Menu
e-shop
Zatímco Evropa pokračuje v dlouhodobých investicích do udržitelnosti a zelené transformace, USA procházejí obdobím nejistoty a přehodnocování podpory čistých technologií. Klíčovým bodem je rozhodnutí Ministerstva energetiky USA stáhnout 7,5 miliardy dolarů z dotací a pozastavit téměř 100 miliard dolarů půjček na více než 220 projektů čistých technologií. Tento krok představuje signál pro trh, že federální podpora je méně předvídatelná, což komplikuje plánování a financování v sektorech zaměřených na ekologickou inovaci.
Na druhé straně Evropská unie prostřednictvím svého ambiciózního plánu NextGenerationEU, který má rozpočet okolo 750 miliard eur, už investovala přes 250 miliard do zelených projektů. Z toho více než 66 miliard eur již přineslo konkrétní výsledky, například v oblasti modernizace dopravy, rozvoje obnovitelných zdrojů, energeticky úsporných renovačních projektů a zvýšení energetické efektivity budov.
NextGenerationEU je největším stimulačním balíčkem v historii EU, který integruje ekologickou transformaci s digitálními inovacemi, jež společně podporují udržitelný růst a snižování emisí skleníkových plynů. Tato iniciativa se zaměřuje nejen na ekologické technologie, ale také na odolnost evropských ekonomik vůči budoucím otřesům a krizím.
Evropský přístup spoléhá na stabilní a koordinované programy, které vytvářejí příznivější prostředí pro soukromé investice do zelených technologií. Prognózy a reálné výsledky ukazují, že soukromý kapitál je stále více přitahován trhy s dlouhodobou a spolehlivou podporou, což platí právě o EU. To vede k efektivnějšímu rozvoji inovací a rozšiřování využití čistých technologií.
Naopak nejistota v USA proměňuje rizikový profil investic a zvyšuje váhavost soukromých investorů, což může zpomalit tempo inovací a přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Přestože americké státy jako Kalifornie, Washington či New York nastolují ambiciózní limity emisí a regulace, federální fragmentace a omezená podpora komplikují konzistentní rozvoj sektorů s potenciálem výrazného snižování emisí.
Stavebnictví hraje klíčovou roli v ekologické transformaci, neboť spotřebovává téměř jednu třetinu globální energie a je jedním z největších zdrojů emisí CO2. Evropa i USA se snaží o dekarbonizaci tohoto sektoru, přičemž evropské projekty se zaměřují na velké revitalizace, renovace budov a začleňování chytrých technologií pro zvýšení provozní efektivity.
Příklad z Litvy, kde velká komerční budova díky softwaru pro optimalizaci klimatizace a energetických zátěží ušetřila přes milion eur ročně, ukazuje, jak digitální technologie pomáhají snižovat emise bez náročných investic do tradičních stavebních rekonstrukcí.
Kromě unijního plánu NextGenerationEU pokračují v Evropě i národní plány obnovy. Ty se zaměřují na oblasti od obnovitelných zdrojů přes modernizaci vytápění až po ochranu přírody a energetickou soběstačnost. Například v České republice je více než 40 % prostředků Národního plánu obnovy určeno právě na ekologickou transformaci.
Evropská komise v roce 2024 schválila rozpočet EU na 2025 ve výši 199,7 miliardy eur, doplněný zhruba o 72 miliard eur z prostředků NextGenerationEU, což podporuje nejen zelené investice, ale také digitální inovace a posiluje odolnost ekonomik včetně podpory Ukrajiny a dalších priorit EU.
Rozdíly v přístupu k financování a podpoře čistých technologií mezi EU a USA mají zásadní dopady nejen na vnitrostátní politiky, ale i na globální ekonomické a geopolitické uspořádání.
Politicky Evropa svoji rozsáhlou, stabilní a dlouhodobou podporou zelených projektů potvrzuje svou pozici světového lídra v oblasti klimatu a udržitelného rozvoje. Odstup USA od federální podpory ekologických inovací může vést k oslabení jejich jednotné klimatické strategie a zvýšení regionálních rozdílů, kde jednotlivé státy jako Kalifornie či New York zůstávají aktivními hráči, ale federální vedení či zastřešení jaksi chybí. Tento posun může mít za následek oslabení amerického vlivu na mezinárodních fórech týkajících se klimatu, například v rámci OSN či klimatických konferencí.
Ekonomicky se situace promítá do rozdělení investičních toků: Evropská unie přitahuje stále více soukromých investic díky předvídatelnosti, jasným cílům a regulatorní stabilitě svých programů. Tyto faktory zvyšují konkurenceschopnost evropských firem na globálním trhu s ekologickými technologiemi. Statistiky ukazují, že EU i přes strukturální výzvy investuje do inovací a přechodu k nízkouhlíkové ekonomice výrazně více než USA v poměru k HDP.
Naopak USA čelí riziku odlivu kapitálu do stabilnějších trhů a zpomalování technologického rozvoje v oblasti čistých energií. Nestabilita federální politiky a investiční nejistota mohou zpomalit růst nových průmyslových odvětví, což se může promítnout do ztráty části globálních trhů a inovačního náskoku.
Navíc rozdílné přístupy ovlivňují i svázanost a vzájemné závislosti. Evropa, i přes své úsilí o energetickou soběstačnost a ekologickou transformaci, zůstává závislá na dovozu některých surovin a technologií, zejména z Číny. Zároveň EU posiluje své obchodní vztahy s USA, které jsou jejím největším obchodním partnerem, přestože jejich vnitřní politika v oblasti klimatu a energetiky se v posledních letech stále více rozcházejí.
Z pohledu globální ekonomiky tato situace vede k určitému přerozdělení váhy v průmyslu ekologických technologií. EU posiluje svou pozici v obnovitelných zdrojích, energetické efektivitě a zelených stavebních technologiích, zatímco USA mohou ztrácet tempo ve vývoji některých inovativních oblastí kvůli politické nejistotě a omezeným investicím.
Strategicky tak obě ekonomiky budou muset hledat nové formy spolupráce i konkurence. EU bude muset řešit své vnitřní strukturální problémy, například podporu inovací v rámci jednotného trhu, zatímco USA budou pravděpodobně formovat více decentralizovaný model, který kombinuje státní i privátní iniciativy.
Tento rozdíl v přístupech může v budoucnu ovlivnit i mezinárodní obchod a technologické standardy, kde EU bude usilovat o prosazení přísnějších ekologických pravidel a certifikací, které budou určovat globální normy, zatímco USA budou více zdůrazňovat flexibilitu a inovace bez přílišné regulace.
Vliv těchto rozdílů se projeví i v geopolitickém boji o suroviny nutné pro zelenou transformaci, jako jsou kovy pro baterie či vzácné zeminy. Evropa i USA musí diverzifikovat své zdroje a posilovat strategickou autonomii, což otevře další oblast soutěže a spolupráce na globální scéně.
V oblasti udržitelnosti a oběhového hospodářství se rozdíly mezi Evropskou unií a Spojenými státy projevují v několika klíčových oblastech, které významně ovlivňují jejich environmentální politiky, průmyslové strategie i globální konkurenceschopnost.
Evropská unie klade velký důraz na regulace podporující oběhové hospodářství, recyklaci a minimalizaci odpadu. Součástí jejích strategií je například Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) a mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjust-ment Mechanism – CBAM), který od roku 2025 zdaňuje dovoz podle uhlíkové stopy produkce. Toto opatření má zabránit úniku emisí do zemí s nižšími ekologickými standardy a zároveň podpořit podniky usilující o udržitelné technologie a postupy.
Naopak v USA je legislativa týkající se oběhového hospodářství a odpadu méně centralizovaná, což může zpomalit celkový pokrok, ale zároveň vytváří podněty k regionálním inovacím a experimentům v oblastech, jako je recyklace neželezných kovů, zpracování plastů nebo energetické využití odpadů.
Evropa má ambiciózní plány pro snížení odpadů a zavádění cirkulárních ekonomických modelů, které jsou zakotveny v řadě konkrétních cílů a strategií. Například do roku 2030 musí členské státy EU recyklovat nebo připravit k opětovnému použití minimálně 60 % komunálního odpadu, což je závazné podle směrnice o oběhovém hospodářství. EU chce výrazně snížit množství odpadu ukládaného na skládky – cílem je, aby do roku 2035 bylo na skládky ukládáno maximálně 10 % komunálního odpadu. Kromě toho jsou stanoveny i cíle pro recyklaci obalových materiálů, kde je například povinnost recyklovat 65 % obalového odpadu do roku 2025.
Konkrétní kroky zahrnují zavádění rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), podporu opětovného využití a opravy výrobků, a také silnou podporu výzkumu nových technologií pro recyklaci a využití obnovitelných materiálů v průmyslu. Evropská komise v roce 2023 také aktualizovala předpisy o přepravě odpadu, aby omezila nelegální vývoz odpadu do zemí s nižší úrovní ekologické správy. Výzkum ukazuje, že snížení vzniku odpadu, zejména nerecyklovatelného, přinese největší prospěch životnímu prostředí.
Ve Spojených státech je přístup k odpadovému hospodářství a recyklaci více tržní a méně regulativní na federální úrovni. To znamená, že celonárodní standardy nejsou jednotné a jednotlivé státy mohou mít velmi odlišné přístupy a cíle. Například Kalifornie je průkopníkem v zavádění přísných pravidel pro odpadové hospodářství a podporu oběhového ekonomického modelu, včetně cílů pro recyklaci a snižování skládkování. Některé státy investují do inovativních technologií na přeměnu odpadu na energii či suroviny, což představuje ekonomickou příležitost a snižuje zatížení životního prostředí.
Nicméně celková efektivita odpadového hospodářství na americké úrovni je nižší než v EU, což je zčásti důsledkem absence jednotné strategické koordinace a rozdílných ekonomických pobídek. Například v USA končí na skládkách vysoké objemy komunálního odpadu a poměr recyklace je obecně nižší. Na druhou stranu tam inovativní regionální projekty mohou fungovat jako laboratoře nových technologií a postupů, které později mohou sloužit jako modely i pro širší použití.
Celkově tak EU svým komplexním přístupem, zahrnujícím jasné cíle, regulace a ekonomickou podporu, představuje globálního lídra v oblasti snižování odpadů a rozvoje oběhového hospodářství. USA naopak vykazují větší roztříštěnost s potenciálem pro regionální inovace, ale i s rizikem zpomaleného celkového přechodu k udržitelné spotřebě a produkci odpadů.
Anna Walterová
