Frekvence slova "autovraky" se opět zvyšuje. A to nejen v legislativní a správní sféře, ale i ve sférách odborné, podnikatelské a občanské veřejnosti.
Přitom jde do značné míry o funkci "spojitých nádob". Legislativní a správní sféra ukončuje další etapu prací na řešení problematiky autovraků ve smyslu novelizace zákona o odpadech a navazujících vyhlášek a jejich přenosu do praktického života, odborná a podnikatelská sféra se podílí na práci legislativy a připravuje na práci v nově definovaných zákonných podmínkách.
Opožděná novela
Podívejme se na současnou situaci podrobněji. Novela zákona č.185/2001 Sb., o odpadech, se zhruba se šestiměsíčním zpožděním doklopýtala do svého cíle. Tato skutečnost je důležitá především z toho důvodu, že teprve na konečné znění zákonné úpravy se váže možnost dokončovat řadu navazujících vyhlášek, prováděcích pokynů a v neposlední řadě i Realizačního programu České republiky pro nakládání s autovraky. Ten je součástí první vlny Realizačních programů k vybraným odpadovým komoditám.
Termínový posun v novele odpadového zákona má v rámci vazeb na další práce negativní vliv nejen po časové stránce, ale i po stránce věcného řešení. Mimo jiné i proto, že pod vlivem implementace směrnice č. 2000/53/EC k vozidlům s ukončenou životností vykazuje novela odpadového zákona nejmasivnější změny právě v oblasti autovraků - hlavně v § 36 a 37, ale i některých dalších.
O čem je rozhodnuto
Především novelizovaný odpadový zákon ukončuje několikaměsíční debaty a často až názorové souboje zainteresovaných subjektů s tím, že je definována terminologie: především "vozidla - vybraná vozidla" a "autovrak - vybraný autovrak". Termín "vybraný" je vázán k vozidlům kategorie M1 a N1, zjednodušeně řečeno k osobním a dodávkovým vozidlům, které jsou předmětem zájmu směrnice 2000/53/EC.
Novela zákona přitom otevírá prostor pro řešení problematiky autovraků i z ostatních kategorií vozidel (mimo N1, M1) a jde tedy za hranice požadavků této evropské směrnice.
Rovněž je rozhodnuto o tzv. recyklačních kvótách autovraků, tedy (opět s určitým formulačním zjednodušením) o závazném podílu opětovného použití materiálové podstaty autovraků. Přitom je uplatněno dvoufázové řešení - nižší kvóty od roku 2006 do roku 2015 a vyšší kvóty v dalším období.
Je také rozhodnuto o poplatcích za vozidla uváděná poprvé na trh v České republice s tím, že budou uplatňovány pouze u dovozu ojetých vozidel, která nesplní emisní limity výfukových plynů podle předpisů Evropského společenství (v návrhu 5000 Kč za vozidlo). Takto získané finanční prostředky se stanou zdrojem zvláštního účtu "Státního fondu životního prostředí" s výlučným využitím pro podporu recyklace autovraků.
Z novely zákona vyplývá povinnost vytvořit dostatečně hustou síť tzv. sběrných a zpracovatelských zařízení, do nichž budou poslední vlastníci odevzdávat svá nepotřebná vozidla proti vystavení potvrzení, které bude podmínkou pro vyřazení vozidla z evidence (zrušení registrace - vazba na novelu zákona č. 56/2001 Sb.). Od 1. 1. 2007 bude odevzdání vozidla pro převážnou většinu vozidel bezplatné (opět s určitým formulačním zjednodušením) - náklady na likvidaci kompletního vozidla ponese převážně jeho výrobce či dovozce).
Do té doby bude fungovat systém, který v souladu se směrnicí 2000/53/EC, předpokládá pro kategorie vozidel M1, N1 uvedených na trh před 1. 7. 2002 vyšší uplatnění tržních principů. Jinými slovy - za likvidaci určitých autovraků bude muset jejich poslední vlastník zaplatit, pokud nedojde k jiné dohodě se zpracovatelem autovraku. Je ovšem pochopitelné, že tržním vztahům - tj. případným jednáním o ceně autovraku mezi jeho vlastníkem a zpracovatelem - nebude bráněno v žádném období. To může být výhodné zvláště tam, kde bude soustředěn jak sběr, tak zpracování autovraků a kde odpadá část dopravních nákladů.
Nově vytvářená zařízení pro sběr a zpracování vybraných autovraků budou fungovat na základě oprávnění podle zvláštního předpisu a při splnění předepsaných technických podmínek zajišťujících především ochranu životního prostředí (zpracovatelská místa pak na základě certifikátu).
Je pochopitelné, že vydáním novelizovaného zákona o odpadech problémy s autovraky neskončí (což ale platí prakticky pro všechny zákony). Mimo jiné i proto, že v zákoně dále existují některé diskutabilní problémy (např. povinnosti při budování sítě sběrných a zpracovatelských pracovišť, obsahu a oprávnění k certifikaci apod.).
Dopracování Realizačního programu
Na zákon navazují novely dalších materiálů (především vyhlášky č. 383/ atd.) a zákon o odpadech má vazby na další tzv. kontaktní zákony a jejich novely (např. zákon č. 56/2001 Sb., vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon atd.). Uvažuje se o vývojově další novele zákonů, vázaných na diskutovaný záměr zákona k výrobkům s povinností zpětného odběru (zatím obsaženým v § 38 zákona o odpadech).
Novela je zároveň startovacím impulsem pro dopracování již zmíněného Realizačního programu pro nakládání s autovraky.
Tento program je zpracováván pro MŽP s pomocí pracovní skupiny odborníků z široké odborné veřejnosti.
Je přirozené, že různorodá struktura zástupců zainteresovaných subjektů je nositelem často zcela protichůdných názorů, např.: povinný poplatkový systém za vozidla uváděná na trh/bezpoplatkový systém, speciální autorizace pro zpracovatelská zařízení/postačují stávající oprávnění od KU-OŽP, výlučná technologie zpracování autovraků drcením/možnost používat demontážní technologie, řešení jen vozidel kategorie M1, N1/řešení všech kategorií vozidel, přeměna vyřazovaného vozidla v odpad již na sběrném místě/až na zpracovatelském místě.
Navíc se převážně negativně projevila i skutečnost, že vlivem časového skluzu při novele odpadového zákona probíhaly práce na Realizačním programu prakticky souběžně. Debaty v pracovní skupině pak často měly charakter souboje o znění zákona, a nikoliv o program jeho realizace.
S platností novelizovaného zákona bude většina rozporů vyřešena, i když většinou k nevůli jedné názorové strany. Poslední administrativní etapa prací - dokončení závěrečné redakce programu a jeho příprava pro příslušné (předpokládané) nařízení vlády navazující na Plán odpadového hospodářství ČR - by tak měla proběhnout již v rámci pevnějších pravidel.
Dořešit závažné problémy
Po věcné stránce však existuje i nadále řada závažných problémů, které bude nutno dořešit ve vazbě na převod zákona do praktického života. Jde o částečně propojené problémové okruhy věcných, organizačních, technických a ekonomických řešení, které se dotknou působnosti mnoha subjektů:
v řídící sféře (např. v působnosti ministerstev, krajských a obecních úřadů, celních orgánů, pojišťoven - dopracování rámcových pravidel, zpřesnění kompetencí apod.),
v dodavatelské sféře - výrobců a dovozců (v konstrukčním řešení vozidel, demontážních příručkách, informačně-výkaznických činnostech, smluvních vztazích se zpracovateli apod.),
ve zpracovatelské sféře (např. informačních povinnostech, smluvních vztazích s výrobci a dovozci, podnikatelských oprávněních, navazujících výrobních kapacitách zpracovávajících recykláty apod.),
ve sféře specializovaného výzkumu, vysokoškolských pracovišť a projektových i poradenských organizací (při řešení a praktické aplikaci speciálních problémů spojených s efektivní recyklací autovraků a jejich komponentů, účelnou dislokací sběrných a zpracovatelských zařízení, racionalizaci demontážních činností, zvyšování materiálové výtěžnosti recyklace, využívání účelových manuálů pro nakládání s autovraky, projektové přípravy výstavby i dostavby sběrných a zpracovatelských kapacit apod.)
Pro řešení těchto problémů je k dispozici řada kvalifikovaných organizací i odborníků, řešení některých problémů podpoří i získané zahraniční zkušenosti.
Ani v rozvinutějších státech Evropy však zdaleka není v této oblasti všechno v pořádku. Svědčí o tom nejen osobně získané a obecně přístupné poznatky, ale potvrzují to i první výsledky zahájené spolupráce mezi Sdružením pro recyklaci autovraků a společností SUNEX na české straně a ProCon a Ermafa na německé straně. Ta vznikla jako jedna z položek přeshraniční spolupráce při nakládání s autovraky, iniciované Česko-saským hospodářským fórem. Význam této spolupráce je zvýrazněn i spoluúčastí příslušných rezortních ministerstev obou zainteresovaných států. Zahájené řešení, kterého se účastní i česká Agentura pro rozvoj podnikání, je přitom chápáno jako potenciální pilotní řešení pro regiony sousedící především s Polskem a Slovenskem.
Poměrně rychle se také rozšiřuje sběrná a zpracovatelská základna pro autovraky, která tvoří základ fyzického zvládnutí jejich recyklace. Jinou otázkou však je, kolik těchto účelových subjektů se v rámci přechodného období zákonné novely (navrhovaných 18 měsíců) dokáže vyrovnat s novými legislativními a technickými požadavky na svá pracoviště a v celkových přístupech pak s ekonomickou efektivností zajišťovaných činností.
SUNEX, s. r. o.
