Čeká výrobu alternativního paliva z plastových odpadů u nás světlá budoucnost? Alespoň se to může zdát na základě různých zpráv. Zdá se, že by to mohlo být pohodlné řešení narůstajícího množství plastů v komunálním odpadu. Jak je obvyklé, realita je trochu komplikovanější.
V provozovně společnosti Rumpold, s. r. o., v Mýtě u Rokycan vyrábějí alternativní palivo už pět let. Zeptali jsme se ředitele provozovny Ing. Milana Tomáška na jeho zkušenosti.
Tiskem prošla zpráva, že s vaším palivem se budou dělat spalovací zkoušky v elektrárně Tisová.
Ano, chtějí na jejich fluidním kotli vyzkoušet spalování alternativního paliva. Jednali jsme s nimi a předpokládám, že už žádali o povolení na zkušební provoz. Pokud všechno půjde dobře, měly by zkoušky proběhnout nejspíš v říjnu. Myslím, že to bude opět bez problémů. Naše palivo už je v regionu vyzkoušené, dodáváme ho například do fluidního kotle sokolovské chemičky.
Očekáváte nějakou reakci veřejnosti?
Lidé z branže vědí o co jde, ale neinformovaná veřejnost někdy může reagovat různě, když se dozvědí, že se někde budou pálit odpady a plasty. Ale trend využívání nelze zastavit, protože odpad má nezanedbatelný energetický potenciál a jeho kontrolované spoluspalování umožní výrazné úspory fosilních paliv bez ohrožení životního prostředí.
Vyrábíte z průmyslových zbytků nebo odpadních plastů z komunálního odpadu?
Hlavně z průmyslových zbytků, naše zdroje pocházejí v 90-95 % z výrobních podniků. Odpadního plastu z komunálního odpadu používáme velmi málo, odebíráme ho z jiných třídiček společnosti Rumpold. Zdroj surovin máme především z našeho regionu. Průmysl v okolí je hodně zaměřený na automobilový průmysl, takže máme dodavatele, kteří se zabývají výrobou čalounění do automobilů a podobných výrobků. V odpadu jsou zbytky koberců, výplňových materiálů, hadice, textil, apod.
Možná by vás překvapilo složení automobilových čalounění. Skládají se z tenké vrstvy plastu, pod kterou je bavlna, karton, event. kokosová vlákna, takže naše palivo má až 50 % biologické složky a mohlo by být zajímavé i pro výrobu zelené energie!
Máte potíže s obsahem PVC v surovině?
Děláme si vlastní rozbory a taky máme od zákazníků prohlášení o odpadu. Ale žádné větší potíže nejsou, v tomto oboru se PVC používá poměrně málo, jen do speciálních výrobků, takže se dá jeho výskytu dobře předcházet.
Jak je to s odbytem TAP, podle ostatních výrobců se v poslední době špatně prodává.
Ano, je to tak. Trend našich odběratelů paliva, což jsou hlavně cementárny, je dovézt TAP z Německa nebo Rakouska. Cenové relace jsou tam zcela jiné než u nás. My po cementárně chceme, aby nám za TAP zaplatila kolem 300 korun na tunu, což je opravdu velmi málo. Němci jim však za to, že palivo odeberou, zhruba tři stovky zaplatí!
Tlak, kdy se sem z Německa valila vlna odpadů a TAP, byl donedávna ohromný. Ale teď už se snad blýská na lepší časy. Na rakouském i německém trhu se situace trochu mění. Stavějí nové zpracovatelské kapacity pro nadsítné frakce z mechanicko-biologických úprav, a také cementárny zvyšují odběr alternativního paliva. Jak stoupá počet a kapacita odběratelů TAP, zvyšuje se po něm poptávka, což je pro nás lepší.
České cementárny vědí, že masivní dovozy z Německa nebudou trvat věčně, takže stále berou TAP i od nás. Navíc se nám rýsuje možnost, že bychom mohli TAP dodávat do kotelen a do fluidních kotlů, stejně jako je to v Německu nebo Rakousku. První pokusy s dodávkou do kotelen se nám povedly v Sokolově a České Třebové, dále uvidíme.
Fluidních kotlů je u nás poměrně dost, jen ČEZ má čtyři velké fluidní kotle. Kdyby měly povoleno spalovat jen 5 % TAP z celkového množství paliva, máme všichni o odbyt postaráno. Například v Počeradech (i když jde o elektrárnu klasickou, ne fluidní) spálí až tři vlaky uhlí denně. Kdyby z toho byl jen jeden vagon denně TAP, tak si toho elektrárna "ani nevšimne" a my máme po starostech s využitím odpadů.
Neomezí vás pak nedostatek vstupních surovin?
Ty jsou jistě omezené, ale v našem regionu jsou ještě rezervy, takže bychom mohli zpracovat dalších 8-10 000 tun - současná kapacita linky je 10-12 000 tun. Problém je cenový. Na vstupu do naší výroby je cena za odpad srovnatelná s cenou skládky, kolem 1000 Kč za tunu, takže to pro producenty odpadu není příliš zajímavé. Pak je tu problém dopravy, protože je to lehký materiál.
Není jednání zahraničních výrobců TAP porušováním trhu?
Upozorňovali jsme na situaci Úřad pro hospodářskou soutěž, jednali jsme i s MŽP. Všude nám řekli, že je to běžný trh a oni s tím nemohou nic dělat.
V Německu a Rakousku přitom mají náklady zhruba stejné jako u nás. Možná máme trochu levnější halu, ale strojní zařízení máme v podstatě totožné a nakupované za stejné ceny. Náklady na mzdy už se blíží německým - my tu nezaměstnáváme žádné levné pracovní síly ze zahraničí, ale místní lidi. Elektřinu a naftu máme pomalu nejdražší v Unii. Výhoda levné energie a pracovní síly už je dávno pryč. Rozdíl už je jen v eurech a korunách. V Rakousku jsou vstupní ceny kolem 150 euro, takže tam, kde my dáme za využití odpadů tisícovku, tam oni musejí dát tři tisíce.
Zmiňoval jste se, že plasty z komunálního odpadu nejsou vhodné pro TAP.
Mají příliš různorodou kvalitu a nehomogenní složení. Pokud chceme garantovat určitou kvalitu našeho paliva, musíme mít zdroje se stabilním složením, a to jsou spíše odpady z výrob. Naše palivo je pro spotřebitele zajímavé, protože je velmi výhřevné. Dostáváme se až na 28 GJ na tunu. Je to díky tomu, že do něj dáváme naprosté minimum odpadních plastů z komunálu, proto má nízký obsah chlóru a hodně vysokou výhřevnost.
Některé cementárny však už mají zařízení, takzvaný chlorový bypass, které umožňuje využívat TAP s vyšším obsahem chloru (až kolem 1%). S takovou technologií by už se odpadní plast z komunálu využít dal, stejně tak jako v upravených fluidních kotlech.
Jarmila Šťastná