Časopis Odpady: Stále víc nakupujeme, stále víc vyhazujeme

Textilní průmysl je jedním z velkých producentů odpadů. Navíc odpadu velmi obtížně recyklovatelného.

Za posledních patnáct let se světová produkce textilu zdvojnásobila. Přispěl k tomu fenomén tzv. fast fashion, nekvalitního textilu za nízké ceny, jehož nové kolekce jsou v obchodech nabízeny několikrát za rok. V důsledku toho lidé nakupují stále více oděvů, ale užívají je kratší dobu. Studie Ellen MacArthur Foundation „A new textiles economy“ tvrdí, že za posledních patnáct let se doba, po jakou jsou oděvy používány, snížila o 36 %, v Číně dokonce o sedmdesát procent.

Kolem třiceti procent oděvů se dostane do odpadu za méně než jeden rok od nákupu. V průzkumu domácnosti provedeném ve Velké Británii v roce 2016 lidé uvedli, že oblečení vytřídí, protože ve 42 % případů se již nehodí, v 26 % je již nemoderní, v sedmi procentech případů ho již nepoužívají a šesti procentech ho vyhodili z jiných důvodů. Například proto, že v jejich šatníku již není místo pro nové věci. Pouze v devatenácti procentech případů bylo důvodem, že oděv je příliš opotřebovaný nebo poškozený.

Globální spotřeba textilu roste rychleji než růst populace. V současné době se na celém světě ročně vyrábí kolem 100 miliard kusů oblečení, a spotřebuje se 99 milionů tun textilu a oděvů ročně. Většina oděvů, zejména fast fashion, je vyrobena z neobnovitelných zdrojů, tedy z plastů, získávaných z ropy. Nejčastěji používanými materiály jsou polyestery (16 %), pětina textilu je vyrobena z dalších syntetických materiálů, jako je polyamid, nylon nebo akryl. Velký je podíl bavlny, která je považována obecně za ekologickou a „přírodní“. Její pěstování však má negativní vliv na životní prostředí. Ročně spotřebuje osm milionů tun hnojiv a kolem 200 tisíc tun pesticidů. V Indii se již polovina všech pesticidů používá k produkci bavlny.

Recyklace

Recyklace oděvů by v ideálním případě měla vést k získání nových vláken, použitelných v textilním průmyslu. Touto cestou však projde méně než jedno procento použitého textilu. Kolem 12 % starého textilu končí v průmyslové recyklaci, která je však většinou kaskádová. Z nepotřebných oděvů se vyrábějí výrobky s nižší kvalitou, tedy čisticí hadry, izolace či náplně matrací. Značná část starého textilu končí v rozvojových zemích, což musí být z hlediska hierarchie odpadů klasifikováno jako opětovné použití.

I v zemích s vysokou mírou recyklace a znovuvyužití, jako je například Německo, kde se sbírá 75 % použitého textilu, se ho většina exportuje mimo Evropu. Německo se na tomto trhu použitého oblečení v rozvojových zemích podílí dvanácti procenty, celá Evropa kolem 40 %. Stále více zemí Afriky (Etiopie, Uganda, Tanzanie a Rwanda) nebo také Indie se však těmto dovozům brání, protože blokují rozvoj domácího textilního průmyslu. Prosadit zákaz dovozů se jim zatím nepodařilo, protože narazily na dlouhodobé obchodní dohody. Ve střednědobém horizontu však o něj nepřestávají usilovat. Až se jim to podaří, pro Evropu tím vznikne velmi problematická situace, přiostřená ještě požadavkem evropské legislativy, aby se v roce 2035 skládkovalo pouze deset procent komunálního odpadu.*

Jarmila Šťastná

Článek z časopisu Odpady, č.04/2020