Minulý rok se v členských zemích poprvé vyrobilo více elektřiny z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Cesta k plánované uhlíkové neutralitě, stanovené na rok 2050, je však ještě dlouhá a státy sedmadvacítky se na ni vydávají z různých startovacích pozic. V některých jsou již dnes obnovitelné zdroje nepostradatelnou součástí energetického mixu, jinde je jejich rozvoj teprve v začátcích. Česko ani Slovensko mezi premianty nepatří.
Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie (OZE) v Evropské unii od roku 2010 výrazně stoupá. V loňském roce z nich pocházelo cekem 38 % vyprodukované energie. „Státy EU, které v největší míře využívají OZE na výrobu elektřiny, včetně hydroenergie, jsou Německo (251 TWh), Itálie (117 TWh) a Španělko (108 TWh). Pokud bychom brali v potaz všechny evropské státy, dostaly by se na čelné příčky i země jako Norsko (150 TWh), Velká Británie (135 TWh) a Turecko (128 TWh),“ popisuje František Janíček ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě.
Podle Janíčka je však množství vyrobené elektřiny značně podmíněno velikostí a lidnatostí země, a proto je důležité sledovat, u kterých států dosahují OZE největšího podílu na konečné spotřebě elektrické energie. „V takovém případě se do popředí v rámci Evropy dostávají země jako Norsko či Island. U obou se jedná o téměř stoprocentní podíl,“ doplnil. V rámci EU se v tomto ohledu nejlépe daří Švédsku, Finsku, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Rakousku a Portugalsku. Na opačném pólu se nacházejí státy Beneluxu a Malta. Jen s malým náskokem před nimi figuruje Česká republika a Slovensko.
Celkově se podle výzkumné zprávy institutů Ember a Agora Energiewende v minulém roce podařilo navýšit podíl vyrobené energie z OZE v Evropské unii o více než 3 procentní body. Prakticky výhradně se na tom podílely investice do solární a větrné energie. Ve využívání těchto dvou „zelených“ zdrojů je evropským lídrem Dánsko, které z nich pokryje až 61 % své roční spotřeby. Drtivá většina jeho elektřiny pochází z větrných elektráren, jež jsou pro tuto zemi příznačné. Nejstarší zde stála již v roce 1891 a byla vůbec první svého druhu v Evropě. Značnou část své spotřeby nasycuje pomocí větru a slunce i Irsko (35 %), Německo (33 %) či Španělsko (29 %).
Česko a Slovensko ve využívání OZE zaostávají
Oproti zmiňovanému Dánsku je v České republice a na Slovensku energie ze solárních a větrných elektráren v celkové hrubé spotřebě zastoupena minimálně. V obou případech šlo minulý rok o méně než 5 %, což je v tomto ohledu nejméně ze všech zemí EU. Kupříkladu fotovoltaické elektrárny se na tuzemské hrubé výrobě podílejí přibližně z 2,7 %. Podle ředitelky Solární asociace Veroniky Šilhové přitom v Česku podmínky k tomu, aby se tato procenta mohla začít brzy zvyšovat, existují. „Fotovoltaika má na to být spolu s větrnou energií pevnou součástí energetického mixu Česka. Technický potenciál máme obrovský, ekonomický zájem je také velký. Zatím ale rozvoj brzdil stát. Obecně řečeno si v tomto ohledu skoro všude v Evropské unii vedou lépe než u nás. V Polsku nebo Maďarsku se instaluje desetkrát až dvacetkrát více než v Česku,“ řekla.
Větrné elektrárny přispívají do energetického mixu České republiky ještě menší měrou než ty solární. V minulém roce se podílely na celkové tuzemské produkci pouze necelým 1 %. I z jejich potenciálu by přitom podle názoru některých odborníků mělo Česko těžit víc. „Ve větrné energetice má Česko podobné podmínky jako jižní Německo a Rakousko. V obou zemích se přitom větrná energie využívá násobně více než v Česku,“ nastiňuje Martin Mikeska, mluvčí Komory obnovitelných zdrojů energie.
-red-*
