SUROVINOVÁ POLITIKA Surovinovou politiku lze definovat jako souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů nerostných surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a jejich získávání v zahraničí s cílem...
SUROVINOVÁ POLITIKA
Surovinovou politiku lze definovat jako souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů nerostných surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a jejich získávání v zahraničí s cílem dlouhodobého zabezpečení potřeb domácí ekonomiky.
Předmětem zájmu surovinové politiky jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny z primárních i z druhotných zdrojů, mimo obnovitelných surovin jako je voda, dřevo, zemědělské produkty apod. Zabývá se však druhotnými surovinami z hlediska úspory neobnovitelných nerostných zdrojů i energie. Surovinová politika má přímou vazbu k politice energetické a je s ní úzce spojena.
Nerostná surovinová základna ČR nepokrývá, s výjimkou některých nerudních a stavebních surovin, potřeby většiny domácích průmyslových odvětví, zejména v oblasti petrochemického, chemického a elektrotechnického průmyslu. Na importu je závislé i hutnictví železných a neželezných kovů.
POSTUPY ZPRACOVÁNÍ
Metodika realizace surovinové politiky v regionech České republiky byla zpracována kolektivem odborníků státní geologické služby (Český geologický ústav, Geofond ČR) a společnosti ViP, s. r. o., ve spolupráci se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), Ministerstva životního prostředí (MŽP) a Ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Byla prezentována na Radě surovinové politiky (RSP) v říjnu 2000.
Cílem zpracování regionálních surovinových politik je především:
[*] Analýza surovinového potenciálu jednotlivých regionů - hospodářský význam nerostných a druhotných surovin, bilance vývozu a dovozu a vymezení klíčových surovin pro region.
[*] Minimalizace dopadů využívání regionálních surovinových zdrojů na životní prostředí - stanovení prostorových limitů a časové posloupnosti těžby ložisek včetně zahlazování následků exploatace, vyšší recyklace druhotných surovin.
[*] Aplikace principu trvale udržitelného rozvoje - analýza významu a využití ložisek nerostných a druhotných surovin v regionu, trendů budoucí potřeby surovin a hledání jejich náhrad.
[*] Vymezení území, kde těžba je limitována s ohledem na zákonem chráněné zájmy (respektování únosnosti území).
[*] Stanovení obecných podmínek rehabilitace (sanace, rekultivace, revitalizace) a dalšího využití území po ukončené těžbě nerostných surovin.
[*] Prognóza dalšího využívání surovinových zdrojů regionů v souladu s celostátní surovinovou politikou.
[*] Vytvoření podkladů pro krajskou územní plánovací dokumentaci jako základního nástroje surovinové politiky.
[*] Tvorba interaktivního geografického informačního systému a jeho předání orgánům krajské samosprávy.
Regionální surovinové politiky by měly charakterizovat zásoby nerostných surovin v regionech, skladbu a objemy druhotných surovin, jejich význam, způsob současného i budoucího využití v souladu s platným legislativním rámcem. Základními principy jsou při tom minimalizace vlivu využívání zdrojů na životní prostředí a udržitelný rozvoj.
PRO NOVÉ CELKY
Jednotlivé regionální surovinové politiky budou zpracovány pro všechny nové vyšší územní celky (kraje) ve smyslu ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Formální uspořádání a obsah regionálních surovinových politik bude následující:
I. Základní charakteristika regionu z hlediska územně správního, demografického a charakteru využívání plochy regionu.
II. Hospodářský význam regionu - informace o hospodářském významu regionu z pohledu využívání zásob nerostných i druhotných surovin na jeho území. Zjištění hlavních typů druhotných surovin, jejich producentů, množství a úrovně recyklace.
III. Zásoby nerostných surovin a prognózních zdrojů v regionu.
IV. Důsledky těžby nerostných surovin na životní prostředí - vztah musí být dán snahou o minimalizaci negativních vlivů těžby a rychlé napravení negativních vlivů na životní prostředí. Jedním z kritérií pro posouzení vlivů těžby je minimalizace vzniku těžebních odpadů a zpracování těžebních odpadů, tj. komplexní využití suroviny.
V. Přehled současného legislativního rámce při využívání nerostných surovin, tvorbě územního plánu a hospodaření s odpady.
VI. Analýza surovinového potenciálu a stavu využívání druhotných surovin v regionu, vymezení hlavních limitů a perspektiv - variantní zpracování využití surovinových zdrojů (neobnovitelných a vybraných druhotných) při respektování limitujících podmínek, zejména ochrany životního prostředí. Na základě podrobné analýzy budou vymezeny hlavní zásady při ochraně a využívání nerostného bohatství regionu a racionálním hospodaření s druhotnými surovinami.
VII. Hlavní úkoly regionální surovinové politiky (dlouhodobé, střednědobé, ktrátkodobé), stanovení nástrojů k jejich dosažení, institucí a termínů.
VIII. Srovnání regionální surovinové politiky s celostátní surovinovou politikou a dalšími (hospodářskou, ochrany životního prostředí, energetickou, koncepcí odpadového hospodářství ČR atd.).
IX. Závěry a doporučení.
Regionální surovinové politiky budou pro jednotlivé regiony zpracovávány řešitelským kolektivem státní geologické služby paralelně, tj. bez preferování některého z krajů.
CÍLE
Regionální surovinové politiky by se měly stát podkladovým materiálem při zajištění dostatečných regionálních zdrojů stavebních surovin a pro hospodárné využívání surovin celostátního významu (uhlí, cementářské suroviny, většina nerudních surovin) při současné snaze o vyšší využití vybraných druhotných surovin. Měly by rovněž sloužit jako podklad pro návrhy, jak využít uzemí, postižená těžbou.
Hlavním nástrojem bude územní plánování, jehož závazné výstupy (územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady) lze chápat jako formu deklarovaného veřejného zájmu. Zároveň budou založeny právní jistoty pro rozvoj obcí i pro uplatnění podnikatelských aktivit v daném území.
Cílem je zavedení legislativních opatření používaných v zemích Evropské unie při vyhledávání, průzkumu a využívání nerostných zdrojů, při obchodování s nerostnými surovinami, jejich náhradě surovinami druhotnými, při využívání odpadů a rehabilitaci území po ukončené těžbě.
IGOR TYLEČEK,
Ministerstvo průmyslu a obchodu
PAVEL LHOTSKÝ,
Český geologický ústav
FOTO ARCHÍV
