Menu
e-shop
Česká republika v roce 2025 nastartovala procesy, které mají pomoci dohnat zpoždění oproti západním sousedům v bioenergetice. Zásadním tématem je rozvoj biometanu, jehož potenciál byl v Česku dlouhou podle CZ Biom přehlížen. Nyní se tato domácí náhrada zemního plynu stává hlavní komoditou dekarbonizace teplárenství, plynárenství a dopravy.
Flotila českých biometanových stanic (BMS) se v loňském roce rozrostla o tři na celkem 14. Jedna z nových výroben, BMS Krakořice, navíc získala prvenství v roli úplně první zemědělské biometanky, která v Česku vznikla „na zelené louce“. Doposud totiž výroba biometanu závisela na konverzi stávajících bioplynových stanic. Krakořice podle sdružení ukazují, kudy se bude velká část sektoru ubírat. Další nová BMS vznikla masivní úpravou stávající zemědělské bioplynové stanice a třetí nová BMS má pak status nejmenší výrobny biometanu v ČR a slouží pro výrobu paliva BioCNG s kapacitou jednotek m3 za hodinu. Celková výroba českých BMS dosáhla objemu 17 milionů m3.
Naopak ukončila provoz nejstarší funkční bioplynová stanice Velké Albrechtice, která byla v průběhu roku 2025 zdemolována. Stanice využívala ojedinělou technologii, která se obešla bez jinak potřebných mechanických míchadel pro promíchání reagujícího substrátu. Pro zajištění pokračování v provozu je nutné upravit podmínky modernizační podpory, které v tuto chvíli nejsou životaschopné.
Jedním z nejzásadnějších milníků uplynulého roku bylo vládní schválení Akčního plánu pro rozvoj biometanu. Tento strategický dokument narýsoval jasnou cestu, jak do roku 2030 dosáhnout výroby půl miliardy metrů krychlových biometanu ročně. Výroba bioplynu i biometanu v Česku má nicméně pořád velké rezervy a navzdory některým pozitivním zprávám sektor musí výrazně přidat, aby zvládl naplnit cíle Národního klimaticko-energetického plánu. Tomu by měla pomoci změna systému podpory.
S koncem roku 2025 skončil rámec podpory nových biometanových stanic formou zeleného bonusu, který kvůli nevýhodnému nastavení využilo jen pár zájemců. Nefunkční systém od letoška nahradí nadějná aukční podpora biometanu, kterou stát vyhlásí poprvé na jaře. Sektor si od této změny slibuje urychlení rozvoje a výrazné zvýšení počtu nových BMS (jak konverzí stávajících bioplynek, tak i výstavbou nových BMS „na zelené louce“). Kromě biometanu se také čeká na uvedení do života zatím spící podporu malých bioplynových stanic. Ty mohou zpracovávat jinak těžko využitelnou lokálně dostupnou biomasu a být tak skvělými zdroji elektřiny a tepla pro přímé místní využiti.
Kromě strategického Akčního plánu se podařilo dotáhnout i legislativní priority pro rozvoj moderní energetiky. Česká republika po letech čekání konečně přijala novelu Lex OZE III, která pozitivním způsobem upravuje podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů, z pohledu bioplynového sektoru jde zejména o odšputnování podmínek pro poskytování akumulace a flexibility. Dalším, neméně důležitým milníkem bylo definitivní uzavření sporu o tzv. daň z plynu. Díky zavedení osvobození bioplynek od daně nastal konec nesčetným kontrolám a sporům s celní správou kvůli nelogickému zdanění, které dlouhá léta zbytečně byrokraticky i finančně zatěžovalo provozovatele.
„Máme za sebou rok, který bych bez váhání nazval rokem ‚úklidu a stabilizace‘. Podařilo se nám ve spolupráci se státem dotáhnout dlouholeté legislativní resty. Narovnání podmínek pro stávající bioplynové stanice a zrušení daně z plynu dalo provozovatelům konečně naději v legislativní spravedlnost. Co je ale důležitější – rok 2025 ukázal, že stát konečně začal brát biometan vážně jako strategickou surovinu. Nejde jen o plnění evropských cílů, ale o energetickou bezpečnost a soběstačnost této země. Bioplyn a biometan jsou tuzemské obnovitelné zdroje, které máme plně pod kontrolou, nezávisle na dovozu či na tom, zda svítí slunce nebo fouká vítr. Sektor navíc prokázal svou dospělost tím, jak rychle a efektivně zvládl implementaci certifikace udržitelnosti SURE. Tím jsme potvrdili, že český bioplyn je skutečně čistým zdrojem, který šetří emise skleníkových plynů v celém svém životním cyklu,“ uvedl Jan Habart, předseda CZ Biom.
Výrazně se také posunulo vnímání flexibility. Bioplynové stanice již nejsou vnímány jako zdroje vyrábějící v konstantním režimu, ale mohou sloužit jako „zelené baterie“. Díky schopnosti regulovat výkon v reálném čase pomáhají stabilizovat síť v momentě, kdy kolísá výroba z fotovoltaických a větrných elektráren. Tímto směrem začalo například kráčet Německo, které upravilo podmínky pro provozní podporu tak, aby motivovala provozovatele bioplynových stanic k dodávkám v časech mimo výrobní diagram fotovoltaických elektráren.
„Praxe ukazuje, že bioplyn je pilířem energetické stability. Provozovatelé začínají chápat, že jejich největší hodnota už není v tom, že ‚jedou‘ konstantně 8000 hodin ročně, ale v tom, že umí zapnout přesně tehdy, když v síti chybí výkon. To je obrovský posun v myšlení. Bohužel se raději vrháme do masivních investic v podobě baterií a paroplynu než abychom napřed využili stávající potenciál. Technologie ke zvýšení flexibility na bioplynkách máme, potřebujeme jen přenastavit podmínky tak, aby k poskytování flexibility nebránila legislativa a bylo to pro provozovatele zajímavé i ekonomicky. Tím navíc vznikne další impuls pro výstavbu nových stanic a odblokuje se financování ze strany bank, které potřebují v sektoru vidět předvídatelné a udržitelné prostředí,“ uvedl Adam Moravec, vedoucí sekce bioplyn CZ Biom.
Tématem číslo jedna na provozní úrovni byla v roce 2025 certifikace udržitelnosti SURE (Sustainable Resources Verification Scheme). Provozovatelé bioplynových stanic museli začít prokazovat, že jimi vyráběná energie splňuje přísná kritéria směrnic RED II a RED III. První certifikát získala na jaře bioplynová stanice Vojtěchov, dalších sedm výroben pak procesem prošlo v průběhu roku.
Biomasa takzvaně zazářila také ve veřejném prostoru. Například biometanová stanice ve Vyškově získala ocenění ve hned dvou kategoriích soutěže Hrdinové moderní energetiky. Výrobna obdržela druhé místo v kategorii Obnovitelné zdroje pro českou ekonomiku a získala také Cenu sympatie odborné veřejnosti. Ve stejné soutěži se taky na bedně objevila BPS Suchohrdly u Miroslavi, které díky úpravě technologie se stala vysoce flexibilní a tím výrazně snížila spotřebu zemního plynu používaného pro špičkování u produkčního skleníku. Média pak zaujalo i slavnostní otevření biometanové stanice v Krakořicích, a to za účasti předních představitelů vlády.
Česko ani Slovensko, stejně jako další země střední a východní Evropy však podle Mezinárodní energetické agentury zdaleka nenaplňují svůj potenciál, když doplácí na složité legislativní procesy a nedostatek politické podpory. Důvody nízké úrovně investic a chybějící infrastruktury spatřuje IEA zejména ve složitých legislativních procesech a nedostatku politické podpory.
Česko sice zaujímá s počtem 580 bioplynových stanic v rámci EU čtvrté místo, když jich více má pouze Německo, Itálie a Francie. Na rozdíl od nich však výrazně zaostává v počtu biometanových projektů, aktuálně jich je totiž v provozu pouhých dvanáct. Do roku 2030 by jich přitom mělo podle dosavadních plánů být okolo stovky.
Na Slovensku existuje pouze 110 bioplynových stanic. Podobně jako v Česku, i zde mají největší podíl mají ty zemědělské, a to přes 70 %. Celkově je přitom podle odhadů na Slovensku možné zhruba polovinu všech bioplynek transformovat na výrobu biometanu. Tuto skutečnost se v poslední době snažila nastartovat zejména tamní státní podpory z Plánu obnovy. V rámci ní bylo již v roce 2023 podpořeno deset projektů transformace bioplynových stanic. Aktuálně jsou v provozu dvě, v realizaci je pak dalších šest.
Díky tomuto vývoji na slovenském trhu v posledních letech se do tamních projektů zapojily i české firmy. „Aktuálně zde participujeme hned na čtyřech nových projektech biometanových stanic. U jednoho jsme dodavateli kompletního řešení pro výrobu biometanu. U dalších tří projektů pak dodáváme jednotku analýzy, měření a vtláčení biometanu a také řešení propanizace,“ řekla ředitelka oddělení biometanu společnosti HUTIRA Monika Zitterbartová.
Podle Michala Čaráka ze Slovenské bioplynové asociace se tak situace na Slovensku oproti Česku momentálně jeví dynamičtěji. Dokládají to i čísla slovenské distribuční společnosti SPP. Podle nich bylo loni v listopadu aktivních čtrnáct smluv o připojení biometanových stanic. Firma proto odhaduje, že do roku 2030 by se mohl jejich počet zvýšit i na více než dvacet. „Rozvoj biometanových stanic v České republice mírně přibrzdilo čekání na podmínky aukce, která by dala provozovatelům jasnou představu o ekonomice jejich projektů,“ doplnil Čarák.
Podle odborníků zatím stále platí, že Česká republika je ve srovnání se Slovenskem v rozvoji biometanu výrazně dál. „Dvanáct provozovaných biometanových stanic představuje náskok, který nevznikl díky dotační jistotě, ale díky podnikavosti a odvaze lidí v oboru. Ekonomika provozu stojí na komerčním uvažování, dlouhodobých kontraktech a schopnosti najít si zákazníka. Naproti tomu Slovensko je dnes spíše ve fázi příprav. Potenciál je srovnatelný, možná i vyšší, ale zatím se promítá hlavně do koncepcí a očekávání budoucí podpory,“ řekl Jan Štambaský z České bioplynové asociace.
Český model podpory platný do konce roku 2025 počítal s tím, že prostředky až na dvacet let dostal každý provozovatel, který v době její platnosti programu spustil provoz biometanové stanice. V novém systému budou o výši podpory zájemci soutěžit v aukcích, letos by na ně mělo být vyčleněno 1,4 miliardy korun. Stát by přitom měl v aukcích podpořit výrobny biometanu o celkové kapacitě 90 milionů m3. O rok později by mělo jít o kapacitu 110 milionů a v roce 2028 150 milionů m3.
Celkem má Česko podle akčního plánu pro biometan v roce 2030 produkovat 491 milionů metrů krychlových biometanu, slovenské plány se podle údajů Slovenské bioplynové asociace pro stejné období pohybují zhruba na polovičním objemu. Optimistické predikce hovoří o tom, že biometan by mohl do budoucna nahradit 10 až 20 % spotřeby zemního plynu. Aktuálně se však zelený plyn vyrobený v Česku a na Slovensku až na pár výjimek v těchto zemích nespotřebovává, ale prodává se do zahraničí. Řada západních zemí totiž má povinnost mít určitý podíl biometanu v rámci spotřeby zemního plynu a jsou za něj tím pádem ochotné připlatit. V Česku ani na Slovensku zatím tato pravidla neexistují.*
-red-
