
Koroze sudů umožnila únik alkalických látek, které reagují s mořským sedimentem a mění jeho chemické složení. Vznikají minerály bohaté na brucit a bílé kalcitové "haló", které představují vizuální indikátor přítomnosti alkalického odpadu. Tento proces je podobný přírodním jevům u hydrotermálních průduchů, kde alkalické prostředí podporuje unikátní chemické a biologické procesy. Tyto vizuální značky nyní usnadňují monitorování a rozlišování druhů odpadu během podmořských průzkumů.
Vysoké pH vytvořené únikem alkalického odpadu způsobuje i zásadní změny v biologické rozmanitosti mořského dna. Vzorky sedimentu odhalily, že původní mikrobiální společenstva ustoupila méně různorodým, ale extrémně přizpůsobeným bakteriem. Tyto alkalifilní druhy, obvykle nalezené v hlubinných podzemních proudech nebo ve vysoce alkalických pramenech, mají speciální genové mechanismy, které jim umožňují přežít i v prostředí s pH až 12.
Analýza provedená genetickým sekvenováním odhalila, že mikroby využívají například sodíkem poháněnou ATP syntázu a sodík-vodík antiportéry k udržování vnitřní rovnováhy pH. Přestože se jedná o ukázku neuvěřitelné adaptability ekosystémů, tyto změny vedou ke snížení celkové mikrobiální populace a k omezení funkční rozmanitosti, což může negativně ovlivnit přirozené biogeochemické cykly na mořském dně.
Díky pomalému rozpouštění minerálu brucitu by tyto alkalické zóny mohly přetrvávat tisíce let, což vyvolává obavy z dlouhodobého dopadu na mořské prostředí. Vědecké týmy nyní intenzivně sledují, jak takové chemické zásahy ovlivňují širší mořský ekosystém a hledají možnosti mitigace.*
-wal-