
Podle dřívějšího zjištění Mezinárodní energetické agentury (IEA) země střední a východní Evropy dostatečně nevyužívají potenciál pro výrobu biometanu. Důvody nízké úrovně investic a chybějící infrastruktury spatřuje IEA zejména ve složitých legislativních procesech a nedostatku politické podpory. Do výčtu zemí se přitom s ohledem na dosavadní vývoj trhu s biometanem řadí i Česko a Slovensko.
Česko sice zaujímá s počtem 580 bioplynových stanic v rámci EU čtvrté místo, když jich více má pouze Německo, Itálie a Francie. Na rozdíl od nich však výrazně zaostává v počtu biometanových projektů, aktuálně jich je totiž v provozu pouhých dvanáct. Do roku 2030 by jich přitom mělo podle dosavadních plánů být okolo stovky.
Na Slovensku existuje pouze 110 bioplynových stanic. Podobně jako v Česku, i zde mají největší podíl mají ty zemědělské, a to přes 70 procent. Celkově je přitom podle odhadů na Slovensku možné zhruba polovinu všech bioplynek transformovat na výrobu biometanu. Tuto skutečnost se v poslední době snažila nastartovat zejména tamní státní podpory z Plánu obnovy. V rámci ní bylo již v roce 2023 podpořeno deset projektů transformace bioplynových stanic. Aktuálně jsou v provozu dvě, v realizaci je pak dalších šest.
Díky tomuto vývoji na slovenském trhu v posledních letech se do tamních projektů zapojily i české firmy. „Aktuálně zde participujeme hned na čtyřech nových projektech biometanových stanic. U jednoho jsme dodavateli kompletního řešení pro výrobu biometanu. U dalších tří projektů pak dodáváme jednotku analýzy, měření a vtláčení biometanu a také řešení propanizace,“ řekla ředitelka oddělení biometanu společnosti HUTIRA Monika Zitterbartová.
Podle Michala Čaráka ze Slovenské bioplynové asociace se tak situace na Slovensku oproti Česku momentálně jeví dynamičtěji. Dokládají to i čísla slovenské distribuční společnosti SPP. Podle nich bylo loni v listopadu aktivních čtrnáct smluv o připojení biometanových stanic. Firma proto odhaduje, že do roku 2030 by se mohl jejich počet zvýšit i na více než dvacet. „Rozvoj biometanových stanic v České republice mírně přibrzdilo čekání na podmínky aukce, která by dala provozovatelům jasnou představu o ekonomice jejich projektů,“ doplnil Čarák.
Podle jednatele společnosti MJEnergie Pavla Urubka pomohl na Slovensku Plán obnovy prakticky odšpuntovat trh s biometanem. „Počet rozpracovaných projektů u našich sousedů se tak nyní blíží aktuálnímu stavu v Česku. U nás s koncem roku 2025 skončila dosavadní provozní podpora biometanu a bude se čekat na start takzvaného aukčního modelu. Tato změna přináší určitou nejistotu a pravděpodobně bude znamenat i zdržení nových projektů. Je to přitom paradoxní, potenciál má Česko s ohledem na počet bioplynových stanic transformovatelných na biometan, výrazně větší,“ řekl Urubek.
Podle odborníků zatím stále platí, že Česká republika je ve srovnání se Slovenskem v rozvoji biometanu výrazně dál. „Dvanáct provozovaných biometanových stanic představuje náskok, který nevznikl díky dotační jistotě, ale díky podnikavosti a odvaze lidí v oboru. Ekonomika provozu stojí na komerčním uvažování, dlouhodobých kontraktech a schopnosti najít si zákazníka. Naproti tomu Slovensko je dnes spíše ve fázi příprav. Potenciál je srovnatelný, možná i vyšší, ale zatím se promítá hlavně do koncepcí a očekávání budoucí podpory,“ řekl Jan Štambaský z České bioplynové asociace.
Český model podpory platný do konce roku 2025 počítal s tím, že prostředky až na dvacet let dostal každý provozovatel, který v době její platnosti programu spustil provoz biometanové stanice. V novém systému budou o výši podpory zájemci soutěžit v aukcích, letos by na ně mělo být vyčleněno 1,4 miliardy korun. Stát by přitom měl v aukcích podpořit výrobny biometanu o celkové kapacitě 90 milionů kubíků. O rok později by mělo jít o kapacitu 110 milionů a v roce 2028 150 milionů kubíků.
Oproti dosavadnímu modelu je rozdíl v tom, že nově budou investoři nejdříve soutěžit o podporu a až poté by mělo dojít k realizaci samotného projektu. „První stanice z nové podpory tak budou vznikat nejdříve v roce 2027. Proto je nutné se zveřejněním podmínek a vyhlášením aukce spěchat,,“ řekl Jan Habart, předseda sdružení CZ BIOM. Průzkum tohoto sdružení mezi provozovateli bioplynových stanic navíc ukázal, že přejít na biometan chce v rámci aukcí pouhá čtvrtina dotázaných. Naopak Slovensko systém aukcí podle všeho neplánuje. V prvním čtvrtletí letošního roku by mělo vyhlásit investiční výzvu na transformaci dalších bioplynových stanic. Bližší informace však zatím nejsou známé.
Jak dál provozovat bioplynové stanice řeší klíčoví aktéři i proto, že v nejbližší době skončí garantovaná provozní podpora elektřiny z bioplynu. Slovenska se to týká už nyní, podpora tam byla nastavená na 15 let, tudíž většině bioplynových stanic skončí mezi lety 2025-2028. Ačkoliv stát zavedl možnost jejího prodloužení o pět let, pojí se s tím její částečné snížení. V Česku není situace o moc jiná. Garantovaná provozní podpora elektřiny z bioplynu se v tuzemsku mezi lety 2026-2033 dotkne prakticky všech bioplynek. Na biometan budou moci přejít zhruba dvě třetiny z nich.
„Rozvoj biometanu v Česku a na Slovensku má něco společného. Je to taková zvláštní soutěž ve vymýšlení všemožných překážek komplikující provozovatelům život a vyvolávající stres z něhož mají provozovatelé nabýt povědomí, že z něj jsou jen dvě cesty vedoucí ven – zavřít bioplynovou stanici, nebo pokračovat za podmínek, které se rozhodně nedají označit za jednoduché a komfortní. Odstavených bioplynových stanic je nyní na slovenské straně víc než na české. Škoda každé. Bioplyn je přínosný napříč celou společností a EU očekává výrazný rozvoj do roku 2040,“ řekl místopředseda sdružení CZ BIOM Adam Moravec.
Celkem má Česko podle akčního plánu pro biometan v roce 2030 produkovat 491 milionů metrů krychlových biometanu, slovenské plány se podle údajů Slovenské bioplynové asociace pro stejné období pohybují zhruba na polovičním objemu. Optimistické predikce hovoří o tom, že biometan by mohl do budoucna nahradit 10-20 procent spotřeby zemního plynu. Aktuálně se však zelený plyn vyrobený v Česku a na Slovensku až na pár výjimek v těchto zemích nespotřebovává, ale prodává se do zahraničí. Řada západních zemí totiž má povinnost mít určitý podíl biometanu v rámci spotřeby zemního plynu a jsou za něj tím pádem ochotné připlatit. V Česku ani na Slovensku zatím tato pravidla neexistují.*
-red-
Foto: HUTIRA