
Zatímco dříve firmy přistupovaly k cirkularitě především jako k environmentálnímu závazku, dnes ji manažeři přímo spojují s obchodní výkonností. Studie Světového ekonomického fóra ukazuje, že 70 % vedoucích pracovníků očekává vyšší zisky z cirkulárních operací oproti tradičním lineárním modelům. Na trhu, kde kolísají ceny surovin a energie, umožňuje opětovné použití materiálů a optimalizace životnosti produktů výrazně snížit náklady a zajistit stabilitu.
Firmy tím zároveň snižují svou závislost na kritických surovinách a ochraňují se před tržními šoky. Příklady jako Siemens, HP nebo Hitachi dokazují, jak lze renovací a recyklací přetvářet produkty na opakovaně využitelné zdroje s ekonomickým přínosem i environmentální přidanou hodnotou.
Navzdory rostoucímu zájmu zůstává pouze každá pátá společnost schopna efektivně provozovat cirkulární dodavatelský řetězec ve velkém měřítku. Klíčové faktory úspěchu zahrnují zaměření na produkty s vysokou zbytkovou hodnotou, vhodné tržní a legislativní prostředí a investice do digitálních systémů pro sledování materiálů.
Finančně modely cirkulární ekonomiky přinášejí kontinuální příjmy z pronájmu, renovace a údržby, a zároveň chrání před výkyvy cen surovin, zejména v sektorech závislých na vzácných kovech. V průmyslu těžkých strojů dosahují projekty recyklace zlepšení marží v rozmezí 10–30 %. Zákaznická věrnost se posiluje díky důvěře v kvalitu repasovaných výrobků, což zvyšuje hodnotu značky a zajímá investory se zájmem o udržitelné podnikání.
Celosvětové investice do cirkulární infrastruktury v roce 2024 přesáhly 400 miliard dolarů, přičemž významnou roli hrají fondy do digitální sledovatelnosti, renovací a pokročilých recyklačních technologií. Vládní politiky jako francouzské bonusy na opravy nebo pravidla EU pro odpovědnost výrobců snižují rizika a zvyšují atraktivitu cirkulárních modelů.*
-wal-