě metodického pokynu. Naše firma zajišťuje odborný servis pro vedoucího partnera tohoto projektu statutární město Karvinou a řeší v projektu zapracovávání hospodaření s DV do územních plánů.
