Každé využití pneumatik jako druhotné suroviny pomůže výrazně zredukovat objem odpadu, ušetřit energii a suroviny. Opotřebované pneumatiky je možné pyrolýzou a následnou aktivací konvertovat na aktivní uhlí, jehož aktivní povrch je větší než 500 m2/g a má významný objem mikropórů. Takový produkt má...
Každé využití pneumatik jako druhotné suroviny pomůže výrazně zredukovat objem odpadu, ušetřit energii a suroviny.
Opotřebované pneumatiky je možné pyrolýzou a následnou aktivací konvertovat na aktivní uhlí, jehož aktivní povrch je větší než 500 m2/g a má významný objem mikropórů. Takový produkt má velmi dobré adsorpční vlastnosti a má široké uplatnění např. jako adsorbent škodlivých plynů a par z ovzduší. Oleje a plyny, produkované pyrolýzou gumy, je možné zachytávat a využívat jako zdroj energie v procese aktivace.
Pyrolýza neboli destruktivní destilace je proces, kterým dochází ke konverzi uhlíkových materiálů na kapalné a plynné uhlovodíky a zuhelnatělý tuhý zbytek. Rozemleté pneumatiky magneticky zbavené ocelových součástí se pyrolyzují při teplotě 800-900 °C bez přítomnosti kyslíku. Typickým produktem pyrolýzy pneumatik je uhlí (33-38 %), oleje (38-55 %) a pyrolýzní plyn (10-30 %).
Plyny produkované při pyrolýze pneumatik sestávají hlavně z vodíku (H2), oxidu uhličitého (CO2), oxidu uhelnatého (CO), metanu (CH4), etanu (C2H6) a butadienu (C4H6), se stopovým množstvím dalších uhlovodíků. Přibližně 25 až 60 % plynných produktů pyrolýzy tvoří kondenzovatelné kapaliny.
Aktivační proces vytváří, resp. zvyšuje pórovitost povrchu uhlíku. Aktivace nastává při zahřívání uhlí po dobu dvou až tří hodin při teplotách v rozmezí 800 až 900 °C proudem páry a dusíku. I když jsou tyto dvě fáze - pyrolýza a aktivace - technicky oddělené a odlišné, v praxi mohou být provázány v jednom reaktoru.
Existují dva konvenční způsoby aktivace uhlí: fyzikální a chemická aktivace. Fyzikální aktivace využívá působení vysoké teploty a různých reaktivních plynů na uhlíkové materiály. Proces chemické aktivace využívá úpravu surových uhlíkových materiálů pomocí chemických látek, jako např. chlorid zinečnatý nebo kyselina fosforečná s následnou tepelnou úpravou. Fyzikální aktivaci se dává přednost před chemickou hlavně z ekonomického a environmentálního hlediska.
Agáta Radvanská
Článek vznikl na základe řešení projektu VEGA 1/3174/06
