„Nápad vypracovat tuto zprávu vzešel z diskusí mezi kolegy z EEA, kteří se v agentuře zabývají různými tématy. Došlo nám, že v rámci tematických pracovních oblastí zkoumáme biomasu z různých úhlů pohledu. Také jsme zjistili, že vlastně nevíme, kolik biomasy by bylo potřeba k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a zda lze v EU udržitelně uspokojit neustále rostoucí poptávku po biomase,“ uvedla Kowalczewská.
Proto s týmem expertů shromáždili fakta o původu a tocích biomasy, přičemž cílem bylo zvýšit povědomí o jejích četných úlohách a funkcích. Dalším cílem bylo lépe porozumět vedlejším přínosům biomasy a pochopit související kompromisy a zasadit je do kontextu politik EU a vztahu mezi ekosystémy, ukládáním uhlíku a produkcí a spotřebou biomasy. Jelikož zpráva agentury EEA o biomase předkládá fakta a analýzy, lze ji využít k podnícení diskuse mezi různými zúčastněnými stranami o různých tématech souvisejících s biomasou.
Většina nabídky biomasy v EU je podle analýzy zajišťována její produkcí v EU, přičemž dvě hlavní kategorie, na které se zaměřuje, jsou zemědělská biomasa a dřevní biomasa z lesů.
Podle nejnovějších údajů Společného výzkumného střediska Evropské komise (JRC) o tocích biomasy v EU se více než polovina zemědělské biomasy využívá jako krmivo a stelivo pro zvířata a pouze asi 13 % se používá na potraviny rostlinného původu určené k lidské spotřebě. V menší míře se využívá na biopaliva a biologická vlákna a materiály. Téměř u pětiny zemědělské biomasy není její využití známo, což představuje z hlediska analýzy dopadů různých způsobů jejího využití významnou mezeru ve znalostech.
Dřevní biomasa se používá jako mate-riál ve stavebnictví, k výrobě nábytku a dalších dřevěných výrobků, k výrobě papíru a obalů a jako zdroj energie. Biomasa v EU v rámci spotřeby energie z obnovitelných zdrojů dominuje. V roce 2021 představovala více než polovinu celkové hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v EU. V letech 2000 až 2020 došlo téměř ve všech členských státech k významnému nárůstu využívání pevné biomasy, a to zejména dřevní biomasy, k výrobě bioenergie. Bioenergie se z různých druhů dřevní biomasy získává spalováním.
Hlavní výzvy v nakládání s biomasou spočívají podle Kowalczewské v tom, že nabídka biomasy zůstává závislá na rozloze využitelné půdy, růstu vegetace, měnícím se klimatu a celosvětovém obchodu. Vzhledem k rostoucí a navzájem si konkurující poptávce po využívání biomasy v různých odvětvích, včetně ochrany přírody, musíme při využívání biomasy přistoupit ke stanovení priorit. „To znamená, že zúčastněné strany budou muset pochopit a prodiskutovat různé kompromisy mezi dosažením politických cílů a tím, jak využívat dostupnou biomasu nyní a zároveň zajistit její dostupnost v budoucnosti,“ dodala.
Stav ekosystémů, které jsou zdrojem biomasy, není obecně dobrý a zhoršuje se. A také to, že propad uhlíku v lesích, na který tolik spoléháme, abychom splnili klimatické cíle pro roky 2030 a 2050, má v posledních letech klesající tendenci. Tento biomasový hlavolam ještě více komplikuje skutečnost, že odvětví prvovýroby, jako je zemědělství a lesnictví, již nyní pociťují dopady změny klimatu, které ještě více ohrožují propady uhlíku a produkci biomasy.
Politické intervence v oblasti využívání půdy a hospodaření s půdou, zejména ty, které mají dopad na lesy a zemědělství, přinesou výsledky až v příštích desetiletích. Při plánování do roku 2030, 2050 a následujících let je třeba přijímat rozhodnutí již dnes.
Produkci biomasy ovlivňuje také změna klimatu. To zahrnuje změny teplot a srážek (a vede ke změnám období růstu vegetace), tak i prostřednictvím zvyšující se četnosti a závažnosti extrémních jevů. Tyto dopady ovlivnily evropské zemědělství a lesní půdu jak v pozitivním, tak v negativním smyslu, přičemž totéž se očekává i v budoucnosti.
Studie, které se zabývají dlouhodobými klimatickými trendy u evropských plodin, prokázaly v jižní Evropě snížení výnosů kukuřice, pšenice a další obilovin v důsledku rostoucích teplot, klesajících srážek a posunu v ročních obdobích. V jiných částech Evropy mají změny v teplotách a srážkách na některé druhy plodin příznivý dopad.
Silná a častá sucha, která se v EU objevují, mají nepříznivý dopad na růst a stabilitu lesů. Tyto jevy způsobují ztráty přírodních stanovišť, migraci místních druhů a šíření invazních nepůvodních druhů a přispívají ke vzniku lesních požárů. Studie zabývající se budoucími dopady změny klimatu na lesy jsou neprůkazné a jsou z nich patrné velké rozdíly podle zemí, regionů a druhů. Je tomu tak proto, že reakce lesa na změnu klimatu může být komplexní a může k ní docházet na více úrovních. Lesy s bohatou biologickou rozmanitostí jsou obvykle odolnější vůči dopadům změny klimatu než monotypické lesy.
Biomasa podle studie může nahradit uhlíkově náročná fosilní paliva nebo stavební materiály. To však zvyšuje poptávku po sklizené biomase, což by mohlo vést ke změnám ve využívání půdy a k poškození ekosystémů. Cíle v oblasti pohlcování uhlíku zároveň uznávají jako řešení roli přírody a vyzývají ke zvyšování míry ukládání uhlíku v lesích a dalších půdních ekosystémech. To může mít dopad na dostupnost biomasy pro nahrazení uhlíkově náročných materiálů a výrobků.*
-red-
