Bioodpady komunálního typu PODTITULEK: Připravované změny V souvislosti s aproximací předpisů EU do právního řádu České republiky dojde ke změnám zákonem dosud stanovených podmínek i pro nakládání s komunálním odpadem v ČR. Připravované změny se projeví v separaci využitelných a nebezpečných...
Bioodpady komunálního typu
PODTITULEK: Připravované změny
V souvislosti s aproximací předpisů EU do právního řádu České republiky dojde ke změnám zákonem dosud stanovených podmínek i pro nakládání s komunálním odpadem v ČR. Připravované změny se projeví v separaci využitelných a nebezpečných složek, v podmínkách svozu směsného komunálního odpadu, ale především v úpravě, využívání a odstraňování zbytkových komunálních odpadů. Významným opatřením je postupné snižování množství biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládky.
Směrnicí Rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadu je členským státům mimo jiné ukládáno:
vypracovat národní strategii opatření k recyklaci, kompostování, produkci bioplynu nebo zhodnocení surovin a energie, jejíž realizace povede k omezení množství biologicky rozložitelného odpadu odcházejícího na skládky,
tato strategie má zabezpečit snížení množství biologicky rozložitelného odpadu odcházejícího na skládky v roce 2006 na 75 %, v roce 2009 na 50 % a v roce 2016 na 35 % množství vzniklého v roce 1995.
Členské státy, které v roce 1995 ukládaly na skládky více než 80 % komunálního odpadu, mohou oddálit splnění cílů o období nepřesahující čtyři roky. Uvedené limity omezování ukládaného množství biologicky rozložitelného odpadu se vztahují jak na komunální odpad z domácností, tak na odpad podobný komunálnímu z obchodu, průmyslu a institucí. Za biologicky rozložitelný komunální odpad je pak považován ten, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu mikroorganismy (např. potravinářské a zahradní odpady, papír a lepenka).
Pro naplnění směrnice bude nutné realizovat řadu opatření, která zcela ovlivní dosavadní způsob nakládání s komunálním odpadem. Tyto cíle jsou již zakotveny v novém zákonu o odpadech a budou podrobněji vymezeny v prováděcí vyhlášce. Pro podmínky ČR se navrhuje využít možnosti oddálení cílů o období 2-4 let. Pro realizaci směrnice je v zásadě možné použít:
zákaz ukládání všech biologicky rozložitelných komunálních odpadů (opatření nad rámec směrnice EU),
zákaz ukládání určitých vymezených biologicky rozložitelných komunálních odpadů (v návrhu vyhlášky uplatněn zákaz ukládání kompostovatelných odpadů),
povolení k přijímání určitých množství odpadů k uložení na skládky,
povolení (limity) pro obce na určitá množství odpadů odcházející k uložení na skládky,
poplatky za ukládání odpadů na skládky (zvýšení poplatků v novém zákonu o odpadech je spíše signálem pro provozovatele skládek k omezení závislosti na této podnikatelské činnosti).
V podmínkách ČR se předpokládá působení nástrojů jak přímých (zákazy, limitovaná omezení), tak i nepřímých (poplatky, dotace a zvýhodněné půjčky). Cíle postupného omezování biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky budou stanoveny v závazné části plánů odpadového hospodářství ČR a krajů. Jejich plnění bude kontrolováno v evidenci odpadů a prostřednictvím správních orgánů.
Stav v Evropě
Často se uvádí, že nakládání s biodegradabilními odpady v ČR ve srovnání se státy EU je značně odlišné, a jejich převážná část končí na skládkách. Srovnání je obsaženo v tab. 1. Plyne z něj, že ČR v recyklaci a využívání tohoto odpadu nepatří mezi přední, ani mezi nejzaostalejší státy. Členské státy však zaznamenaly znatelný pokrok v nakládání s biodegradabilní částí komunálního odpadu a jsou také vybaveny příslušným technologickým zařízením.
V úrovni kompostování v roce 1998 v ČR se promítají zejména opatření související se zákazem skládkování odděleně sebraných biodegradabilních odpadů. Zpracování těchto odpadů vyloučených ze skládkování, většinou odpadů z údržby zeleně, nepodléhá řízené fermentaci v kompostovacích zařízeních. Odpady jsou většinou ponechány volnému rozkladu na vodohospodářsky zabezpečených plochách a kompost je určen k méněhodnotnému použití. Fermentace probíhá na vyhraněných plochách skládek odpadů, v nevyužitých silážních žlabech apod.
Strategie nakládání
V rámci strategie nakládání s komunálním odpadem jdou některé evropské státy nad rámec opatření přijatých členskými státy EU. Například Německo ve svém plánu formuluje pět hlavních cílů pro hospodaření s komunálním odpadem:
co nejrychleji ukončit ukládání neupraveného odpadu na skládky,
vedle tepelných způsobů úpravy prosazovat i kvalitní mechanicko/biologické technologie úpravy odpadu,
vyhledávat spalitelný odpad a ten termicky využívat,
postupně rušit skládky, které lze provozovat jen s nepřiměřeně vysokými finančními náklady, nové skládky není třeba zřizovat neboť kapacita stávajících skládkových lokalit se počítá na více než dvě desetiletí,
nejpozději do roku 2020 vyvinout a vybudovat úpravárenské kapacity tak, aby všechen komunální odpad byl využíván v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí.
Úsilí Evropské unie o zlepšení současné situace v nakládání s biologicky rozložitelnými odpady vyústil v přípravu dokumentu, který se vztahuje všeobecně k úpravě biologicky rozložitelných odpadů (dále jen bioodpadů). Dokument je předkládán členským státům v několika verzích k diskuzi a směřuje k zabezpečení následujících základních cílů:
podpořit dosažení cílů směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů,
podpořit biologickou úpravu bioodpadů s cílem předcházet nebo omezit vlivy na životní prostředí,
ochránit půdu a zajistit, aby použití upravených i neupravených bioodpadů prospívalo zemědělství či zlepšovalo životní prostředí.
Nakládání s bioodpady by mělo být podpořeno v následujícím pořadí:
1) prevence nebo snížení produkce bioodpadů (např. čistírenských kalů) a jejich kontaminace znečišťujícími látkami,
2) opakované použití bioodpadů (např. lepenka),
3) recyklace odděleně sebraných bioodpadů na původní materiál (papír, lepenka), kdekoli je to environmentálně oprávněné,
4) kompostování nebo anaerobní rozklad odděleně sebraných bioodpadů, které nejsou recyklovány na původní materiál, s použitím kompostu a digestátu (vláknitá frakce po anaerobním rozkladu) výhodně v zemědělství nebo ke zlepšení životního prostředí (rekultivace, údržba veřejné zeleně),
5) mechanicko/biologická úprava bioodpadů (úprava zbytkového komunálního odpadu, netříděných nebo jiných bioodpadů nevhodných ke kompostování nebo pro anaerobní rozklad s cílem stabilizovat a snížit objem odpadu,
6) použití bioodpadů jako zdroje energie.
K zajištění takového nakládání s bioodpady je navrhována podpora domácího kompostování (zahradního kompostování), podpora kompostování v místě vzniku (místního kompostování), povinnost zavádění systémů odděleného sběru bioodpadů obcemi se zaměřením na odpady potravinářské z domácností, restaurací, jídelen, škol a veřejných budov, biologicky rozložitelné odpady z velkoobchodů, prodejen, malých obchodů a obslužných zařízení, biologicky rozložitelné odpady živnostenské, průmyslové a institucionální, a odpady zeleně a dřevní odpady ze soukromých i veřejných parků, zahrad a hřbitovů.
K tomu účelu by měly být zpracovány programy odděleného sběru bioodpadů a jejich následného využití, které pokryjí městské aglomerace s více než 100 000 obyvateli v tříletém časovém období od doby účinnosti směrnice, a městské aglomerace s více než 2000 obyvateli do pěti let.
Z povinnosti odděleného sběru bioodpadů je navrhováno vyloučit vnitřní část měst, kde logistika odděleného sběru může působit obtíže a nemusí být zaručena přijatelná úroveň kontaminace jinými látkami. Rovněž se zavedení nepředpokládá ve venkovských a řídce osídlených oblastech (s hustotou obyvatel menší než 10 obyv. na km2), kde zavedení systému odděleného sběru by bylo ekologicky neoprávněné.
Navrhovanou směrnicí by měly být dále vymezeny druhy biologicky rozložitelných odpadů, které jsou vhodné k úpravě biologickými metodami, hygienické požadavky na tyto odpady, podmínky řízení procesu fermentace odpadu, požadavky ekologické kvality vstupních i výstupních produktů, frekvence a způsoby vzorkování, používané analytické metody, obecné požadavky na provoz zařízení. Připravovaná směrnice významně ovlivní standard daný současnou ČSN 46 5735 Průmyslové komposty.
Požadavky na testování vstupů a výstupů a provoz zařízení pro zpracování bioodpadů jsou v návrhu směrnice odstupňovány podle druhu a množství zpracovávaného odpadu. Za účelem rozšíření místního kompostování se například u odpadu zeleně a dřevního odpadu do kapacity 100 t/rok vyžaduje pouhá registrace zařízení.
Očekávaný vývoj v ČR
Směry dalšího vývoje v nakládání s komunálním odpadem jsou zcela zřejmé. Množství a kontaminace zbytkového (směsného) komunálního odpadu budou postupně redukovány odděleným sběrem a následnou recyklací a využitím: využitelných druhů odpadů (obalového odpadu), nebezpečných a biologicky rozložitelných odpadů, a dalších specifických komodit, jako jsou autovraky a elektrošrot.
Množství zbytkového komunálního odpadu ukládaného na skládky bude redukováno energetickým využitím a úpravou před uložením na skládky.
Trend rozšířeného využívání bioodpadů je legislativně nastartován, a to nejen předpisy EU, ale i novým zákonem o odpadech, a s ním souvisejícími předpisy. Realizace opatření zakotvených v nové právní úpravě pro tuto oblast je stejně jako v jiných oblastech podmíněna investicemi, jejichž financování bude podpořeno z veřejných zdrojů. Významnou součástí však zůstane účast soukromého sektoru. Podstatné změny v rozvoji technické vybavenosti území pro úpravu a využívání bioodpadů lze očekávat v období let 2003-2008.
V současné době je nutné řešit především problematiku nakládání s odděleně shromážděnými bioodpady, které jsou a budou legislativou vyloučeny ze skládkování. Nakládání s bioodpadem by mělo být nedílnou součástí obecních vyhlášek.
Ve strategických záměrech větších měst a regionů by se mělo počítat s výstavbou zařízení pro zpracování bioodpadů. V menších městech a v obcích je vhodné propagovat a podpořit místní kompostování bioodpadu. Místní kompostování je výhodné jak ekonomicky, tak i ekologicky. Je spojeno s minimální přepravní zátěží, potřebou mechanizace a zátěží životního prostředí. V místě jsou příznivější podmínky pro využití kompostu.
Kompostování
Kvalita a způsoby užití kompostu závisí prvořadě na vstupní surovině. Dlouhodobé zkušenosti potvrzují, že kompostování frakcí z mechanického zpracování směsného komunálního odpadu je s ohledem na přítomnost rizikových složek vyloučené. Kompostovat lze výhradně bioodpad získaný z komunálního odpadu odděleným sběrem. Zpracování takto získaného bioodpadu s podobným odpadem jiného původu, například se zemědělskými odpady, je pak předpokladem výroby kvalitního kompostu.
Sběr bioodpadů od občanů se provádí v současné době v několika málo městech. Prakticky se uplatňuje především v zástavbě vilových a rodinných domů, v místech jiného soustředěného výskytu (např. v zahrádkářských koloniích, vybrané odpady ze stravovacích zařízení).
Oddělený sběr bioodpadů je možné zajistit prostřednictvím sběrných dvorů, velkoobjemovými kontejnery (s důslednou kontrolou jejich obsahu), sběrnými nádobami na odpad (objem 120 l, 240 l), sběrnými nádobami upravenými pro sběr bioodpadu nebo pytlovým systémem.
Způsob sběru a jeho organizace podstatně ovlivňují kvalitu získaného materiálu a požadavky na technické vybavení při jeho zpracování. Současné problémy s kompostováním bioodpadu souvisí především s odbytem tohoto produktu. Kompost je v našich podmínkách prozatím nesnadno prodejnou komoditou. Do ekonomické rozvahy výstavby zařízení na zpracování bioodpadů se proto nedoporučují zahrnovat v plné výši příjmy z prodeje kompostu. Reálná je dohoda o bezúplatném odběru, například se správci veřejné zeleně, kteří jsou současně producenti bioodpadu. Finančně zajímavá může být úspora při rekultivaci skládky, kde lze s výhodou použít vyprodukovaný kompost.
Při přípravě těchto investic je nutné zvážit všechna pro i proti. Neexistuje jednoznačně vhodné nebo nevhodné řešení, výběr závisí na konkrétních místních podmínkách. Řešením pro zpracování komunálních bioodpadů, včetně odpadů ze stravovacích zařízení, je také jejich anaerobní fermentace s využitím získaného bioplynu, se kterou však zatím v ČR nejsou dostatečné zkušenosti.
Zdenka Kotoulová,
Sleeko
FOTO ARCHÍV
Způsoby nakládání s tuhým komunálním odpadem v Evropě (1998)
Země Způsoby nakládání s TKO (% hmotnosti)
Recyklace Kompostování Spalování Skládky
Itálie - - 6 94
Řecko 7 - - 93
Irsko 8 - - 92
Portugalsko - 12 - 88
Velká Británie 6 1 6 88
Španělsko 1 11 5 83
Finsko 30 3 2 65
Česká republika*) 10 18 5 63
Německo 23 5 17 51
Rakousko 23 15 14 48
Francie - 7 46 47
Belgie 21 2 38 39
Švédsko 16 3 42 39
Lucembursko 26 3 43 28
Nizozemsko 28 18 31 23
Dánsko 9 - 79 12
*) údaje za ČR jsou doplněny z evidence r.1998, 18 % není pouze kompostování, ale tvoří je úprava a využití biologickými metodamiZdroj: IBGE, 1998
