UŽITÍ V ODPADOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ Vliv odpadů na životní prostředí bývá nejčastěji posuzován z hlediska jejich škodlivosti, tj. souhrnu fyzikálních, chemických či biologických vlastností. Tento postup do značné míry vychází ze starého paradigmatu environmentální politiky, které se dá shrnout pod...
UŽITÍ V ODPADOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ
Vliv odpadů na životní prostředí bývá nejčastěji posuzován z hlediska jejich škodlivosti, tj. souhrnu fyzikálních, chemických či biologických vlastností. Tento postup do značné míry vychází ze starého paradigmatu environmentální politiky, které se dá shrnout pod hlavičku "end-of-pipe".
Opatření, vycházející z takto pojaté environmentální politiky, směřují v případě odpadů na hledání optimálního způsobu zneškodnění nebo recyklace odpadu. Klíčovým slovem nového přístupu je prevence. Na životní prostředí se přestává pohlížet jako na příjemce škodlivin. Opatření k omezení znečištění se přesouvají z konce řetězce na jeho počátek, tj. ke zdrojům. Nástroje a postupy této politiky jsou v teorii a často i praxi dobře známé a vyzkoušené, chybí však jejich širší uplatnění.
Koncept ekologické stopy (ES) umožňuje nový přístup k hodnocení vlivu odpadů na životní prostředí, neboť převádí spotřebované zdroje a vyprodukované odpady na plochu ekologicky produktivní země. Výborný datový podklad pro její stanovení poskytuje analýza životního cyklu (Life Cycle Assesment, LCA). Poprvé byl tento koncept publikován dvěma kanadskými vědci Mathisem Wackernagelem a Williamem Reesem v roce 1996.
DEFINICE STOPY
Kalkulace ekologické stopy je založena na dvou jednoduchých faktech:
1) můžeme kvantitativně stanovit většinu zdrojů, které spotřebováváme, a odpadů, které produkujeme,
2) většina těchto zdrojů a odpadů může být přepočtena na odpovídající plochy ekologicky produktivní země (tj. plochy orné půdy, pastvin, lesů apod., obecně ekosystémové plochy nutné k zabezpečení životodárných systémů).
Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé město nebo stát) je tedy celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používání běžných technologií.
Podobně ekologická stopa výrobku je celková plocha ekologicky produktivní země, nutná k zajištění surovin, materiálů, energie a asimilaci odpadů ze všech fází životního cyklu výrobku. Početní metoda vedoucí ke stanovení ekologické stopy určitého výrobku, v komplexnějším pojetí pak celého města či státu, se nazývá analýza ekologické stopy (AES).
KALKULACE STOPY
Prvním krokem při kalkulaci ekologické stopy výrobku je odhad plochy země na výrobek odpovídající každé fázi životního cyklu výrobku. Tuto plochu získáme vydělením průměrné spotřeby zdroje průměrnou roční produktivitou nebo výnosem zdroje. Druhým krokem je výpočet celkové ekologické stopy na výrobek. Tu získáme sečtením všech ekosystémových ploch odpovídajících jednotlivým fázím životného cyklu výrobku.
Plochy produktivní země jsou rozděleny do šesti hlavních kategorií: energetická země, degradovaná země, zahrady, orná půda, pastviny a les.
Energetická země je plocha odpovídající přímé spotřebě energie a energii obsažené ve jednotlivých fázích životního cyklu výrobku a je daná plochou lesa nutného k asimilaci oxidu uhličitého vzniklého spalováním fosilních paliv. Existují i alternativní metody přepočtu spotřeby fosilní energie na plochu, ale metoda asimilace CO2 poskytuje nejmenší ekologickou stopu vzhledem k jednotkovému množství fosilního paliva. Tato metoda je veřejně a politicky nejpřijatelnější - nevyžaduje radikální odklon od fosilního paliva, pouze zdůrazňuje nutnost stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.
Ekologická stopa umožňuje hlubší agregaci dat a je vhodná pro stanovení vlivu výrobku na životní prostředí (ale i vlivu určité činnosti, města, regionu či celého státu), který se projevuje daleko od místa původu (a právě tyto vlivy nabývají v globalizované ekonomice na významu). Na základě stanovení ekologické stopy můžeme také konfrontovat přírodní produktivitu s materiálovými a energetickými požadavky lidské společnosti.
HLAVNÍ ROZPOR
Základní dilema neudržitelného rozvoje je jasné: rostoucí materiálová a energetická náročnost ekonomiky v globálním měřítku na jedné straně (neboli rostoucí ekologická stopa na obyvatele) a klesající velikost ekologicky produktivní půdy na obyvatele na straně druhé.
Například ES průměrného obyvatele USA narostla z 1 ha v roce 1900 na více než 9 ha v roce 1995. Ve stejné době však došlo v globálním kontextu k poklesu ekologicky produktivní země z 5,6 ha na osobu na 1,5 ha.
Ekologická stopa může pomoci překonat některá omezení, které vytkl LCA Zbyněk Kozel v článku "Skleněné versus PET lahve" (Odpady 2/2000). Jedním z jeho klíčových argumentů je, že LCA přes svoji detailnost a nákladnost nemusí nakonec dojít k žádnému reálnému doporučení, který typ zátěže určitého výrobku je z hlediska životního prostředí prioritní. Konečný verdikt o porovnání různých typů zátěží je podle Kozla víceméně závislý na volbě koeficientů, která je v zásadě libovolná (nepodložená racionálními argumenty).
Domníváme se, že ekologická stopa, vzhledem k tomu, že vychází z přepracovaného konceptu nosné kapacity prostředí, může v určitých případech představovat onen racionální argument, společný jmenovatel, na nějž převádíme různé typy spotřeby, respektive znečištění. Tímto univerzálním, exaktně vymezitelným ukazatelem je plocha ekologicky produktivní země.
KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY
Ukažme možnosti AES na třech konkrétních příkladech. Prvním je srovnání velikosti ekologické stopy vybraných států OECD s jejich produkcí komunálního odpadu (na obyvatele). vztažené na hlavu. Data o ekologických stopách států čerpáme z rozsáhlé srovnávací studie, kterou vydal kolektiv výzkumníků pod vedením M. Wackernagela v roce 1997 (rozšířené a aktualizované vydání v roce 1999). Analyzují v něm ekologický dopad 52 velkých národů, v nichž žije 80 % světové populace.
Z tabulky 1 je zřejmá poměrně silná korelace mezi produkcí komunálního odpadu a velikostí ekologické stopy na hlavu (korelační koeficient 0,88). Velikost ekologické stopy státu je samozřejmě daná celou řadou dalších faktorů, např. strukturou průmyslu, velikostí importu/exportu surovin, potravin a energie, geografickou polohou apod. Individuální spotřební chování domácností (včetně produkce odpadu) má však velký vliv na celkovou ekologickou zátěž.
Spojené státy, země s největší a nejsilnější ekonomikou světa, mají i největší ekologickou stopu na hlavu. Je to dáno vysokou spotřebou zdrojů a energie, velkou intenzitou automobilové a letecké dopravy, intenzivním zemědělstvím, vysokou spotřebou domácností atd. Vidíme, že Američané produkují i obrovské množství komunálního odpadu.
Pro srovnání uveďme, že ekologická stopa např. Bangladéše činí 0,6 ha/osobu a Etiopie 0,7 ha/osobu. Američané překračují svůj podíl na globálně dostupné ekologické kapacitě takřka 5x, pokud by tedy většina rozvojových zemí měla dosáhnout spotřební úrovně Američanů, potřebovalo by lidstvo k zajištění této spotřeby a asimilaci odpadů další čtyři planety se srovnatelnou ekologickou produktivitou.
Druhým příkladem je využití ekologické stopy k novému druhu environmentálního značení (eco-labelling). "Tradiční" environmentální značení nám říká, nakolik je daný výrobek příznivý k životnímu prostředí ve srovnání s jinými obdobnými výrobky, nedozvíme se však nic o kumulativních efektech masové spotřeby. Víme také, že toto značení nepřispívá k změně spotřebitelského chování veřejnosti. Můžeme říci, že stávající environmentální značení vychází ze starého pohledu na životní prostředí jako příjemce škodlivin, a v tom spatřujeme i jeho neúspěch.
MÍRA SPOTŘEBY
Analýza ekologické stopy například ukazuje, že nejde o spotřebu jako takovou, ale o její míru. Sdílení jednoho Rolls-Royce s dvaceti lidmi po dobu dvaceti let je z hlediska ekologické stopy příznivější, než aby každý po stejnou dobu používal elektromobil. Stejně tak odvážení vytříděného odpadu do vzdáleného kontejneru na tříděný odpad osobním automobilem může být s hlediska ekologické stopy horší, než jeho odhození do sběrné nádoby s netříděným odpadem na dvoře.
Při použití zjednodušeného výpočtu ekologické stopy pro noviny (deník) získáme údaj, že tato stopa odpovídá 435 m2/rok. To nám o našem vlivu na globální životní prostředí příliš neříká.
Známe-li však globálně dostupnou ekologickou produktivitu na hlavu (1,5 ha v roce 1995 - Wackernagel a kol. toto číslo nazývají "spravedlivý díl Země", "Fair Earthshare") a uznáme-li, že z hlediska udržitelného rozvoje je nezbytné žít uvnitř tohoto limitu, můžeme stanovit jaký díl ekologické produktivity na hlavu jsme nákupem novin vyčerpali. V našem případě by proto environmentální značení deníku mohlo říkat: "Pravidelným nákupem a odhazováním tohoto deníku spotřebujete 3 % svého denního podílu na ekologické produktivitě Země."
Z kalkulace vyplývají i další zajímavé skutečnosti - pokud si jedny noviny přečtou tři lidé, zmenší se jejich podíl na ekologické produktivitě na třetinu - v tomto případě na 1 % denního limitu. Při uložení starých novin na skládku se ES zvýší záborem půdy, při jejich spálení dojde k další zvýšení emise CO2 (ale zároveň vznikne energie snižující ES jiných výrobků či domácností) a konečně při recyklaci novin na stejný výrobek dojde k snížení ES.
PET VERSUS SKLO
V závěru se vraťme k problému PET lahve versus skleněné lahve. Jednou ze sporných otázek LCA je problém stanovení bodu nula této analýzy. Diskutovaná studie Moniky Přibylové o LCA PET lahví stanovuje tento bod nula na okamžik těžby surovin (tedy skutečný počátek cyklu). Nezahrnuje pouze vliv přepravy PET granulátu ze zahraničí (USA a SRN) do ČR. Právě analýza ekologické stopy by zde mohla být vhodným nástrojem pro porovnání vlivů různých druhů dopravy i přepravních vzdáleností.
Druhým okruhem problémů je výsledné porovnání negativních vlivů životních cyklů na životní prostředí. Monika Přibylová ho prezentuje jako prostý součet jednotlivých dopadů. Námitky obvykle zní, že přidělení koeficientů (preferencí) jednotlivým vlivům nemůže být jiné než subjektivní. I zde by z hlediska důležitosti jednotlivých vlivů mohla být vhodným nástrojem ES, které různé vlivy převádí na společný jmenovatel.
Na základě dat Přibylové jsme spočítali ekologické stopy energie, emisí CO2 a dřeva, které se spotřebují v průběhu životního cyklu skleněných a PET lahví. Vyplývá z nich, že z hlediska ES je nejvýznamnější spotřeba energie. Emise CO2 ani obnovitelný zdroj (dřevo) nejsou tak významné. Dodejme, že na základě těchto parametrů (počítaná dovozová vzdálenost u skleněných lahví je 300 km) je nejhorší variantou recyklace PET láhve (celkově 2,6x větší ES vztažená na daný objem minerální vody, než u skla se 40 cykly), dále PET láhev ukládaná na skládku (2,5x) a konečně PET láhev spálená ve spalovně má 2,0 větší ES než skleněná láhev se 40 cykly.
VIKTOR TŘEBICKÝ,
Ústav pro ekopolitiku
Tab. 1 Produkce komunálního odpadu a ekologická stopa ve vybraných státech OECD, 1995
ČR USA Korea Rakousko Maďarsko Polsko Švédsko
Komunální odpad
(kg/hlavu/rok) 310 720 390 480 420 290 440
Ekologická stopa
(ha/hlavu/rok) 3,9 9,6 3,7 4,6 3,1 3,9 6,1
Tab. 2 Ekologické stopy skleněných a PET lahví - srovnání
Sklo-40 PET- PET- PET-
cyklů spalovna skládka recyklace
ES energie na 1 láhev (ha/rok) 9,5 22,9 32,1 34,9
ES energie na 1 láhev (ha/rok) po započítání energie
feedstocku (surovina pro výrobu PET granulátu) 9,5 41,3 50,5 53,3
ES emisí CO2 na 1 láhev (m2/rok) 0,3 1,7 1,2 1,4
ES dřeva na 1 láhev (m2/rok) 0,011 0,013 0,013 0,013
