Zvyšování cen plynu a elektřiny podstatně zvyšují zájem obyvatel o vytápění klasickými palivy. Hrozí proto, že se opět nad vesnice vrátí smogové pokrývky, neboť lidé se ve velkém vracejí k černému i hnědému uhlí. Také zásoby palivového dříví se u pil a prodejců s blížící se zimou povážlivě tenčí....
Zvyšování cen plynu a elektřiny podstatně zvyšují zájem obyvatel o vytápění klasickými palivy. Hrozí proto, že se opět nad vesnice vrátí smogové pokrývky, neboť lidé se ve velkém vracejí k černému i hnědému uhlí. Také zásoby palivového dříví se u pil a prodejců s blížící se zimou povážlivě tenčí.
Tato situace je z hlediska Evropské unie paradoxní. Změna zákona o dani z přidané hodnoty způsobila po 1. lednu 2004 prudký pokles zájmu o biopaliva, neboť byla přeřazena z nižší do základní sazby. V Rakousku či v Německu se hnědé uhlí vůbec nesmí používat, jen koks a černé uhlí s obsahem síry do 0,8 %, ale i tato paliva jsou zatížena ekologickou daní. Dřevěné brikety či peletky mají sníženou sazbu DPH, takže vyjdou v Rakousku či v Německu podstatně levněji. Tuna dřevěných briket tam stojí 150 eur, tuna uhelných 300 a tuna koksu asi 400 eur. Lidé tam od uhlí, koksu i od drahého topného oleje houfně odcházejí.
U nás je situace přesně opačná: spaluje se uhlí až s 3% podílem síry. Při vyhřívání běžného vesnického domku dnes lidé zaplatí asi 8 tisíc korun ročně při použití hnědého uhlí, zatímco při spalování dřevěných briket by to bylo asi 15 tisíc. Výrobci biopaliv, o jejichž produkci není v Česku zájem, téměř celou svou produkci vyvážejí do zahraničí, kde zájem o biopaliva roste. Vlády podporují využití obnovitelných zdrojů, aby snížily závislost na ropě a plynu. Kotle na biopaliva jsou daňově zvýhodněny, popřípadě dotovány.
