Rozšíření ekologické automobilové dopravy na vodík dosud brání kromě jiného také nedostatečná síť čerpacích stanic s vodíkem. K rozvoji zejména vodíkové dálniční přepravy v Kanadě by mělo přispět např. vybudování dostatečného počtu čerpacích stanic na vodík mezi městy Windsorem a Montrealem...
Rozšíření ekologické automobilové dopravy na vodík dosud brání kromě jiného také nedostatečná síť čerpacích stanic s vodíkem. K rozvoji zejména vodíkové dálniční přepravy v Kanadě by mělo přispět např. vybudování dostatečného počtu čerpacích stanic na vodík mezi městy Windsorem a Montrealem vzdálenými 900 kilometrů. Velkou podporu rozvoji vodíkové dopravy věnuje také zejména japonská vláda. Podle vládního záměru by v roce 2010 mělo jezdit v Japonsku kolem 50 tisíc aut na vodíkový pohon a v roce 2020 již půl milionu aut. V samotném Tokiu je již dnes v provozu pět čerpacích stanic pro autobusy městské dopravy. Argentina naproti tomu plánuje výrobu vodíku s využitím větrných elektráren, přičemž vodík by byl nejprve využit ve veřejné dopravě. První autobusy na vodík již jezdí od minulého roku v Madridu. Islandská vláda chce využít geotermální energie k výrobě vodíku, a tím podpořit rozvoj vodíkové dopravy. Evropská unie podpoří výzkum a vývoj vodíkové přepravy částkou 1,5 miliardy eur.
Zdroj: Power Engineering International, Nature, Science
