Podíl jaderných elektráren na celosvětové výrobě elektřiny vzroste do roku 2050 o 40 až 160 procent. Tvrdí to pravidelná zpráva Energy Outlook 2020 britského energetického gigantu BP, která byla zveřejněna v Londýně. Představuje tři scénáře vývoje světové energetiky, přičemž všechny očekávají zvýšení podílu jádra.
Nejméně optimistický je scénář Business as usual (BAU), který počítá s tím, že svět bude pokračovat
v současných opatřeních, jež přinášejí jen relativně malý pokrok a emise se tak do roku 2050 sníží o méně než 10 % oproti roku 2018. Scénář Rapid (R) předpokládá, že celosvětově budou na vládních úrovních realizována opatření zaměřená na to, aby růst globální teploty v roce 2100 nebyl víc, než 2 °C nad úrovní z počátku průmyslové revoluce. Nejoptimističtější scénář Net Zero (NZ) vychází z toho, že se pro vládní a další politická opatření ze scénáře R podaří získat také všeobecnou podporu lidí a že se zároveň změní chování a preference významné části populace, což umožní omezit růst globální teploty do roku 2100 na méně než 1,5 °C nad úroveň začátku průmyslové revoluce.
Výroba elektřiny z jádra by se podle scénářů R a NZ měla ve světě do roku 2050 zvýšit přibližně o 100 %, respektive o 160 %. Šedesát, respektive čtyřicet procent z tohoto růstu zajistí Čína, ve které má podíl jaderné energie na výrobě elektřiny vzrůst ze 4 % v roce 2018 na více než 15 % v roce 2050. Jádro poroste také Indii, Asii nebo v Africe. Nejpomalejší růst, přibližně o 40 %, představuje scénář BAU, který předpokládá výrazný pokles produkce elektřiny z jádra v USA a Evropě. Kombinace nepříznivých ekonomických a politických faktorů v těchto oblastech může způsobit, že stárnoucí jaderné elektrárny nenahradí nové kapacity. Na celém světě jsou totiž v současné době v provozu asi dvě třetiny jaderných reaktorů déle než 30 let a kolem roku 2030 mnohé z nich, zejména v USA a Evropě, ukončí provoz. Podle tohoto scénáře by proto růst jaderné energetiky ve světě v příštích několika desetiletích táhla především Čína, která by tak do roku 2050 vyráběla z jádra přibližně dvakrát víc elektřiny než tzv. rozvinutý svět.
Význam politických rozhodnutí pro další rozvoj jaderné energetiky zdůrazňuje i Mezinárodní agentura pro atomovou energie (IAEA), která očekává, že do roku 2050 se celosvětová výroba elektřiny více než zdvojnásobí. IAEA zdůrazňuje roli jaderné energetiky při plnění závazků z Pařížské dohody a dalších iniciativ týkajících se změny klimatu. Tento aspekt nejnověji připomněl i generální ředitel evropské průmyslové asociace jaderné energie Foratom Yves Desbazeille, který v reakci na před několika dny zveřejněný nový cíl Evropské komise na snížení emisí v EU do roku 2030 o nejméně 55 % zdůraznil, že spolehlivé a nepřetržité dodávky nízkouhlíkové elektřiny může zajistit pouze kombinace stabilních jaderných a variabilních obnovitelných zdrojů.
V Evropě je v současnosti v provozu 126 reaktorů ve 14 zemích, které vyrábějí přibližně 25 % evropské elektřiny, a jaderný sektor zaměstnává asi jeden milion lidí. Silně protijaderné postoje založené převážně na politických rozhodnutích, zastávají zejména Rakousko a Německo. Jaderné elektrárny odmítají také Itálie a Řecko a další země, jako Španělsko a Švýcarsko chtějí nechat své jaderné reaktory dosloužit a nové už nebudovat. Naopak investovat do jádra hodlají Česká republika, Maďarsko, Slovinsko a nejnověji také Polsko, které v srpnu 2020 potvrdilo investice kolem 40 miliard USD do výstavby svých prvních jaderných bloků. Polským cílem je celková instalovaná kapacita 6 až 9 GW a první z plánovaných jaderných elektráren by měla být uvedena do provozu do roku 2033.
Velice aktivní v rozvoji jaderné energetiky je v Evropě také mimounijní Velká Británie. V polovině září sice odstoupila od plánů na vybudování jaderné elektrárny v Británii po společnosti Toshiba i další japonská firma Hitachi, ale celkem bez problémů běží výstavba Hinkley Point C, kterou buduje francouzský koncern EDF s podporou čínské skupiny CNG. Toto konsorcium je ve hře rovněž u elektrárny Sizewell C ve východní Anglii, kde se očekává investice 17 až 18 miliard liber. Naopak v USA nezažívá jaderná energetika nejlepší časy. Na podzim příštího roku budou vyřazeny z provozu čtyři reaktory elektráren Byron Generation Station a Dresden Generation Station s celkovou kapacitou 4,3 GW. Stane se tak mnohem dřív, než vyprší jejich licence. Podle generálního ředitele jejich provozovatele je důvodem uzavření a ztráty 3 500 pracovních míst celkově špatně koncipovaná americká energetická politika a zejména pravidla, která podporují znečišťující elektrárny a znevýhodňují bezuhlíkovou jadernou energii.
Na celém světě se nyní staví 53 jaderných reaktorů v 19 zemích. Jadernými nováčky je devět zemí, například Bangladéš, Turecko nebo Spojené arabské emiráty, které letos v srpnu připojily k síti první ze čtyř reaktorů elektrárny Baráka, a Bělorusko, jež rovněž v srpnu dokončilo plnění paliva v prvním ze dvou reaktorů v elektrárně Ostrovec. O jádru vážně uvažují také Srí Lanka, Uzbekistán, Keňa a Egypt, který má v plánu jadernou elektrárnu El Dabaa.
Podle zprávy Světové asociace provozovatelů jaderných zařízení WNA jaderné reaktory v roce 2019 vyrobily celosvětově celkem 2 657 TWh elektřiny, což představuje nárůst již sedmý rok po sobě. Výkon 442 provozovaných reaktorů na konci roku 2019 byl 392 GW, což je o 5 GW méně než na konci roku 2018.*
(Hejlservis, red)
