Každý rok vzniká v EU ze starých automobilů na konci životnosti kolem 80 mil. tun odpadů. Jedním z požadavků nové směrnice o autovracích (2000/53/EC) je zvýšit využití recyklovaných materiálů při výrobě automobilů. Je obtížné recyklovat výrobky jako jsou autovraky, protože jsou výsledkem složitých...
Každý rok vzniká v EU ze starých automobilů na konci životnosti kolem 80 mil. tun odpadů. Jedním z požadavků nové směrnice o autovracích (2000/53/EC) je zvýšit využití recyklovaných materiálů při výrobě automobilů.
Je obtížné recyklovat výrobky jako jsou autovraky, protože jsou výsledkem složitých metalurgických, chemických procesů, tváření plastů atd. Odhaduje se, že pouze 3-4 % plastů v automobilech lze efektivně recyklovat. V této souvislosti francouzští výzkumníci kontaktovali na 300 recyklátorů plastů v Evropě a USA, aby identifikovali existující techniky pro recyklaci plastů, jejich provoz, účinnost a omezení. K dotazníku zasílaného recyklačním společnostem autoři připojili typickou část autovraku, na níž mohli recyklátoři otestovat svůj zpracovatelský proces. Tato část byla vyrobena z plastu (polypropylen), pokryta nátěrem, měla kovové části a další materiály. Cílem bylo zjistit, zda jsou současné recyklační postupy dostatečně účinné pro získání polypropylenu.
Zkoumání odhalilo, že mnoho malých společností (s produkční kapacitou pod 10 000 tun za měsíc) má obvykle sídlo poblíž místa, kde vznikají plastové odpady. Důvody jsou ekonomické. Mezi evropskými recyklátory jsou používány velmi podobné technologie pro recyklaci plastů, obvykle zahrnující drcení, mletí, separaci na různých druzích separátorů podle potřeby technologie a dalšího zpracování). Pro odpady z autovraků se málokdy používají optické metody, protože součásti aut jsou obvykle černé a optické metody je nemohou dobře rozpoznat. Bylo zjištěno, že nejmenší částice, které jsou zařízení schopna roztřídit, mají v průměru 3-5mm.
Z průzkumu také vyplynulo, že identifikace polyethylenu, polyurethanové pěny, expandovaného polypropylenu a nátěrů je obtížná, pokud jsou spojeny s polypropylenem (PP). Tyto materiály pak kontaminují PP a snižují konečnou kvalitu recyklovaného materiálu. Ukázalo se, že aby měl proces hodnotný výstup PP (materiál se ztrátou vlastností menší než 5 %), musí se množství nečistot během separačního procesu pohybovat pod 3 %.
Tyto závěry byly poté zahrnuty do metodického doporučení, jak designovat automobily s ohledem na jejich recyklaci. Požadavky recyklace byly brány v úvahu například při designu automobilového nárazníku, který je většinou celý z PP. Díky tomu se nárazníky lépe recyklují.
Výzkumníci říkají, že existující technologie nejsou schopny recyklovat všechny plasty obsažené v automobilech. Aby se vyhovělo požadavkům EU v oblasti recyklace autovraků navrhují, aby designéři integrovali požadavky na recyklaci do přípravy nových aut. Tyto snahy však velmi komplikuje fakt, že auta, které nyní designéři navrhují, se stanou autovraky a tedy se budou recyklovat až zhruba za 15 i více let.
- ml -
Více informací na Froelich D., a kol. (2007) "State of the art of plastic sorting and recycling: Feedback to vehicle design", Minerals Engineering 20:902-912.
