V roce 2022 vysbírali obyvatelé České republiky celkem 152 073 tun odpadních elektrozařízení. To představuje úroveň zpětného odběru 57 procent ve vztahu k množství elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech. Sběr a recyklace elektroodpadu reguluje směrnice WEEE, která stanovuje povinnost sběru a recyklace na minimálně 65 procent průměrné hmotnosti elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech.
V roce 2022 došlo k mírnému poklesu míry zpětného sběru elektroodpadu oproti roku 2021, a to z 57,5 procenta na 57 procent. Nicméně absolutní množství sebraných elektroodpadů meziročně vzrostlo o 18 652 tun na celkových 152 073 tun. Dosáhnout požadované úrovně zpětného sběru na hranici 65 procent se sice nepodařilo, došlo ale k navýšení úrovně sběru elektroodpadů vyjádřené v přepočtu na jednoho obyvatele. V roce 2021 vysbírali Češi průměrně 12,7 kilogramu na jednoho obyvatele, v roce 2022 už to bylo 14,4 kilogramu.
V České republice fungují v současné době tyto oprávněné kolektivní systémy pro elektrozařízení, které zajišťují plnění povinností výrobců v oblasti zpětného odběru a zpracování elektroodpadu: ASEKOL a. s. (zpětný odběr všech skupin elektrozařízení), ELEKTROWIN a. s. (zpětný odběr všech skupin elektrozařízení), EKOLAMP s. r. o. (zpětný odběr všech skupin elektrozařízení, kromě skupiny 1 – Zařízení pro tepelnou výměnu a skupiny 2 – Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše větší než 100 cm2), REMA Systém, a. s. (zpětný odběr všech skupin elektrozařízení) a RETELA, s. r. o. (zpětný odběr všech skupin elektrozařízení).
Hlavním předmětem činnosti těchto kolektivních systémů je organizace sběrné sítě elektroodpadu, zajištění logistiky svozu, zpracování a recyklace elektroodpadu, vedení evidence a reporting dat směrem k MŽP ČR. Optikou množství zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraných elektroodpadů dominují společnosti ELEKTROWIN a ASEKOL (každá z nich zaujímá 36 procent trhu), následují REMA Systém (18procentní podíl), RETELA (4procentní podíl) a EKOLAMP (3procentní podíl).
Jak studie CETA uvádí, naznačují předběžná data za loňský rok, že dojde k meziročnímu nárůstu sebraného množství elektroodpadů. Některé kolektivní systémy byly ve zveřejnění svých dat pro magazín Odpady konkrétní. „Za rok 2023 jsme dosáhli rekordního množství zpětně odebraných elektrozařízení, a to i v rámci České republiky – 63 910 tun. Největší zastoupení měla skupina 4a – Velké spotřebiče – 34 561 tun, následovaná skupinou 1 – Zařízení pro tepelnou výměnu – 19 602 tun,“ zveřejnila výsledky členka představenstva ELEKTROWIN Tereza Ulverová. K údajům ještě doplnila: „Pro zajímavost můžeme dodat, že na základě evidence našich zpracovatelů víme, že na počty kusů bylo nejvíce praček – 253 244 kusů, na druhém místě byly chladničky do 50 kilogramů – 219 189 kusů a třetí varné konvice, kterých bylo 209 713 kusů. Vysavačů nad dva kilogramy jsme vysbírali celkem 173 282 kusů.“ V případě kolektivního systému ELEKTROWIN uvedená data představují 16procentní nárůst oproti roku 2022.
„Společnost REMA Systém vysbírala v roce 2023 celkem 29 998 tun odpadních elektrozařízení, což představuje přibližně 10procentní meziroční nárůst oproti předchozímu roku,“ přiblížil hodnoty člen představenstva společnosti REMA Systém David Chytil. Mezi nejpočetněji zastoupené skupiny elektroodpadu patřily podle něj například světelné zdroje, jejichž sběr meziročně vzrostl o 37 procent, a to v návaznosti na energetickou krizi a trend úspor v českých domácnostech. „Výrazný byl také sběr velkých domácích spotřebičů, jako jsou pračky a lednice, a malých informačních technologií, včetně mobilních telefonů, počítačů a jejich příslušenství,“ uvedl David Chytil a zdůraznil, že společnost REMA Systém dokázala překročit zákonem stanovenou povinnou míru zpětného odběru o více než 3,3 procentního bodu.
Kolektivní systém EKOLAMP loni vysbíral 4952 tun elektroodpadu. „Nejpočetnější skupinou byly světelné zdroje. V segmentu ostatních elektrozařízení tvořila největší objem svítidla,“ komentuje stav marketingová manažerka společnosti Zuzana Adamcová. Zákonem stanovený 65procentní cíl sběru vztahující se k průměrnému ročnímu množství prodaných elektrozařízení za poslední tři roky plní EKOLAMP s rezervou. „V případě světelných zdrojů jsme tento cíl překročili o 26 procentních bodů, u malých a velkých elektrozařízení o čtyři procentní body,“ popisuje Adamcová a specifikuje, že v prvním případě jde o 90,86 procenta a ve druhém o 69,11 procenta.
Kolektivní systém RETELA pro časopis Odpady uvedl, že zajišťuje plnění povinností pro výrobce uvádějící nová elektrozařízení na trh ve všech šesti skupinách elektrozařízení. „Stejně tak zajišťujeme zpětný odběr vysloužilých elektrozařízení napříč všemi skupinami EEZ tak, abychom splnili zákonné sběrové kvóty v jednotlivých skupinách. Za rok 2023 jsme dosáhli míry zpětného odběru v souladu se zákonem ve výši 66,2 procenta“, sdělil redakci Jaroslav Vladík, jednatel společnosti RETELA.
ASEKOL dosáhl sběru 61 828 tun vysloužilých elektrospotřebičů, jak stojí ve studii CETA. Pokud podle ní sečteme dostupné údaje od těchto kolektivních systémů, dostaneme se k celkovému množství přes 160 000 tun sebraných elektrozařízení, což by představovalo mírný nárůst oproti 152 073 tunám v roce 2022. Je však třeba zdůraznit, že tato data jsou předběžná a neúplná. Pro přesné zhodnocení plnění cílů EU, zejména požadované 65procentní míry sběru, bude nutné počkat na oficiální statistiky MŽP.
V rámci studie provedli autoři analýzu základních finančních ukazatelů, kde porovnávali vývoj a fungování největších kolektivních systémů na trhu. To jim umožnilo identifikovat klíčové rozdíly v efektivitě a finanční stabilitě jednotlivých systémů. Zdůrazňují, že je velmi důležité vybrat systém, který je finančně zdravý, stabilní, tvoří finanční rezervu a je nákladově efektivní. Tak by měl dokázat dlouhodobě a efektivně plnit své závazky a zároveň lze předpokládat, že nepřijde neúměrné navyšování recyklačních poplatků, respektive že se systém vyrovná s exogenními šoky (jako například energetická krize).
Studie se zaměřila rovněž na míru transparentnosti, s jakou kolektivní systémy zveřejňují informace o svém hospodaření a výkonnosti, což zahrnuje finanční výkazy, statistiky sběru a recyklace a další relevantní data. Zákon tyto minimální povinnosti jasně stanovuje – jejich neplnění zvyšuje riziko, že povinný subjekt čekají aditivní náklady na plnění povinnosti rozšířené odpovědnosti.
V této sekci studie zmiňuje, že v uplynulých letech došlo u některých kolektivních systémů k diskutabilním situacím. Konkrétně rozebírá některé kauzy společnosti Rema Systém nebo prodej kolektivního systému RETELA společnosti ASEKOL. Autoři zdůrazňují, že finanční kondice a způsob governance jednotlivých kolektivních systémů významně ovlivňují plnění cílů v oblasti odpadového hospodářství OEEZ. Determinují podle nich také problémy, kterým se povinný subjekt může vystavit v případě, že kolektivní systém přestane plnit povinnosti, k nimž byl zřízen.
Kontrolu kolektivních systémů je podle zákona o výrobcích s ukončenou životností (č. 542/2020 Sb.) oprávněno provádět Ministerstvo životního prostředí. „Nová oprávnění k provozování kolektivních systémů obdrželi jejich provozovatelé podle uvedeného zákona teprve během roku 2022, resp. 2023. Kontroly jejich činnosti proto probíhají v současné době zejména z dokumentů zasílaných ministerstvu povinně na základě zákona,“ sdělil ke kontrolním mechanismům Jan Maršák, ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí.
Systém zpětného odběru v České republice se může opřít o dobře vyvinutou infrastrukturu, která zahrnuje rozsáhlou síť sběrných míst a moderní zařízení pro zpracování elektroodpadu. Studie vyzdvihuje dlouholetou praxi a specializované znalosti společností, které provozují systém zpětného odběru. To vidí autoři jako zásadní pro jeho úspěch. Tyto společnosti nepřetržitě investují do vývoje a zdokonalování technologií pro zpracování elektroodpadu. Tím přispívají ke zvyšování efektivity recyklace a snižování nákladů. Vysoká úroveň technické a procesní odbornosti znamená, že systém je schopen flexibilně reagovat na změny v množství a typu elektroodpadu, což zajišťuje jeho udržitelnost a adaptabilitu na tržní a technologické změny.
Jako slabé stránky systému identifikovali autoři studie zejména nedostatečnou míru sběru drobných přístrojů a solárních panelů i nižší míru opětovného použití elektrozařízení a elektroodpadu, nedostatečnou podporu lokálního zpracování odpadu a free-riding.
Přestože úrovně recyklace jsou obecně vysoké a často překračují stanovené evropské cíle, systém se potýká s nízkými mírami sběru u specifických kategorií produktů, jako jsou solární panely a drobné přístroje. „Malá zařízení jsou v České republice třetí nejvíce sbíraná skupina elektrozařízení – tvoří necelých 20 procent všech zpětně odebraných elektrozařízení. Malá zařízení informačních technologií mají ve výši sběru ještě rezervy, a to v rámci celé Evropské unie,“ okomentoval stávající situaci Jan Maršák. Ke zlepšení stavu podle jeho informací přispěje doporučení Evropské komise ze dne 6. 10. 2023 o zlepšení míry návratnosti použitých a odpadních mobilních telefonů, tabletů a notebooků. „Výrobci elektrozařízení, nebo prostřednictvím kolektivních systémů, mohou k tomu účelu aplikovat možnosti, jako jsou zejména finanční pobídky, zálohování, odkup, zapojení poštovních a přepravních služeb, realizace osvětových kampaní a informování spotřebitelů,“ specifikuje ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů.
Kolektivní systémy problematiku monitorují. Pro časopis Odpady popsaly, jaké strategie volí ke zlepšení stavu. „Malá elektrozařízení v některých případech končí ve směsném komunálním odpadu. Přestože podle oficiálních dat jde o méně než jedno procento případů, ve skutečnosti se jedná o značný objem. Ročně se totiž od každého obyvatele v České republice nedostanou k recyklaci přibližně tři kilogramy převážně drobných elektrozařízení,“ upozorňuje David Chytil. Současně roste i objem elektroodpadu, který česká populace produkuje, a to klade další nároky na recyklační kapacity a infrastrukturu. K zefektivnění systému podle něj přispívá intenzivnější vzdělávání veřejnosti, kterému se společnost REMA Systém systematicky věnuje.
V osvětu věří také kolektivní systém ELEKTROWIN. „Za poslední tři roky vidíme nárůst malých spotřebičů odevzdávaných na sběrných dvorech obcí. Věřím, že se na tom hodně projevila povinnost celého prodejního řetězce zveřejňovat recyklační příspěvek při prodeji a pro spotřebitele to byl určitý signál,“ komentuje stav Tereza Ulverová. Společnost zároveň sází na cílené informační aktivity v jednotlivých městech.
I Jaroslav Vladík shledává informovanost jako významný faktor úspěšnosti zpětného odběru drobných elektrozařízení. „Pro výrobky z domácností je zpětný odběr zajišťován již od roku 2005 a díky dlouhodobé osvětě je v této oblasti dosahováno dobrých výsledků,“ konstatuje. Jako hlavní problém vnímá oblast průmyslu. „Pod zpětný odběr bylo od roku 2019 zařazeno mnoho výrobkových kategorií a po ukončení životnosti výrobků je s nimi nakládáno mimo systémy zpětného odběru a nedostanou se tak k řádné recyklaci a tím i evidenci,“ vysvětluje jednatel společnosti RETELA a zároveň apeluje, aby se zákonné povinnosti týkající se odpadních elektrozařízení vztahovaly na všechny subjekty s elektroodpadem nakládající.
Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP připomíná, že roční cíle sběru všech typů elektrozařízení jsou stanoveny na základě metodiky EU, která vychází z průměrných prodejů za tři předchozí roky. Tento přístup podle ní dobře funguje zejména pro zařízení s rychlým cyklem obměny, jako jsou např. mobilní telefony, nebo pro produkty, které se prodávají dlouhodobě ve zhruba stejných množstvích. Nicméně pro solární panely, které mají životnost přibližně 20 let, je tato metodika méně vhodná. „To by se musely recyklovat tři roky staré solární panely, což je přesně opak toho, oč se EU snaží, tj. maximálně prodloužit životnost výrobků. Očekáváme však, že tento trend se výrazně změní v budoucnu,“ konstatuje Adamcová. K většímu objemu sběru podle ní dojde, až doslouží panely instalované během solárního boomu, který proběhl v České republice v několika vlnách v minulé dekádě a v případě malých střešních fotovoltaik před několika lety. „Rovněž na úrovni EU se uvažuje o revizi metodiky výpočtu cíle sběru pro solární panely, tak aby více odpovídal skutečné životnosti těchto produktů,“ dodává manažerka.
K zajištění vyšší míry opětovného použití zařízení skupiny 6 (Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm) navrhuje Ministerstvo životního prostředí využít možnosti uvedené v doporučení komise o zlepšení míry návratnosti použitých a odpadních mobilních telefonů, tabletů a notebooků. „Jedněmi z nich jsou například finanční pobídky, zálohování, odkup, realizace osvětových kampaní, informování spotřebitelů a v neposlední řadě využití certifikačních systémů, které zajistí řádnou správu a vymazání všech osobních údajů,“ objasňuje Jan Maršák. Obava ze zneužití osobních údajů je totiž podle něj jedním z významných důvodů nízké úrovně zpětného odběru těchto elektrozařízení. Dále doporučuje zaměřit se na straně výrobců na ekodesign, aby mobilní telefony a IT zařízení byly opětovně použitelné. „K vyšší míře opětovného použití může také pomoci rozšiřování tzv. reuse center a přijímání elektronických zařízení z jejich strany,“ doplňuje ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů.
Podle studie je potřeba snížit vývoz elektroodpadu a zároveň posílit kapacity pro jeho zpracování v tuzemsku. Tím se zvýší kontrola nad zpracováním a minimalizuje se riziko neetického zacházení s odpadem. „Z České republiky jsou vyvážena zpětně odebraná elektrozařízení pouze k materiálovému využití nebo opětovnému použití. Z jiných důvodů je vývoz odpadních elektrozařízení zakázán,“ upozorňuje Jan Maršák. Vyvezená elektrozařízení podle jeho informací představují množství nepřevyšující 20 procent všech zpětně odebraných elektrozařízení. „Pokud je v některém z krajů České republiky identifikován deficit zpracovatelských zařízení pro odpadní elektrozařízení, pak v souladu s Plánem odpadového hospodářství příslušného kraje může takové zařízení nově vzniknout,“ vysvětluje Maršák a poukazuje na státní finanční podporu projektů pro zpracování odpadních elektrozařízení z předchozích let.
Na trh v České republice míří čím dál více zásilek s elektrickými a elektronickými zařízeními ze zahraničních e-shopů, které nesplňují podmínky povinné registrace výrobce (distributora) u vybraného kolektivního systému. Systémy OEEZ, respektive celé odpadové hospodářství v ČR, tak přichází o významné finanční prostředky.
„Aktivně oslovujeme firmy, které se vyhýbají plnění zákonných závazků, a zaměřujeme se i na vzdělávání a osvětu v této oblasti. Nicméně, zásadní roli v řešení tohoto problému by měla sehrát změna zákona o výrobcích s ukončenou životností,“ uvádí k boji s tzv. free-ridingem Zuzana Adamcová. Free-riding je podle ní obzvláště problematický v oblasti on-line prodejů, kde zahraniční platformy často nabízejí produkty, za které nebyly odvedeny příslušné příspěvky, nebo byly odvedeny v jiném členském státě EU. „Tento problém vyžaduje komplexní legislativní řešení, které by zajistilo, aby všechny firmy, bez ohledu na to, odkud a jakým způsobem prodávají, plnily své závazky,“ dodává a apeluje na vytvoření prostředí, ve kterém budou férové podmínky pro všechny subjekty a kde nepoctiví hráči nebudou mít možnost zneužívat systém na úkor těch, kteří své povinnosti plní řádně.
Jako dlouhodobý problém, který není efektivně řešen jak z pohledu zákona, tak i kontrolních orgánů, vnímá free-riding také Jaroslav Vladík. „Stávající regulace je dosti obsáhlá a další zpřísňování bez funkčních kontrol na černé pasažéry stejně neplatí,“ podotýká s důrazem na ze zákona jasně definované povinnosti dovozce či výrobce. Zásadně pomoci ke snížení free-ridingu by podle něj mohly zejména kontroly jejich plnění. „Zde je předpokladem aktivní zapojení kontrolních orgánů a také celní správy. Už jen registrační číslo výrobce pro ČR uvedené na dovozních či prodejních dokladech může hodně pomoci pro rychlejší identifikaci a kontrolu,“ uzavírá Vladík.
Jan Maršák poukazuje na zákon o výrobcích s ukončenou životností, který řeší otázku černých pasažérů (free-riding), tj. subjektů zneužívajících systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Konkrétně uvádí, že se jedná např. o ustanovení § 10 Odpovědnost distributora: „Nepochází-li vybraný výrobek od výrobce, který je zapsán v Seznamu výrobců, nebo namísto kterého je v Seznamu výrobců zapsán pověřený zástupce, má práva a povinnosti výrobce stanovené tímto zákonem distributor tohoto výrobku.“ Dále např. § 73 a § 99 o odděleném uvádění „recyklačních“ nákladů. „Celní správa České republiky po nabytí účinnosti tohoto zákona již řadu free-riderů zachytila. MŽP s Celní správou úzce spolupracuje,“ popisuje ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů.
„Jedná se nicméně o perzistentní problém, který je třeba řešit zejména na úrovni celé EU, což se částečně již děje v nových evropských předpisech – jako je nové nařízení o bateriích,“ přibližuje Maršák legislativu a dodává, že MŽP dále aktivně pracuje na zavedení dalších opatření na úrovni ČR i EU (řešení on-line platforem, další konkretizace povinností povinných osob apod.). Velkým problémem ve vazbě na plnění povinností v oblasti životního prostředí zůstávají podle jeho tvrzení tzv. on-line platformy, které operují mimo Českou republiku (Evropskou unii), ale dodávají velké množství výrobků přímo konečným uživatelům například v České republice.
Hana Tomášková
