Naše názory jsou někdy dost drzé, říká Aleš Choutka z poradenské společnosti Obcejinak.cz. Pro několik stovek radnic zajišťuje se svým týmem pomoc s financemi, energiemi, veřejnými tendry a v neposlední řadě s odpady. Mluvili jsme spolu proto o dopadu nových odpadových zákonů na obce, o úsporách, a o dalších problémech, které radnice trápí.
Co se týče ekologických dopadů, tak tam to obce pocítily téměř okamžitě na množství odpadů z domácností, nárůstu černých skládek nebo nepořádku u kontejnerů. Lidé jsou víc doma, takže častěji vaří, spotřebovávají věci a vyhazují víc obalů z nákupů, které ale bohužel méně třídí, zejména z důvodu upozornění Státního zdravotního ústavu na potenciální riziko infekce. Sledujeme i nárůst velkoobjemového odpadu, lidé doma uklízejí a renovují.
Ohledně ekonomických dopadů si myslím, že v horizontu letošního roku to radnice víceméně nepoznají. Aktuálně je ekonomicky zatíží možná jen mimořádné úklidy a velkoobjemový odpad na sběrných dvorech. Většina obcí má totiž se svozovou firmou nasmlouvanou cenu jako jednosložkovou, takže se týká jen počtu svozů, respektive výsypů, a ne hmotnosti odpadu. Očekávám spíš, že v roce 2021, až budou svozové firmy řešit s vedením měst dodatky a úpravy ve smlouvách, budou navýšením produkce odpadů z letošního roku obhajovat zdražování služeb.
Navíc je nutné si uvědomit, že odpad je drahá věc a jeho cena tak či tak poroste. Radnice se budou muset zamyslet nad tím, zda jejich výdaje na odpadové hospodářství odpovídají službám, které dostávají. V horizontu pěti let vyšplhají výdaje o 30 až 50 procent, což je skutečně hodně. Konkrétně hlavně cena za likvidaci SKO díky skládkovacímu poplatku od roku 2021. A na to je nutné se připravit.
Město může například lépe využít sběrného dvora, a lisovat v něm separovaný odpad, než odjede do třídičky nebo ke zpracovateli. Vezměte si, že průměrný kuka vůz pojme okolo osmi set kilogramů vytříděných odpadů, a obsluhují ho tři lidé, což je mimochodem nejdražší položka. Takové auto stojí na hodinu mezi 1500 a 1800 korunami. Cesta na třídicí linku nebo finální koncové zařízení, výsyp a zpět mu zabere i dvě hodiny. Kvůli necelé tuně odpadu. To je neskutečné hýření penězi. Po slisování do obchodních balíků (obvykle necelý kubík) se však do nákladního auta vejde klidně klidně 15 tun a více takových odpadů, a může je odvézt jediný člověk vozidlem s nižší spotřebou. Lis na odpad bude stát od 50 000 do 100 000 korun, ale rapidní snížení nákladů tuto investici velmi brzy vrátí. Jednoduchá příležitost pro starosty, jak získat kontrolu. Je potřeba spočítat a posoudit konkrétní řešení, třeba nejen pro jednu obec, ale pro sdružení obcí nebo mikroregion. To je krásná příležitost pro spolupráci.
Dále se mohou města a obce také zaměřit na třídění jednodruhového odpadu. Díky častějším dovážkám domů teď lidé vyhazují třeba víc kartonových krabic, nebo čirých fólií, které jsou velmi dobrou komoditou pro výkupny. Nejde tedy o to třídit víc, ale třídit lépe. Pokud má obec sběrný dvůr nebo alespoň sběrné místo, je určitě vhodné rozdělovat komodity důkladněji, než jen na papír, sklo a plast. Chce to prostě dávat si víc práce. Pokud to již neumožňuje smlouva se svozovkou, je potřeba ji o tom informovat a domluvit podmínky, jen tak se využije potenciál snížení nákladů
A dále určitě doporučuji sledovat webináře. Poskytujeme je my, a také řada dalších společností. Objevilo se jich teď spousta, jsou většinou zadarmo a pracovníci radnic se tam mohou dozvědět nejrůznější informace, čísla nebo návody, ale také vidět případové studie.
Systém bude jiný v menší obci s rodinnými domky, jiný bude ve větší obci, kde je kromě toho i několik bytových domů a úplně odlišný ve velkém městě, kde převládají sídliště. Základem pro vedení města je vědět, kolik a jakých odpadů občan vyprodukuje.
Možnosti jsou většinou dvě, a to buď přímý, nebo nepřímý motivační systém. Ten nepřímý znamená, že obec dá občanovi slevu z poplatku na základě toho, kolik odpadů vytřídí. Tady je třeba sledovat produkci odpadů takzvaně door to door, tedy tak, že každý dům má k dispozici vlastní barevné popelnice, které bývají očipované nebo mají samolepku s kódem, nebo pytle na třídění.
Druhou možností, a s tou počítá i novela zákona na odpadech, je systém přímý, a tady se dá ovlivňovat i produkce směsného odpadu. To znamená, že svozová firma váží černé popelnice nebo počítá četnost jejich svozu, opět na základě čipů nebo kódů. Občan se tak může rozhodnout, zda nechá popelnici vyvézt, nebo jestli s ní vystačí do dalšího svozu. V obou případech je motivační systém něco, co vtahuje občana do hry.
To všechno je třeba mít ošetřené ve smlouvě se svozovou firmou. Ta navíc díky motivačnímu systému může zkracovat nebo různě upravovat trasy, aby ušetřila najeté kilometry. Samozřejmě je třeba také zajistit technické řešení, které je sice dražší, ale ten efekt bude na rozpočtu skutečně vidět. Plus přidejme ještě jeden argument, a to snazší dosažení míry separace.
Starostové vědí, že se na ně valí velká změna, a proto hledají strategii. Nejde o plán odpadového hospodářství, ale o něco, podle čeho vedení města může odpady opravdu řídit a rozhodovat. Například, jak se chovat v kontextu transformace odpadového hospodářství. Tedy, jak se jich dotkne ZEVO, zavírání skládek, co to udělá s cenami, jak postavit smlouvu se svozovkou nebo jak budou řešit stupeň separace. Hledají záchytné body, které by jim vytyčily cestu. Nejde přitom o výhled následující měsíce, ale o strategii třeba i pěti let.
Radnice také často řeší, jak dosáhnout stanovené míry separace. Ptají se, zda mají třeba zavádět door to door systémy nebo posílit veřejnou sběrnou síť založením nových stanovišť kontejnerů. To je velké téma. Door to door je jednoznačně systém, který navýší objem vytříděného odpadu, protože to lidé mají blíž. Nevýhodou jsou peníze, protože když každou domácnost vybavíte barevnými nádobami, bude svoz podstatně dražší, a také ekologii nepomůže ani tolik projeté nafty. V jednom směru tam pomoc vidíte, ale ekonomicky to nefunguje. Starostové se na nás proto obracejí s tím, že potřebují tyto možnosti spočítat a namodelovat. Jsou mnohem lepší motivační systémy než door to door.
Tohle nás skutečně překvapilo, a nemysleli jsme si, že řešení odpadů od drobných živnostníků bude tak zajímavé téma. Třeba takové kadeřnictví, cukrárna, kancelář účetní nebo poradenská firma – to jsou všechno živnosti, kterých jsou i v menší obci desítky nebo stovky. A každá z těchto provozoven si musí zajistit likvidaci odpadů, jenže kdo z nich to dělá opravdu důkladně? Který podnikatel si přihlásí kontejner na papír, plast a sklo? Živnostníci proto mnohdy vyhazují vytříděný odpad do veřejných sběrných míst, které kvůli tomu přetékají. Zneužívají tak veřejnou sběrnou sít, aniž by se podíleli na jejím provozu. S radnicemi proto řešíme, jak živnostníky motivovat k tomu, aby se do obecního systému svozu a sběru odpadů zapojili, jak celé hromadné zapojení podnikatelů nastavit, a to jak administrativně, tak co do nacenění služeb.
Jsme zastánci toho, aby ten termín platil, a neposouval se na rok 2030, jak se aktuálně v navrhované legislativě projednává. Odsouvání totiž neřeší problém. Samozřejmě chápu, že vybudovat v Česku další zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO) není otázkou jednoho roku, ale třeba čtyř nebo pěti let, nicméně je potřeba jasně deklarovat, že stát směřuje svoji odpadovou politiku do ZEVO, případně jiných alternativních zařízení, a ne do skládek. Současná nejasnost vyvolává chaos jak mezi starosty, tak mezi svozovými firmami, provozovateli skládek i mezi možnými investory do ZEVO. A když není žádná jistota, tak nikdo nebude dělat nic.
Protože investor půjde do výstavby jen ve chvíli, kdy bude vědět, že od roku 2024 obcím a firmám nezbyde nic jiného, než dovézt směsný odpad k energetickému využití. Pokud stát nezaručí, že odklon ze skládek bude v roce 2024, ale až od roku 2030, není fakticky důvod dalších pět let něco dělat. Investoři budou čekat. Jejich drahé investice by byly ohroženy, protože kdo by jim do zařízení vozil odpady, pokud to nebude opřené o legislativu, a skládkování bude výrazně levnější?
Najít rovnováhu je těžké a vyžaduje to odbornou diskuzi. Každému, kdo by šel stávkovat proti výstavbě ZEVO, doporučuji podívat se do nějakého provozu. Dobrým příkladem je třeba ZEVO v Kodani, které má na střeše sjezdovku. Nejde tam samozřejmě o lyžování, ale o to, že na bílém sněhu by byl jakýkoliv problém s nečistotami okamžitě vidět. Stejně dobrý příklad máme ale i v Praze, ZEVO Malešice. Tady se tedy nelyžuje, ale toto zařízení vypouští do vzduchu čistší vzduch, než je v okolí magistrály.
Máme si vybrat mezi skládkováním a vytvářením časované bomby, nebo si vybereme bezpečnou technologii, která dokáže likvidovat škodliviny ihned, a ne jímat vodu a zjišťovat ekologické škody až zpětně ještě desítky let po uzavření skládky?
Je třeba si uvědomit, že ZEVO vyrábí teplo a elektřinu, a obec tak může ušetřit na energiích. Proč nikomu nevadí, že Praha je vytápěná z teplárny u Mělníka, kde se spaluje uhlí? Přesně toto zařízení plánuje modernizaci na ZEVO s obrovskou investicí do čistění spalin. Tepla bude stejně, těch „špatných“ spalin méně. Proč to někomu vadí? To je přeci hloupé. Některým lobby prostě nerozumím. Nepodceňuji možné problémy, ale nic lepšího s takto velkou kapacitou není, a jen tak nebude. Lobbovat v tomto případě má smysl pouze za přeložení dopravy, stovky vozidel denně místo pár vlaků je rozdíl.
To není vůbec jednoduché. Obec může a měla by vykonávat kontrolu, ale na druhou stranu je závislá na číslech, které jí dává svozová firma. Nemůže denně kontrolovat každé auto, které na skládku přijede. Tento problém vidíme v každé obci, se kterou konzultujeme odpadové hospodářství. Když se ptáme starostů na produkci a nakládání s odpady, předkládají nám reporty od svozových firem, kolektivních systémů, různé faktury a tak dále. A těm číslům musejí věřit, nemají, jak je zpochybnit.
Je to problém vykazování a na jeho kontrolu neexistuje spolehlivý systém. Obcí, které řeší stejnou situaci, je víc. Řekl bych, že jak se budou skládky postupně zavírat, budou další a další kauzy typu Čáslav vyplouvat na povrch. Čím víc se bude blížit konec skládkování využitelných odpadů, budou se někteří provozovatelé snažit využít toho, dokud to jde. Podmínky v Česku jsou velice volné, rozhodování se vleče, a to všechno dává živnou půdu pro obcházení zákonů.
Považujeme to za marketingovou kampaň. Byl by to špatný krok a do zákona nepatří. Máme k našemu postoji ekologický i ekonomický důvod. Argument, že se lahve díky zálohovému systému nebudou povalovat v lese, v příkopě nebo v řece, je nesmyslný. Když se podíváme do příkopů nebo do lesa, tak zjistíme, že jsou tam bohužel i jiné druhy odpadů a obalů. Když chceme dostat odpad z přírody, tak musíme řešit všechen odpad a ne jen PET lahve.
Česká republika je velmi dobrá ve třídění a má propracovaný systém. Z veškerého materiálu, který skončí ve žlutých kontejnerech, se dá použít asi jen 30 % plastů, a z nich tvoří většinu právě PET lahve. Když je odkloníme, vyjmeme to nejcennější, co ve žluté popelnici je, a fakticky tak degradujeme sběrnou síť. Zbylý výmět nikdo chtít nebude, a vyvážení žlutých kontejnerů se tak prodraží. Zaplatí to ale obce, kterým to nařizuje zákon. Občané tak budou sice zálohovat PET lahve, ale zároveň platit dražší svoz plastů a fakticky podporovat převážení vzduchu, tedy nesešlapaných PET, tam a zpět.
Podle nás prostě jen jeden z velkých výrobců využil takzvané eko vlny ve společnosti, a vsadil na to, že lidé neprokouknou jeho pravý záměr, kterým je především zvýšit prodeje, ale třeba i dostat se levně k materiálům na výrobu dalších PET lahví pro svoje podnikání.
Stupeň separace vnímáme jako velmi radikální, a na obce dopadne negativně. Myslím, že dvě třetiny obcí tyto cíle nesplní a vystaví se sankcím. Jde o transpozici evropského práva, a cesta ke zvládnutí je dvojí. Jedna je na vedeních měst a druhá na legislativcích.
Starostové mohou pečlivě vážit odpad, aby spočítali stupeň separace. Měli by se tedy začít důkladně věnovat tomu, kolik jakého odpadu v obci mají. Stupeň separace znamená podíl vytříděných složek v poměru k veškerému odpadu. Klíčový může být bioodpad, neboť jde o odpad, který je těžký a téměř nikde se neváží. Přitom je to jediný druh odpadu, který dokáže stupeň separace posunout nahoru.
Na to se podle mě musí soustředit i legislativa, a to ne jen pouhým nařízením, aby obce vážily bioodpad povinně, ale jasnou metodikou. Třeba domácí kompostér je sice skvělý nápad, kdy skutečně předcházíme vzniku odpadů, ale bioodpad, který do něj lidé dají, pak chybí v těch číslech pro výpočet stupně separace. A neexistuje metodika, podle které by se tento bioodpad započítal do měřených údajů, a která by uklidnila napjatou náladu v obcích.
Například spolek Arnika vypracoval vlastní metodiku a verzi výpočtů, a nám se ten model zdá přiměřený. Nebo ještě lépe slovenský model! Je ale nutné, aby něco takového zlegalizovalo Ministerstvo životního prostředí.*
Anna Soldatova
Rozhovor vyšel v časopisu Odpady č. 06/2020
