Od chvíle, kdy začal platit v Německu zákon omezující skládkování neupraveného odpadu, byly v Německu a sousedním Nizozemí uvedeny do provozu nové spalovny odpadu v celkové kapacitě kolem 4 mil. tun a další zařízení s kapacitou kolem 1,3 mil tun se stavějí. K tomu je nutno připočítat fungující i připravované tzv. monozdroje spalující výhradně alternativní palivo z odpadů (RDF) a zařízení, kde se RDF spoluspaluje. Jejich celková kapacita dosahuje 5,2 mil. tun.
Oblast termického využívání odpadů v Německu se dostává do problémů, zcela odlišných od problémů u nás. Zdá se, že tato zařízení nebudou mít dost odpadu, aby mohla fungovat efektivně. Důsledkem bude nebezpečný propad v cenách, snížení hodnoty a nesolventnost spaloven odpadu i zařízení na využívání RDF. Podobné problémy již byly zaznamenány u zařízení využívajících biomasu a u spaloven nebezpečného odpadu.
V rozhovoru pro bulletin Remondis Aktuell o tomto problému hovořil Ludger Rethmann z představenstva společnosti Remondis. Přinášíme část rozhovoru.
Skutečně bude zanedlouho nedostatek odpadů?
Naše zařízení nejedou na plnou kapacitu. Jejich provoz již závisí na dovozu materiálů ze zahraničí.
V Německu a sousedním Nizozemí jsou v provozu nebo se budují spalovny komunálních odpadů, elektrárny využívající RDF a další zařízení na termické využití odpadů v celkové kapacitě kolem 30 milionů tun. Ale v Německu máme pouze 24 mil. tun odpadů a RDF materiálů. V Nizozemí se zhruba jeden mil. tun odpadů stále skládkuje. Pokud bude v celé zemi zaveden důsledně separovaný sběr bioodpadu, potom objem vstupních odpadů pro tato zařízení klesne o další 4 mil. tun.
Znamená to, že mnoho z těchto zařízení nebude moci pracovat na plný výkon?
Šel bych ještě dál. Je pravděpodobné, že některá tato zařízení bude nutné zavřít, protože nebudou profitovat. Elektrárny a spoluspalovací zařízení jsou přesvědčeny, že v oblasti využívání RDF je již nyní přebytek kapacity a může to negativně ovlivnit elektrárny.
Jak tato situace ovlivní provozovatele a investory?
Velké skupiny, jako je E.On nebo Vattenfall, mohou situaci řešit odpisy základních prostředků a podobně. Pro většinu projektů je však pravděpodobné, že náklady na výstavbu zařízení budou přeneseny na poplatníky. Zejména, když 100 % investic vyšlo od místních úřadů.
Nebylo by lepší přestat stavět nová zařízení?
Opravdu věříme, že by bylo lepší nerozjíždět nová zařízení, aby se situace ještě nezhoršila. Nová zařízení vstupující na trh totiž způsobí další přebytek kapacity, která ovlivní trh nejen na několik měsíců, ale na 20-40 let. Ani stávající zařízení nemohou reagovat na přebytek kapacity okamžitě. Když neprofituje běžná firma, prostě zmizí z trhu. Spalovací zařízení s výrobou energie se však nedá jen tak zavřít, například kvůli dlouhodobým kontraktům na dodávku energie.
Očekává se pokles množství odpadů?
Ať se stane cokoliv, obor se vždy přizpůsobí aktuálnímu množství odpadů. V Německu počet obyvatel slábne, business se stěhuje na východ a množství vznikajících odpadů se zmenšuje. Když si to uvědomíme, má smysl budovat nové kapacity jen tehdy, když máme zajištěny dlouhodobé kontrakty na vstupní materiály. Podle mého názoru to musí být nejméně na 10-20 let nepřetržitě. Jenže takový kontrakt nikdo nepodepíše.
Byly už nějaké projekty zastaveny?
Ano, například plánovaná spalovna komunálního odpadu v Halle s kapacitou 80 tis. tun nebude vybudována, jelikož v okolí je dostatek zařízení s volnou kapacitou. U plánované elektrárny na spalování RDF v Norddeutsche Affinerie v Hamburgu s kapacitou 750 tis. tun ročně se zase nepodařilo nasmlouvat kontrakty na dostatečný objem paliva.
Jak na situaci reaguje vaše firma?
Rozhodli jsme se nepodílet na budování zařízení pro využití RDF (monozdroje, elektrárny). Zpracování materiálů a samotné zařízení na výrobu RDF je mnohem nákladnější než spalovna komunálního odpadu s výrobou energie. Zatímco ve východní Evropě se dotuje přechod k alternativním palivům, v Německu je situace zcela obrácená. Musíme se také podrobněji zabývat možností dovážení odpadů ze sousedních zemí.
Myslíte jako dovážení odpadu z Itálie, jehož část se spaluje v Bremerhavenu?
Odpad z Kampánie jen ukazuje, jak paradoxní je situace. Na jedné straně jsou v EU dosud regiony, které nejsou schopny nakládat se svými odpady na dostatečné úrovni, protože k tomu nemají odpovídající zařízení. Na druhé straně veřejnost je velmi skeptická, když se tento odpad transportuje do míst, kde s ním může být v hi-tech zařízení nakládáno odpovídajícím způsobem. Žijeme ve společnosti, kde je zcela normální pít víno z Itálie a jíst jablka z Nového Zélandu. Nelibost k transportu odpadů je z tohoto pohledu nepochopitelná.
Znamená to, že voláte po tom, aby se otevřely hranice dovozu a vývozu odpadů?
Když použijeme evropskou směrnici o odpadech jako základ, musí se zjednodušit transport odpadů do zařízení, které s nimi mohou nakládat nejlepším a nejekologičtějším způsobem. Termické využití odpadů s výrobou energie je prakticky CO2 neutrální a ještě navíc předchází vzniku skládkových plynů, které poškozují životní prostředí. A pokud se odpad pro toto zpracování dopraví eco-friendly vlakem, bude to ještě lepší.
Zdroj: Remondis Aktuell, 2008.
Redakčně kráceno, překlad
-kce-
