Bylo cílů dosaženo? PODTITULEK: Nový zákon o EIA Poslanecká sněmovna schválila 20. 2. 2001 vládní návrh nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment, EIA). Jeho projednávání v parlamentu tak trvalo více než rok, neboť ho vláda předložila sněmovně již 5. 1....
Bylo cílů dosaženo?
PODTITULEK: Nový zákon o EIA
Poslanecká sněmovna schválila 20. 2. 2001 vládní návrh nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment, EIA). Jeho projednávání v parlamentu tak trvalo více než rok, neboť ho vláda předložila sněmovně již 5. 1. 2000.
Současně platná právní úprava posuzování vlivů na životní prostředí pochází z roku 1992 a byla ve své době velmi moderní. Některé dílčí oblasti, které upravuje jen stručně a rámcově (mezistátní posuzování a posuzování koncepcí), se v zahraničí během 90. let velmi rozvíjely. V důsledku implementace novely směrnice EU z roku 1997 navíc Evropou proběhla jakási vlna novelizací, či zcela nových zákonů EIA a Ministerstvo životního prostředí s nimi chtělo takříkajíc držet krok.
Hlavní důvody pro tvorbu nového zákona byly čtyři:
[*] nezbytná harmonizace české právní úpravy s právem Evropské unie,
[*] naplnění závazků České republiky ve vztahu k Úmluvě Evropské hospodářské komise OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice, tzv. Espoo konvenci z roku 1991,
[*] transpozice požadavků takzvaného druhého pilíře Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí čili Aarhuské konvence (1998),
[*] odstranění nedostatků platné právní úpravy, tedy zákona č. 244/1992 Sb., jak byly zjištěny při jeho několikaleté a podle našeho názoru vcelku uspokojivé aplikaci.
Plná kompatibilita
Splnila výsledná podoba zákona tyto čtyři cíle? První dva víceméně ano, druhé dva jen zčásti.
Konkrétně návrh zajišťuje plnou kompatibilitu se směrnicí Rady Evropských společenství 85/337/EHS o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí i s její novelou, tedy směrnicí rady 97/11/ES. Připomeňme na okraj, že veškeré investice spolufinancované z nástrojů a programů Evropské unie musejí projít posouzením vlivů na životní prostředí podle evropských směrnic.
Samostatná hlava zákona je věnována postupu při posuzování přeshraničních vlivů na životní prostředí čili při mezistátním posuzování: v zásadě se postupuje jako při vnitrostátní EIA, ale shromažďují se informace a názory z obou stran hranice (a jsou oběma státům zpřístupněny). Podrobnosti by měly upravit dvoustranné smlouvy se sousedními státy.
Zákon nesplňuje všechny relevantní požadavky úmluvy z Aarhusu. To by nemuselo být na překážku, pokud by byly upraveny jinde, například ve stavebním zákoně a ve správním řádu. Ve skutečnosti je však nesplňuje ani současná podoba obou těchto norem (připomeňme, že jejich koncepce pochází ze 70., resp. 60. let), a bohužel ani dosud předložené nové návrhy obou zákonů.
Hlavní rozdíly oproti dosud platnému zákonu pocházejí jednak z původního vládního návrhu, jednak z komplexního pozměňovacího návrhu sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Vláda navrhla mimo jiné:
[*] Povinnost příslušných úřadů na žádost investora předběžně konzultovat nároky na informace posuzované v EIA.
[*] Zavést zjišťovací řízení (screening), zda musí být daný záměr na dané lokalitě plně posuzován (a doplnit přílohy se seznamem typů takových záměrů a s kritérii pro zjišťování).
[*] Zavést specifikaci obsahu a rozsahu dokumentace (scoping) na základě oznámení.
[*] Stanovit pevné (a dosti přísné) lhůty pro jednotlivé kroky procesu EIA.
[*] Umožnit včasnější zapojení dotčených správních úřadů, obcí a veřejnosti - již do screeningu a scopingu, tedy před zpracováním dokumentace.
[*] Všechny relevantní dokumenty musejí být zveřejněny na úředních deskách, na internetu a dalším vhodným způsobem.
[*] Určit podmínky a postup pro odebírání autorizace zpracovatelů dokumentací a posudků.
[*] Odměna posudkářů bude stanovena obdobně jako u soudních znalců, bude ji vyplácet příslušný úřad a ten ji vyúčtuje oznamovateli (investorovi).
Poslanecká iniciativa pak doplnila:
[*] Právo vlády zcela vyjmout v jednotlivých případech záměry z povinnosti posouzení vlivů na životní prostředí (tuto tzv. vládní výjimku pak senát specifikoval a částečně omezil).
[*] Platnost oprávnění získaných podle současného zákona a vyhlášky jako autorizace podle zákona nového.
[*] Zkrácení maximální lhůty pro zpracování posudku EIA, a to oproti současné úpravě o 120 dnů.
[*] Omezení účasti veřejnosti v následných řízeních, kde se rozhoduje o povolení daného záměru (podmínky jsou uvedeny v § 23, odst. 9).
Společným dílem je nový seznam záměrů (nový termín, souhrnně nahrazující "stavby, činnosti a technologie" podle zákona č. 244/1992 Sb.) jednak podléhajících povinnému posuzování, jednak pouze s povinností oznámení a následného screeningu. Zhruba řečeno, první skupina je výrazně menší než současně platné seznamy, druhá o málo větší. Ve výsledku předpokládáme snížení počtu prováděných posouzení. V krátkém zjišťovacím zřízení se bude také rozhodovat o potřebě posoudit významnější změny jednotlivých záměrů, zatímco podle současného zákona se mají kompletně posuzovat všechny.
V platnosti zůstane torzo zákona č. 244/1992 Sb., v podstatě jen jeho § 14 o posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA). Zásadní novelizace úpravy této oblasti bude připravena až po schválení příslušné směrnice EU, jež se očekává průběhu letošního roku.
Co bylo odmítnuto
Z důvodů spíše historických připomeňme některé další náměty z vládního návrhu, které parlament odmítl:
[*] Celou hlavu zákona věnovanou posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí čili tak zvané strategické EIA, ve zkratce SEA.
[*] Samostatné stanovení obsahu a rozsahu dokumentace (a spojil je se zjišťovacím řízením).
[*] Veřejná projednání v časných fázích posuzování (a stanovil je jen pro sporné, kontroverzní záměry, ale až do fáze posudku - podobně jako podle platného zákona).
[*] Širší kompetence Ministerstva zdravotnictví, spojené s integrací hodnocení zdravotních rizik do EIA.
[*] Liberalizace zpracování dokumentace EIA (povinnost státní autorizace pro dokumentáře je patrně světovým unikátem).
Výsledná schválená formulace je z pohledu ministerstva životního prostředí v zásadě přijatelná. V mnoha aspektech je lepší než současný zákon, a v některých horší. Domníváme se, že přínosy převažují, a vzhledem k současné politické situaci považujeme výsledek všech dlouhých a složitých jednání za relativní úspěch.
Požadavky platných směrnic Evropské unie nový zákon ještě splňuje, ale nedosahuje ani průměrné úrovně zákonů a praxe jednotlivých členských zemí EU, a bohužel ani okolních přistupujících zemí, například Polska.
Zákon bude účinný od 1. 1. 2002. Ministerstvo životního prostředí do té doby jednak připraví prováděcí předpisy, jednak hodlá ve spolupráci s dalšími složkami veřejné správy, s nevládními organizacemi, profesními svazy a dalšími skupinami a experty připravit jeho účinnou popularizaci a implementaci.
Jiří Guth,
Poradce Ministra Životního prostředí
(Psáno pro Zpravodaj MŽP a časopis Odpady)
