Společnost Mangan Chvaletice zpracovala podklady pro posouzení vlivu svého záměru získávání manganu na životní prostředí (EIA). Kov chce získávat z bývalých odkališť u Chvaletic a Trnávky po místní těžbě pyritu, proto celý projekt označuje jako recyklaci. Některé obce v okolí z něj však mají obavy.
"My se k tomu od začátku stavíme negativně, na naši obec to má jen samá negativa. Většina větrů jde od západu, tedy sem, jsme první na ráně," řekla starostka sousedních Řečan nad Labem Michaela Matoušková. Podle ní si obyvatelé ještě pamatují, jak vypadala před lety těžba tehdejších Manganokyzových závodů Chvaletice. Obavy panují z prašnosti, hluku, poklesu cen nemovitostí či zhoršení kvality spodní vody. "Navíc pokud tu má pracovat několik set zaměstnanců ve třísměnném provozu, kde budou ubytovaní a kam budou chodit jejich děti do školy a školky, které jsou už naplněné?" dodává Matoušková.
Chvaletice zatím s rozhodnutím vyčkávají, nejdříve chtějí znát výsledek posouzení EIA. Pro těžbu musí firma získat od města některé pozemky, možný prodej či pronájem se dosud neuskutečnil. Připravuje se ale změna územního plánu, který dosud v lokalitě počítal s fotovoltaickou elektrárnou, uvedla starostka Chvaletic Zdeňka Marková.
Trnávka již potřebný pozemek společnosti prodala a připravuje také změnu územního plánu. Podle starosty Radka Valenty by těžba mohla přinést obci příjmy z poplatků za důlní činnost, možnost zaměstnání místních lidí a vyčištění území po bývalé těžbě.
Těžařská společnost patří kanadské firmě Euro Manganese a chce recyklovat odkaliště vzniklá v letech 1951 až 1975. Mangan se využívá jako přísada do různých slitin, katalyzátorů a barevných pigmentů. Investice má dát práci až 400 lidem. Těžit se má 20 až 30 let. Po ukončení činnosti by mělo území podstoupit sanaci a rekultivaci. Největší část pozemků patří společnostem ČEZ a Sev.en EN, která provozuje chvaletickou elektrárnu.
Kromě vlastní těžby chce firma vybudovat také zpracovatelský závod v průmyslové zóně. Obě části jsou umístěny v lokalitách oddělených od sebe silnicí a železnicí. Zpracovatelský závod by měl fungovat 25 let při produkci 50 000 tun kovového manganu za rok při ročním zpracování přibližně 1,1 milionu tun hlušiny. Očekává se, že dvě třetiny roční produkce kovového manganu budou přeměněny na přibližně 100 000 tun monohydrátu síranu manganatého.
Sloučeniny manganu se z hlušiny nejdříve zkoncentrují pomocí magnetického pole, poté se budou louhovat ve zředěné kyselině sírové. Z roztoku vzniklého síranu manganatého bude pomocí elektrolýzy získáván kovový mangan, který se bude balit do sudů a expedovat zákazníkům, nebo se použije pro přípravu monohydrátu síranu manganatého.
Po těžbě se bude území rekultivovat, vzniknout může i vodní plocha. Bývalá odkaliště by v budoucnu měla mít přírodní a rekreační funkci. Podle Matouškové ale rekultivace nemusí být spolehlivá, navíc se kvůli získávání manganu vykácí současné porosty na odkalištích.
(ČTK)*
