Ministerstvo životního prostřední zahájilo počátkem letošního roku provozování tzv. Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP). Zákon, kterým byl ISPOP zřízen (č. 25/2008 Sb.), nabyl účinnosti již v únoru roku 2008, z čehož plyne, že času na přípravu nebylo málo. Z potíží, které faktické uvedení systému ISPOP v život provázely, to však nebylo úplně zřejmé.
Proti samotnému institutu povinnosti hlášení údajů do tzv. integrovaného registru znečišťování lze sotva něco namítat. Je však špatné, že ho český stát implementoval zákonem, ze kterého není jednoznačně zřejmé, od kdy platí příslušné povinnosti (přechodné ustanovení dle § 9 odst. 2 zákona je v rozporu s dalšími přechodnými ustanoveními uvedenými v části třetí, čtvrté a páté zákona). Pokud odpovědný orgán státní správy (MŽP ČR) není schopen adresátu této právní normy poskytnout výklad sporných ustanovení, je to ještě horší. A pokud systém určený ke splnění jeho zákonných povinností funguje tak, jak fungoval (či spíše nefungoval) v prvních dvou měsících roku 2010, lze hovořit o cynismu na straně státní správy. Tento cynismus bude mít své pokračování a vyústění v rámci četných správních řízení o uložení pokut, která povede ČIŽP s nebohými povinnými subjekty, které z důvodů celkem pochopitelných svá hlášení nestihly podat včas, respektive se v nich dopustily chyb.
(NE)FUNGOVÁNÍ SYSTÉMU
Než se pustím do ilustrativního hodnocení fungování systému, zejména do hodnocení servisní podpory poskytované uživatelům systému ze strany MŽP, neodpustím si možná kacířskou úvahu. Systém provozuje stát a vkládané údaje existují ve formě hlášení podle příslušných složkových předpisů OŽP u jiných orgánů státu (u správců poplatků zdrojů znečišťování ovzduší, hlášení o odpadech u obcí s rozšířenou působností). Proč tedy stát nevytváří příslušné databáze IRZ prostřednictvím svých správních orgánů? Proč stát přenáší svou povinnost, tj. vytvoření a správu integrovaného registru znečišťování, na adresáty právních norem? Když už tak činí, měl by svým daňovým poplatníkům ke splnění takového úkolu vytvořit odpovídající podmínky a měl by být alespoň v počátečním období velice tolerantní k případným nedostatkům v hlášeních.
NÁROČNÉ SPLNĚNÍ ÚKOLU
S popsanými neduhy systému se lze nějak vyrovnat, pokud uživatel zadává data za jedinou provozovnu. Mnohem více času uživatel promarní, pokud má povinný subjekt provozoven více, a běda, pokud systém chce (přesněji musí) někdo použít pro větší množinu povinných subjektů. Tvůrci systému snad vůbec netuší, že existují profesionálové, kteří vedou externě agendu podnikové ekologie pro více svých klientů a musí se v krátkém čase vypořádat s hlášením podle různých složkových předpisů za desítky až stovky provozoven! Splnění takového úkolu se s ohledem na nefunkčnost systému stalo časově a administrativně mimořádně náročným, přičemž zvýšené náklady prakticky nelze klientovi fakturovat. Ekonomická situace již dávno zakonzervovala ceny služeb a klientovi se těžko uvěřitelné příhody spojené s letošním plněním ohlašovacích povinností prostě nedají prodat.
BUDE STÁT TOLERANTNÍ?
Za zásadní však považuji již výše naznačenou otázku tolerance státu (přesněji České inspekce životního prostředí) k případným nedostatkům v hlášení provedených přes ISPOP. Spravedlivé by bylo, kdyby stát postupoval podle schématu "my to nemáme dokonalé - tolerujeme vaše nedokonalosti" a kdyby bylo zavedeno období, po které se chyby v hlášení prostě nebudou posuzovat jako správní delikty. Jsem však pesimista, neboť zkušenosti s hlášením do IRZ a následným postupem ČIŽP v případě sebemenší chyby již máme a jsou tristní. V současné době řešíme případ, kdy klient při ohlašování přenosu nebezpečných odpadů do IRZ pochybil v uvedení jednotky - místo přenosu 2128 kg uvedl přenos 2128 tun. Inspekce uložila za tento skutek (zatím nepravomocně, probíhá odvolací řízení) pokutu ve výši 30 000 Kč. V odůvodnění verdiktu uvádí, že šlo o protiprávní jednání s nemalou společenskou nebezpečností, "...neboť jednáním účastníka řízení mohlo dojít ke zkreslení údajů, které jsou dále sledovány, vyhodnocovány a využívány". Nebyl však podchycen jediný reálný škodlivý následek skutku (nota bene skutku dávno zhojeného opravným hlášením).
Tento trend v práci inspekce bohužel sleduji v posledních letech jako narůstající, zejména ve vztahu "formálním deliktům". Pokud tento článek napomůže nastartování změn v této oblasti, bude to dobře nejen pro adresáty právních norem v oblasti ochrany životního prostředí, ale i pro stát a jeho správní orgány, které by měly fungovat efektivně a zabývat se podstatnými problémy.
KONKRÉTNÍ VĚCNÉ A ORGANIZAČNÍ NEDOSTATKY SYSTÉMU ISPOP Z HLEDISKA UŽIVATELE
Časté změny uživatelského rozhraní, které zejména v měsíci lednu prakticky znemožňovaly užití databází pro jejich vyplňování. Bylo patrné, že na systému se překotně pracuje.
Velmi časté odstávky systému.
Mizerná až zcela nefunkční servisní podpora ze strany správce systému (CENIA). K dispozici byly dvě pevné telefonní linky, helpdesk pro IRZ /e-mail/ a helpdesk pro vlastní ISPOP /webový formulář/. Praxe vypadala tak, že telefon nikdo nezvedal i celé dny - byl zapojen záznamník, odpovědí na konkrétní dotazy vznesené přes helpdesk byl automaticky generovaný e-mail, ze kterého plynulo, že "dotaz byl odložen".
Nemožnost zadávat některé složkovým zákonem požadované údaje - například k poplatkovému hlášení středního/velkého zdroje znečišťování ovzduší nelze přes ISPOP přiložit způsob výpočtu emisí (pouze výsledky), přitom zákon o ochraně ovzduší to požaduje,
Uživatelsky nepříjemné prostředí, nutící opakovaně ručně zadávat údaje již zadané, například při zadávání identifikace provozovny.
Registrace IRZ provozovny trvala běžně až měsíc.
JUDr. Ing. Vlastimil Šimek
jednatel ChemEko podniková ekologie, s. r. o. Praha
